Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Fantaghiró může mít a možná má plno chyb a vad na kráse, ale také zvláštní, nedefinovatelné kouzlo, které se mi líbí...možná se tomu kouzlu říká = dětské vzpomínky. Alessandra Martines sice občas vypadá jako zženštělý kluk, no možná to jí přidává na zajímavosti. Čarokrásná hudba z pera Amedea Minghiho vystřeluje tuhle sérii vždy o stupínek výš nad "objektivně" subjektivní hodnocení. Zbožňoval jsem moudrou bílou čarodějku s propadlými tvářemi a zvláštními načechranými hadry. Když připočtu hrad PERNŠTEJN, není co řešit. Jo a ještě musím vypíchnout Zedníčkovu miniroli vína věčně lačnícího vojína, jehož chuť na jiskřivý mok přebije chuť jiná, pro jakkoli velkého chlapského alkoholika silnější :-) Princezna Fantaghiro je velepříjemná fantasy pohádka, která se může honosit třemi "P": Překrásnou hudbou, Překrásnou princeznou (Alessandra Martines) a Příběhem populární italské pohádky. (19.04.2006)

Aj po mnohých rokoch zostáva pre mňa prvá Fantaghiro jednoznačne najlepším a najprepracovanejším filmom celej série ako i jedným z najdôležitejších filmov môjho detstva. Je rozprávkou, v ktorej je všetko, čo k správnej predstaviteľke tohto žánru patrí : krásna a odvážna princezná, ešte krajší a odvážnejší princ, nadprirodzené bytosti, romantika, ale aj humor a štipka strachu. Všetko je doplnené pekným prostredím a nádhernou hudbou Amedea Minghiho. Priznávam, že s odstupom rokov sa k nej staviam o niečo kritickejšie než v detstve (hlavne k občas rozvláčnemu scenáru), ale nostalgické spomienky strávené v prítomnosti Fantaghiro sú silnejšie. (02.03.2012)

Dneska už to vidím trochu jinak, tenhle film, ale v dětství jsem ho strašně žrala. Nejspíš kvůli tomu, že princezna to vždycky všem natře. Pak taky kvůli prvním mužským idolům, kterýžto vkus i po letech shledávám značně rozvinutým :). Z pohledu dospělého všechny ty umělohmotné mluvící a mrkající předměty vypadají jako strašný kýč, ale děti mají zkrátka jiný svět. (06.04.2010)

ja to jako dite naprosto zboznovala, bohuzel jsem tu serii nikdy nevidela celou. Misty jsem mela strach z mluvicich kamenu, misty hltala, jak Princezna skvele bojovala, motiv, kdy se musela schovavat za kluka byl pro me velmi novy a fascinujici (komentar pise spis me decke ja :D), princ taky velmi dobre vybran :). Fantaghiro byla dlouho mym deckym vzorem :) plus od te doby jsem mela velmi rada Bouzov :) (04.09.2017)

Zase jeden případ, kdy mě zradily moje vlastní vzpomínky. Sérii filmů o princezně Fantaghiró jsem si pamatovala jako netradičně pojaté osvěžující pohádkové příběhy plné fantazie, které stály za vidění bez ohledu na to, že jejich kvalita s přibývajícími dalšími a dalšími epizodami pomalu, ale jistě klesala - a navzdory až nechutně kladnému, unylému krasavci Romualdovi. (To Tarabas, který se objeví na scéně ve třetím díle, je docela jiná třída.) Bohužel milá princezna se po letech vrátila, aby mě s ironickým úsměvem a s nemalou dávkou škodolibosti vyvedla z omylu. Nevadila mi chudičká "televizní" výprava ani těžce průměrné triky, ale rozhodilo mě trochu primitivní, dětinské zpracování, které se zvysoka vykašlalo na zajímavou dějovou linii a bez velkého přemýšlení splácalo ze všech možných dostupných surovin nevzhledný a nezáživný guláš ... 2,5* ... Je to pohádka, která mě kdysi potěšila, takže po shlédnutí první části prvního dílu jsem byla rozhodnutá z nostalgie zaokrouhlit hodnocení nahoru, jenomže to by mě nejspíš kamenovaly všechny mé ostatní "tříhvězdičkové" filmy, takže nakonec zůstávám při zemi u fiktivních 2* - a konečný verdikt odkládám s vědomím, že pokračování příběhu mě nijak zvlášť neláká. (07.12.2011)