Prežil som svoju smrť

Keby sme sa ako deti nehrali na kovbojov a Indiánov (alebo partizánov a fašistov), ale na väzňov a dozorcov v koncentračnom tábore... a niekto by nás pri tom nakrúcal... tak by to asi vyzeralo takto nejako. Nemám detaily okolo koncentračných táborov (ich denného "života") naštudované, tento tu ale pôsobil krajne nepresvedčivo a naivne. Že tábor smrti? Skôr len taký cvičný láger, v ktorom by zachovať si vlastnú dôstojnosť bolo ľahšie než v Pahorku, prežiť menej náročné než v Potkanovi kráľovi a ujsť z neho by si nežiadalo vedenie profesionálnych "útekárov" Barletta s Hiltsom... skoro, ako by tu tomu velil Schindler... a tak som len párkrát nezaujatý zívol a ani v polke stlačil čudlík off... (23.05.2020)

Navštívil jsem (opakuji navštívil) koncentráky v Dachau, Osvětimi, Mauthausenu, Fürstenbergu a Ravensbrücku. Kdybych měl napsat seznam těch, které jsem nenavštívil, nezbylo by na komentáře žádné místo. Film považuji za hodně tendenční, ani s jednu jeho rovinou jsem se nedokázal "ztotožnit". Soukromý koncentráček s mauthasenovskými schody, kde se všichni navzájem dobře znají a mezi sebou (s menšími problémy) komunikují... (15.05.2014)

"A za co jsi tady? Já jsem komunista"  A tak se zřejmě zrodil mýtus o komunistické agitce. Přátelé, komunisti byli za světové války skutečně perzekuováni a nenáviděni v míře jen o něco nižší než Židé, tohle je a zůstane historickým faktem. A tak tedy má frajerské entrée Tondy Majera skutečně tu sílu, jakou mu Vojtěch Jasný chtěl přisoudit.  Jedinou lehce zasmrádlou tezí je tu ta o bodrém, bezpodmínečném a nefalšovaném soudružském hrdinství sovětských soldátů, skutečnost byla  téměř jistě trochu přízemnější. Jinak jsem viděl skvělého Františka Peterku v depresivním vězeňském dramatu. Jeho počáteční individualismus byl sice ke konci obětován ve prospěch výhod kolektivu, ale  to, mám ten pocit, lze často vidět i ve filmech tzv. imperialistických, viďte.  Výčitky směrem k  rudé propagandě pak blednou zejména v kontextu osudu židovského zpěváka. (12.12.2022)

„Dostal jsem strach, že mi má lež vynese něco horšího než rány. Ale později jsem si uvědomil, že to byl jediný způsob jak s nimi mluvit. Skromnost byla u nich zbabělostí, drzost byla chlapská.“ Přežil jsem svou smrt staví na trochu jiném typu hlavního hrdiny. Odvaha a vůle žít by se dala považovat za v podstatě samozřejmost, ale on má tu výhodu, že je ve výborné fyzické kondici a věří, že právě díky ní má šanci přežít („…díval jsem se na cestu do koncentráku jako na těžké utkání“). A divák mu pak i fandí, jak kdyby byl zrovna v ringu. Zejména při těch scénách, kdy mu hrozí bezprostřední smrt. Když nosí pytle, hází chleba či třeba zrovna tahá kamen do schodů (nejdelší, ale možná i nejpoutavější pasáž filmu společně s výslechem). Ale jak sám přiznává, nedostal by se tam, kde je, bez pomoci kamarádů…jakože vedlejší postavy byly neméně zajímavé, nejvíc mě zaujal Menšík. 5* nedávám čistě z jediného důvodu; ten národně-politický podtext je bohužel až příliš citelný a tvoří tak jedinou kaňku na jinak výborném filmu. (08.02.2018)

Obával jsem se, že po mnoha letech dojem, vzpomínky i hodnocení půjde dolů, ale nestalo se tak. Pořád je to velice působivý film (jeden z nejlepších zabývajících se tématem pracovních táborů). Film (nejenom) o utrpení, vzájemné pomoci i charakterech, výborná kamera, režie i herecké výkony, množství velice výrazných a zapamatovatelných scén (kamenolom, polévka, Ave Maria aj.). Hodně silný film o boji o holé přežití a přesto, že některé scény (i vizuální herecké postavy) balancují na hranici věrohodnosti, tak je to dílo, na které se jen tak lehce nezapomíná. (07.09.2018)