Daj mi tvoje meno

Trochu melancholické líčení všeobecných pravd o první lásce. Vzdáleně variace na Smrt v Benátkách od Thomase Manna. Podle vysokého hodnocení jsem myslel, že film bude působit i po odchodu z kina. Ale nějak se mi to vůbec nedotklo. Závěr jako z telenovely. Děj je situován do 80. let v letním sídle vážené rodiny. Sem přijede jako host na prázdniny americký student, který zde s otcem rodiny pracuje na katalogu antického umění. Dospívající potomek hostitelů v něm vidí tak trochu vetřelce, který mu zabral pokoj, ale zároveň budí jeho zvědavost: rýpe do něho a současně je k němu přitahován. V této homosexuální romanci nevidíme obvyklou bojovnost tohoto žánru vůči předsudkům, ani vynucovaný soucit a okázalou dráždivost postelových erotických scén. Působí zde něco mocnějšího. Místo přirození působí přirozenost, krása a smích. Dny plné slastného lenošení koupání a výletů. Rodina má služebnictvo a v okolí jsou jen láskyplní , příjemní a tolerantní lidé. (02.01.2018)

„Když to nejméně čekáš...příroda lstivě najde tvoji slabinu.“ Prý „Broskve v tísni!“…tímto děkuji nejmenované uživatelce, upřímně jsem se zasmál. Teď už ale k filmu samotnému. Neměl jsem žádná vysoká očekávání. A strach z nudy mě dlouho odrazoval. Nakonec se mé obavy ukázaly jako liché. Předně, podařilo se mi vcelku rychle adaptovat na rozvláčné tempo vyprávění, navíc podpořené místem a časem (prázdninami v slunné Itálii), kdy se dlouho zdánlivě nic nedělo. Ale opak byl pravdou. Bavilo mě sledovat to postupné, zpočátku téměř necitelné oťukávání ústřední dvojice (jen tak „mimochodem“ výborně zahrané). Přistoupil jsem na pravidla hry a vnímal čím dál větší napětí mezi oběma „zainteresovanými“. Zpočátku ze strachu z odmítnutí, pak žárlivosti a nakonec rozloučení. A film výborně vygradoval. Přišel skvělý rozhovor s otcem a následně pohled do krbu, při kterém vše viděné na diváka teprve dolehlo v plném emocionálním rozsahu. Hodnotím silnými 4*. „Co jsi dělal?“ - „Nic!“ - „Chápu...přesunul ses do rostlinného království?“ (22.03.2018)

Chápem že sa to ľudom páči, film má svoje kvality, ale pre mňa to bolo námetovo hrozne otravné. Na druhú stranu však nemôžem uprieť istú dávku prirodzenosti s akou sa príbeh medzi oboma mládencami odvíjal. Ale to ostatné okolo nich mi teda prišlo poriadne zvláštne. Neviem, asi nerozumiem tej zobrazenej talianskej kultúre v osemdesiatych rokoch. A čo sa týka tých všelijakých dejových odbočiek, často som nevedel kde je sever. To len niekto prišiel, potom odišiel, medzitým sa niečo popilo, k tomu pár otravných rečí o umení a politike a tak stále dokolečka dokola - hrozná nuda, ktorá sa chcela tváriť hrozne múdro. Pritom som si všimol niekoľko pochybení aj po tej "odbornej" stránke. Napríklad najväčšia bitka 1. sv. vojny určite nebola pri Piave. A podobných blábolov tu ešte bolo niekoľko. Veľmi slabý priemer. 50/100 (25.04.2018)

Všechna čest hereckým výkonům Armieho Hammera a Timothéa Chalameta, ale hlavním hrdinou tohoto filmu a také nejsilnějším důvodem, proč je Call Me by Your Name jedním z nejlepších filmů roku, je režisér Luca Guadagnino. Neskutečně se mu totiž povedlo vystihnout atmosféru časoprostoru, v němž se takovýto příběh vůbec mohl odehrát. Léto v italské Lombardii, kde je vše prodchnuté bohatou historií, antikou a renesancí, láskou k vědění, fascinací uměním, filosofií a krásou jako takovou, tělesnou i duševní. Proto dává monolog otce na konci smysl, a i proto to mohlo být celé takové nekonfliktní. (25.12.2017)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)