Podivnější než ráj
Stranger Than Paradise
Réžia:
Jim JarmuschScenár:
Jim JarmuschKamera:
Tom DiCilloHudba:
John LurieHrajú:
John Lurie, Eszter Balint, Richard Edson, Cecillia Stark, Danny Rosen, Rammellzee, Tom DiCillo, Richard Boes, Rockets Redglare, Harvey Perr, Brian J. Burchill (viac)Obsahy(1)
Willie by najradšej zabudol, že pred desiatimi rokmi sa ešte volal Béla Molnár a do New Yorku prišiel z Maďarska. Dnes trávi dni povaľovaním v posteli a pitím piva, občas zájde na dostihy, podvádza v pokri, alebo len tak precvičuje svoj newyorský prízvuk. Keď jedného dňa dostane od rodiny správu, že ho navštívi šestnásťročná sesternica Eva, nie je veľmi nadšený. Eva pricestovala z Maďarska a pred odchodom k tete Lotte do Clevelandu potrebuje pár dní stráviť v New Yorku. Od bratranca sa jej nedostane vrúcneho privítania. Willie ju považuje za nedospelé decko a navyše je i nepríjemnou pripomienkou odcudzenej rodiny a Maďarska. Až keď Eva odchádza z New Yorku, Willie konečne pochopí, že so sesternicou má spoločné viac ako si myslel. Rovnako ako on, je aj ona čiernou ovcou rodiny. A tak ako on si aj Eva v Amerike hľadá svoju vlastnú cestu. Keď ju po roku spolu s kamarátom Eddiem navštívia v zasneženom Clevelande, Eva už žije svoj americký sen: má nudnú prácu vo fast foode a večne sa škriep i s prísnou tetou. Willie a Eddie sa ju rozhodnú uniesť na slnečnú Floridu. Troch priateľov však na juhu nečaká vysnívaný raj, ale prekvapujúci zvrat osudu. (ASFK)
(viac)Recenzie (136)
Willie je maďarský přistěhovalec, žijící už delší dobu v Americe. Nic moc nedělá, jen se tak poflakuje a se svým parťákem Eddiem si přivydělává hazardem. Na pár dní k němu přijede sestřenice Eva, kterou si přes počáteční odstup oblíbí. Za nějaký čas, když se Williemu a Eddiemu zadaří v kartách, se rozhodnou trošku si peníze užít. Půjčí si tedy auto a jedou do Clevelandu navštívit Willieho tetu Lotte, u níž nyní bydlí Eva. Vezmou ji s sebou na dovolenou na Floridu, ale ta se jim moc nevydaří... Stejně jako celý film, ve kterém jsou sice krásné dlouhé scény, ovšem s pramalým dějem, který od dobrého filmu vyžaduji. ()
Tá stará nemala chybu: You son of a bitch... :-D ()
Celé je to pomalé. Prototyp filmu, ktorý sa musí pozerať v kľude. Nikto sa nikam neponáhľa..... svojská roadmovie:-). Film bavil počas celej svojej dĺžky aj keď em-tam sa chvíľka neúnosn natiahla za čo ide dole jedna hviezda. Zábavné dielko (Babička vedie dlhý monológ v maďarčine a celé to zakončí anglinckým "son of a bitch"). Jarmusha asi začnem vyhľadávať . Tenk jú very mač - kesenen sípen :-) ()
Geniální film! Jeden z mnoha filmů, který není pro každého, a který určitě zůstane mnohými nepochopen. Ono se totiž ve snímku vlastně nic neděje, děj je hodně pomalý. Mě osobně zaujala kamera, příjemná "černobílost" a humor, který není vlezlý, který si člověk prostě musí najít sám. 90% ()
Méně poetické než jiné Jarmuschovy černobílé filmy, zato s mírně depresivními tóny a s ještě větší dávkou autorova typického minimalismu. Jarmusch si demýtizujícím způsobem pohrává s motivem cesty jako prostředku nalezení sama sebe i s motivem amerického snu. Nuda, prázdnota, nenaplněnost, odcizení: to vše umocněno experimentální metodou bez použití střihu, která ještě umocňuje dojem strnulosti. Atmosféra je skvěle dokreslována bezútěšným a šedivým zobrazením oblíbených amerických destinací. Jarmuschův pohled přitom není odtažitý a nepostrádá laskavost k hlavním hrdinům. ()
Děj prakticky stejný (žádný) jako v Permanent Vacation a přitom o tolik lepší film. Čím to? Zásadní pokrok je v obsazení filmu. Zatímco v PV se potuloval nesympatický mladík ulicemi New Yorku sám, v Stranger than Paradise, jsou hlavní (nesympatičtí) protagonisté hned tři. Ale oni na sebe ať v New Yorku, Clevelandu nebo na Floridě prakticky jen otupěle civí. Přesto Vás to nebude ani trochu nudit. Výjimečná herecká přirozenost a zvláštní pointa na konci filmu jsou důkazem toho, že se Jarmusch vydal tou správnou cestou. 70% ()
Velmi osobitý a osobní způsob vyprávění, který je mi sympatický svým obsahem i nenuceností... Nejvíc se mi líbilo jeho využití v následujících scénách: Úvodní "spolubydlení" Evy s Williem, Setkání Evy s Eddiem po "výměně šatů" a "Společná" návštěva kina... ;-) I přes skromné vzezření je pro mě "Podivnější, než ráj" ovocným stromem, který nese větší plody, než ty jiné, "rajské", co rostou jako houby po dešti ve "Městě Andělů". Ano. Dá se říci, že je: "Plodnější, než Hollywood". BTW: Kdybych do toho mohl "Jimovi" kecat, závěrečnou scénu bych pojal jako čtvrté dějství a pojmenoval ji: "First step out of paradise". ()
"You know, it's funny. You come to someplace new and everything looks just the same." Nezávislé snímky režiséra Jima Jarmuscha sa vyznačujú predovšetkým zameraním na človeka a jeho často nejasnú cestu životom. Takisto je to aj v prípade tohto filmu z roku 1984, ktorého príbeh si všíma mladú Evu (Eszter Balint). Tá zo socialistického Maďarska dorazila do New Yorku za svojím bratrancom Bélom "Williem" Molnárom (John Lurie). Eva v meste však nemá čo robiť a onedlho odchádza za svojou tetou (Cecillia Stark) do Clevelandu. Jarmuschova snímka, ktorú z veľkej časti možno považovať za road movie, je v porovnaní s viacerými jeho inými dielami iba slabým odvarom inak relatívne kvalitne a zaujímavo napísaných príbehov. Čiernobiely počin sa vyznačuje malým počtom prevažne statických záberov, ktoré vypĺňajú do veľkej miery prázdne dialógy postáv. Hoci je čitateľné, že Jarmusch sa snaží pracovať s témou osobného odcudzenia v čase a priestore, forma, ktorou to robí, nepôsobí zvlášť atraktívne, ba dokonca možno tvrdiť, že miestami diváka priam nebaví. Pútavé myšlienky a pohľady na život a na svet, ktoré vyslovujú postavy v iných autorových filmoch, v tomto diele prakticky absentujú. A to sa následne odzrkadľuje na príbehu a jeho nízkej kvalite. Stranger Than Paradise v sebe nesie myšlienku, ale ani zďaleka ju nepodáva tým najlepším možným spôsobom. Pomalosť v kinematografii síce môže fungovať, ale nevýraznosť bude vždy na škodu. A tento počin Jima Jarmuscha je ako pomalý, tak nevýrazný. K tým lepším aspektom diela potom patria rola maďarskej tety v podaní Cecillie Stark a záverečný príbehový zvrat. Celkovú kvalitu však zlepšujú len minimálne. ()
Toto rozhodně není film pro každého a kdo nemá s Jarmuschem zkušenost, bude možná trochu překvapen. Mně však jeho styl maximálně sedí a i tento film jsem si užil. Je opravdu skoro neuvěřitelné, jak je Jarmusch schopen vtisknout i do zdánlivě nudné a jednotvárné scény, v níž kamera několik minut nehnutě sleduje 4 postavy, vpravit určitý význam a humor (scéna v kině je prostě geniální!). Postavám se příliš nedaří komunikace mezi sebou, nejdelší dialog trvá snad tři věty, přesto to není nudné. Scény nejsou souvislé, jde jen o určité výjevy, přesto se člověk neztratí a o jejich smyslu nepochybuje. A lehce otevřený konec filmu jen prospívá. Zkrátka, jak už tady bylo několikrát řečeno, je to typický Jarmusch. A to mě bere. Btw. bezva sestřenka, takovou bych taky chtěl :-). ()
Útěk z Ameriky do Ameriky, z ponorky do ponorky, z nudy do nudy. V tomhle filmu děj supí dopředu jen proto, aby se zjistilo, že to, co se doposavaď stalo bylo úplně k ničemu. Gumující oko televize, které každou chvíli na někoho mrká, nechává diváka spolknout ostnanej drát z plyše. Vypadá to hrozně, ale ve výsledku to jen trochu lechtá v břiše. Zdá se, že postavy ve filmu mají ze sledování obrazovky to samé co my sledujíce pouze blikající světla v očích maďarů a slyšíce zvuk. A hromady staniolu a plastovejch příborů proudí z bytů proto, aby se nemuselo mejt nádobí. Po stopadesáté nám je naservírovaná Amarican nightmare, která stále ukusuje křidýlka přistěhovalcům. Jenomže na tenhle film se lidé střihu hlavních postav nekoukají, případně jej rychle vypínají po 5ti minutách. Vzdávám Jarmuschovi hold za to, jak nuda sálající z jeho filmy přeskakuje na diváka. Já jsem se chvílemi tak nudil, že jsem listoval v televizním programu, abych zjistil, co dávají druhý den. Paradoxní je, že v případě Stranger than a paradise je to pro autora vlastně lichotka. Nic se nestane, když pár scén nevidíte, můžete si klidně odskočit a tím pouze umocníte svůj zážitek, protože po návratu zjistíte, že se až tak moc nestalo a že dialogy jsou pořád stejný a prostředí stejně tak. Vaše návštěva záchoda vlastně zapadá do koncepce filmu a je jím defacto vynucována. Film je tak zajímavě apelujícím a je k uzoufání nudný. ()
Road movie o troch mladých ľuďoch, ktorí si žijú svoj americký sen (ktorý je trochu iný, ako si ho predstavovali). Z toho dvaja sú z Maďarska a hľadajú v New Yorku šťastie. Willie sa k svojej sesternici správa dosť necitlivo a odmieta dokonca hovoriť svojou rodnou rečou. Je očividne čiernou ovcou rodiny, čo vyplýva z jeho telefonátov s tetou. Spolu so svojím parťákom sa živia podvodmi, ale pritom v kartách neporazia ani svoju tetu. Vtipné bolo, že John Lurie, ktorý hral Willieho a zložil aj hudbu k filmu, tú hudbu vlastne vo filme neznášal. ()
Zvláštní sonda do nudného života 3 lidí. Pvní je Willie (kterého skvěle hraje John Lurie), druhý je Eddie a třetí Eva, Willieho sestřenice z Maďarska. Film je složen z množství celků, přičemž ten celek vypadá asi takto- statická kamera, minimum pohybu postav, proběhne rozhovor na nějaky "obyčejny" téma a zatmění scény. Obyčejný v uvozovkách protože v jarmuschovych filmech je slovo obyčejný vypracováno do výjimečného stylu a minimalismus kterým je protkána celá jeho tvorba je tu vyveden do maximalismu. Je škoda že to v tom nevidí každý. Vždyť stačí jen otevřít oči.. ()
videl som len koniec, ale pacilo sa mi to. nemozem vsak hodnotit ako celok ()
Nejzásadnější Jarmuschův film. Všechny další už vycházejí z tohoto. ()
Jarmuschův druhý film, po cestě jako životním osudu, což popisoval v Trvalé dovolené, se teď vrhl na vyobrazení samoty snoubené s jemným sbližováním se tří lidí, rozčleněným do tří kapitol. V kapitole první, New World, se všichni tři shledávají v New Yorku v zavšiveném malém bytě Maďara Bély, který si říká Willie. Ve druhé kapitole pak nastává odjezd do zasněženého a zmrzlého Clevelandu za svéráznou tetou a nastává osvobození Evy z jejího nepříliš povedeného amerického snu. V závěrečné floridské části pak přichází rozuzlení, které je stejně paradoxní jako vlastně celý Jarmuschův osobitý styl natáčení, ale možná právě proto mi jsou jeho filmy tak sympatické. Všechny tři části jsou si vyrovnané, mají podobnou atmosféru a pár nenuceně vtipných scén. Silné 4* ()
Willie žije svůj americký sen v New Yorku, ve špinavém malém bytě s nedopalky cigaret a zápalkami všude po zemi, dává si TV dinner, sází a vyhrává na dostizích, švindluje se svým kamarádem v kartách a většinu času není naprosto co dělat, dokonce si nechává říkat i jiným jménem, aby zapřel maďarské kořeny; dny se nudně táhnou jeden za druhým. Na druhou stranu je cítit ta naprostá svoboda, kdy můžete vzít auto a procestovat tisíce kilometrů, pardon vlastně mil a dělat si co chcete. ()
Dead man a Ghost dog jsou rozhodně silnější filmy. Ale není to špatné, prázdno, nuda, stereotyp, atomizovaný individualismus dýchá v tomto filmu z každého koutu a nezachrání to ani země "Dobra" a "nejsvobodnější" země světa- Reaganova USA. Výborný nápad s tím vyústěním na konci ! ()
Tak tedy... dokoukala jsem to až do konce a sama se tomu divím. Ve své nudnosti dokonce nakonec lehce vtipné. No rozhodně už to nikdy neuvidím. /// @gudaulin ()
Fakt hrozně moc mrtvých scén. Opravdu jedna za druhou. Ale to není v žádném případě minu, ale právě obrovské plus, protože to dává prostor pro vyniknutí atmosféry a jiných filmařských prvků. Film naprosto deziluzuje jakoukoli představu o dokonalém místě. Takové místo podle Jarmushe neexistuje a asi je to fakt :-). ()