Návrat ztraceného ráje

Film o domově, nevyzpytatelnosti osudu, lásce, toleranci a odpuštění. Hudba: Milan Kymlička (24.04.2011)

Plně (až na poslední větu) se ztotožňuji s komentářem, který napsal uživatel WANDRWALL. Tento film byl pro mne obrovským zklamáním a nebýt pěkných a působivých záběrů kamery, označil bych snad i za „odpad!“. (17.09.2014)

-10 % - Takhle si Jasný neměl ubližovat. Kdyby to aspoň nebylo propojeno s jinak geniálními Rodáky... (17.01.2007)

To měl být návrat? Tak špatně napsaný film jsem dlouho neviděl. (11.12.2008)

Důstojné pokračování "Všech dobrých rodáků". Akorát historka ztraceného Josky byla možná trochu zbytečná. (08.02.2003)

ocenenia : Montréal World Film Festival 1999 - nominácia na Grand Prix des Amériques (20.02.2010)

Je to poetický film , který vypráví o lásce , toleranci , odpouštění a osudu.Film je velice nudný a nemá žádnou energii , aby dokázal udržet diváka u televize.Film je jedno velké zklamání. (06.01.2007)

Pre mna snad najhorsi Vojtech Jasny. 35 % (13.11.2013)

Návrat ztraceného ráje je velmi osobní zpovědí Vojtěcha Jasného. A pocta vynikajícím českým hercům, především těm, se kterými měl možnost pracovat. Vysvětluje. Pohnutky, důvody i pocity ztracení a vykořeněnosti. Snaží se o smířlivý tón ke starým křivdám minulosti. A vyjadřuje své rozčarování nad nevyužitým pokračováním při historické změně a přežívajícím přízemním pokrytectvím v chování a motivech lidí. I když naděje na lidskost je tu stále. Poetika již zestárla, převažuje smířlivost a pokus o otevření vlastní mysli každému, kdo o to stojí. Hlavní postavou příběhu a nositelem osobní výpovědi je český filmař v emigraci Jan Poutník (sympatický Vladimír Pucholt) v návratu do rodného kraje sladkých vzpomínek i usmířením se s křivdami temné historie. Usmíření osobní, partnerské i společenské. A stále se vztyčeným varovným prstem nedobrých lidských zlozvyků. Hlavní ženskou postavou je česká učitelka angličtiny Pampeliška (příjemná Ingrid Timková) jako pojítko vzpomínek bolestí i radostí minulosti a nadějí i upřímností budoucnosti. Důležitou postavou je americký filmař Adam (Adam Davidson) s romantickým přínosem i významem otevřené pomocné náruče. Z dalších rolí: Pampelišky zvídavý synek Joska (Jakub Laurych), snaživá starostka (Emília Vášáryová), odpuštění hledající varhaník Očenáš (zajímavý Vlastimil Brodský), s nezlomnou radostí přijímající život starostčin zeť Švanda (sympatický Ondřej Vetchý), Janova trpělivá manželka Dana (příjemná Jana Brejchová). stále živelný Strejček (Jiří Sovák), hlas kruté minulosti František (Radoslav Brzobohatý), hrdá vdova po Františkovi (Věra Galatíková), starý ochotník s dobrou náladou Karel Rada (Lubomír Lipský st.), nenasytný a všehoschopný Tichošlápek (David Matásek), osamělá Veselá vdova (Drahomíra Hofmanová), či Janovi rodiče (Josef Abrhám a Libuše Šafránková). Není to strhující dílo, nejde ani o volné pokračování Rodáků, je to především osobní zpověď pozoruhodného člověka se stále stejným vzkazem o potřebě lidskosti. (02.11.2016)

jen z ucty k Jasnemu :o((( (17.01.2007)

Jeden z tech nestastnych filmu, ktery chce rict prilis mnoho a nerekne vubec nic. Za nekolik svetlych momentu pridavam druhou hvezdicku. (08.10.2018)

Asi je velmi těžké zaujmout stanovisko k věci, kterou ze zkušenosti neznám. Emigrace všechno změní. Po pár letech v cizině jsem k tomu jenom čuchl, ale být mimo rodnou zemu z donucení je peklo. A všechno to změní. A návrat ztraceného ráje se nekoná. Myslím, že jsem to pochopil velmi dobře. Jasný nám to chtěl prostě jenom říct...a řekl to poctivě... a dobře...80% (10.07.2011)

Snímek mě zaujal dokud se odehrával v USA...Dobrý však není a mluvit o jakési spřízněnosti s "rodáky" je spíše na škodu.. Jazzoví hudebníci hrají před "Cathedral of Saint John the Divine"Což je pseudo-goticko-barokní nedostavěný kostel na Manhattanu z roku 1892.. (19.11.2019)

Dvě hvězdy za Power paragliding kolem kostelní věže v podání Ondřeje Vetchého - to byla radost pohledět, bohužel jen minutová scénka (beztak ji stejně točili s kaskadérem, ale na tom prd záleží :D). Jinak nemám co komentovat ani hodnotit. Nudný a naprosto laciný film bez duše a bez většího obsahu, navíc ještě s pomalým průběhem, který dokáže unudit k smrti. 35% (16.09.2014)

Je pravda, že plynutie filmu je, jemne povedané, trochu čudné. Najskôr sme v Amerike, potom v porevolučnom Česku, občas vo vojnovom protektoráte a skončíme zase v Amerike ako stratený v New Yorku. Akoby niekto necitlivo zostrihal dlhý seriál do dlhého filmu. No jednotlivosti vo filme fungujú, malé osudy ma zaujali, svoje urobili aj dobrí herci a Ingrid Timková, ktorá sa nebála akejkoľvek odvážnej scény. Tvorcovia chceli niečo povedať o emigrácii, spomienkach na detstvo a zrekapitulovať niekoľko životov. Čiastocne sa podarilo, ale nie je to až také zlé ako tunajšie hodnotenie. (21.11.2019)

Veľké sklamanie, tak zlí film asi pán Jasný ani nenatočil....35% (11.09.2010)

Hvězda navíc za New York, který nekriticky miluji. Jinak je to film bez obsahu. (08.12.2015)

Vojtěch Jasný tenhle film naočil hlavně pro sebe. Myslím, že sám by na něm nic nezměnil. Mladá učitelka s Američanem a jejich lovestory jsou ve filmu hlavně kvůli tomu, aby mohla být vytvořena alespoň nějaká dějová linie. To, že Návrat ztraceného ráje nebyl u diváků nijak mimořádně úspěšný, nutně neznamená, že se nepovedl. Možná se prostě jen nestřetl s diváckými očekáváními. Proto varování pro ty, kteří se na jeho sledování chystají. Nečekejte epický rozlet, byli byste zklamáni. Film symbolicky uzavírá to, co začalo v Rodácích, a Jasný se v něm vypořádává se svými rozponými pocity. Narozdíl od jiných ho doporučuji ke shlédnutí, už jen proto, pokud se chcete dozvědět trochu málo o osobnosti režiséra, jeho rodiny i jejich přátel, z nichž část se objevila i v Jasného nejslavnějším snímku. (21.08.2004)

Přílišně poetický film. Považuji ho jen za návrat pana režiséra do vlasti, kterou si za pobyt v cizině opravdu notně vysnil, a proto nám ji předkládá jako idylickou a malebnou krajinu plnou hodných lidí. (29.08.2004)

Taková lehce nostalgická pomalá pohodička ... (11.03.2015)