Daj mi tvoje meno

Chápem že sa to ľudom páči, film má svoje kvality, ale pre mňa to bolo námetovo hrozne otravné. Na druhú stranu však nemôžem uprieť istú dávku prirodzenosti s akou sa príbeh medzi oboma mládencami odvíjal. Ale to ostatné okolo nich mi teda prišlo poriadne zvláštne. Neviem, asi nerozumiem tej zobrazenej talianskej kultúre v osemdesiatych rokoch. A čo sa týka tých všelijakých dejových odbočiek, často som nevedel kde je sever. To len niekto prišiel, potom odišiel, medzitým sa niečo popilo, k tomu pár otravných rečí o umení a politike a tak stále dokolečka dokola - hrozná nuda, ktorá sa chcela tváriť hrozne múdro. Pritom som si všimol niekoľko pochybení aj po tej "odbornej" stránke. Napríklad najväčšia bitka 1. sv. vojny určite nebola pri Piave. A podobných blábolov tu ešte bolo niekoľko. Veľmi slabý priemer. 50/100 (25.04.2018)

Letní bezčasí v osmdesátkové Itálii a jeden osudový románek. Jenže mezi stejným pohlavím. Velmi vnímavý syn akademiků Elio, který tráví léto bezstarostným vysedáváním u vody, sbližováním se s kamarádkou, bloumáním po starém domě a poslechem klasické hudby, a o pár let starší Oliver, doktorand, jenž do domu hochových rodičů přijíždí dokončit svoji akademickou práci. Nejprve měli spoustu času, po vybublání citů na povrch se společné chvíle výrazně krátí. V komponování intimních scén jsou tvůrci obezřetní, jindy však velmi citliví, přesní, atmosféričtí, s čímž mnohdy dopomáhají balady Sufjana Stevense. Herecky moc fajn, přešlapující hoši v rozpacích se toho zhostili velmi dobře. Celé jsem to vnímal jako vydařené queer drama, o výrazný bod výš ho nicméně nakonec posunul Michael Stuhlbarg, který v závěru směrem k synovi pronese monolog, z kterého mrazí. Příjemně. (10.01.2018)

Jemný příběh jednoho léta, který v sobě díky svobodné atmosféře skrývá až překvapivě silnou přidanou hodnotu. Jakkoli mi na začátku přišlo té artovosti na love story snad až moc, od chvíle, kdy začne mezi tóny klavíru vznikat neuchopitelný cit, vodil si mě Guadagnino na udičce bez zaváhání. A jakkoli bude leckterý divák namítat, že na ležérně se převalující příběh jsou dvě hodiny moc, já bych uvítal klidně další dvě. Tak napjatý jsem byl, aby se to tuze křehké pouto nerozbilo. (22.01.2018)

Někdo si holt ty potencionálně oscarové zářezy umí vybírat. Někdy i několikanásobně. Například v tomhle filmu vystupují Timothée Chalamet, který tak zamával s Lady Bird nebo Michael Stuhlbarg, který nejenže má zásadní roli vědátora v The Shape of Water, ale jak tak koukám, tak i v The Post. Ovšem Call Me by Your Name je hlavně film Armieho Hammera, ačkoliv je samozřejmě opět vyhodnocen jako role vedlejší. Já osobně jsem čekal peklo, přišlo mi to podobné téma jako loňské God's Own Country, které nechci nikdy vidět, ale u tohoto snímku jsem kupodivu ani nenudil a nebýt té specifické tématiky, tak je to obyčejný feel good film, který zapadne v záplavě dalších. Jediné, čím tak nějak vystupuje z davu je jeho stopáž, která se mi zdá lehce přemrštěná. Ale o to více mě zajímá, jak si povede v březnu na oscarovém ceremionálu. (27.02.2018)

Spočiatku mi Call Me by Your Name prišla ako menej výrazná dráma z letného Talianska, no v druhej polovici stopáže sa film presunie do vážnejšej polohy, ktorá mu naozaj sadne. Kratšia minutáž by iste nebola na škodu, kedže kľúčovou zložkou filmu je prakticky len ústredný vzťah medzi Eliom a Oliverom, na ktorého vykreslenie by iste postačilo aj menej než viac ako dve hodiny. Záverečný rozhovor s otcom ale nemal chybu. Homosexuálna menšina sa v príbehu možno nájde a zvyšní diváci aspoň budú môcť nahliadnuť za oponu. (28.10.2018)