Jaskyňa Zlatej ruže alebo princezná Fantaghiro

Ako malý som na tejto sérii tvrdo frčal, ale v r. 2018 (kedy som si odvážne dal reprízu) je to vskutku nemalá šialenosť, ktorá, bohužiaľ, nemá s kvalitami veľa spoločného. Strašné akčné scény, primitívne triky a nešťastné (pseudo)davové scény (10 znudených štatistov + koč). K tomu zvláštny žánrový mix: spočiatku drsné a pochmúrne ako Excalibur, postupne sa ale z toho stáva neškodná rozprávka s tyranským kráľom, ktorý je tu neviem prečo zobrazený ako sympatický deduško. OK, sme v rozprávke, tak ale ak to chceli takto, potom mali vystrihnúť ponurý začiatok. Asi sa im to vymklo spod kontroly a príliš neskoro si uvedomili, že na réžiu rozprávky pre deti a dievčatá najali režiséra Démonov. Úžasným dojmom pôsobia majstrovské prezliekacie schopnosti hneď niekoľkých postáv. Žžena si ostrihá dlhé vlasy a hneď ju všetci pokladajú za muža. Našťastie to zachraňuje sympatický kasting (Alessandra Martines, Mario Adorf, Kim Rossi Stuart), absurdnosti súvisiace s miestom natáčania (Zedníček!!!), idylická prírodná výprava (hrady, zámky, lesy, jazerá) a fajn postavy (kto svoje deti nechcel pomenovať Cataldo a Ivaldo?). "Až" 3* dávam hlavne preto, aby bolo kam klesať, pretože ďalšie pokračovania boli horšie. (01.02.2006)

Daly by se zde najít filmové chybičky a věci, které kvalitu filmu snižují, ale Fantaghiro má v sobě takové zvláštní kouzlo, proto nemůžu dát nižší hodnocení. Nevím jestli působí pouze nostalgie, nebo ještě něco vyššího, ale prostě ta kombinace herců z nejrůznějších koutů světa (Německo, Česko, Itálie, Španělsko, Švýcarsko, a další) vytváří něco zvláštního. I české prostory hradu Bouzov dávají Čechům možnost přivlastnit si částečně tento film. Většina herců z filmu upadla v zapomnění, věnují se jiné profesi, nebo se vyskytují v nám neznámých filmech. Proto možná i neokoukanost tváří zvyšuje hodnocení. O to větší zklamání následuje u posledního dílu princezny Fantaghiro, který je prostě nekoukatelný. (14.12.2011)

Jedna z pohadek, na ktery rad vzpominam... Strasne sympaticka Fantaghiro, ktera v kazdem dile bojuje proti zlym silam nebo se snazi osvobodit sveho mileho ze sparu zle carodejky...a mluvici kun je taky sympatak.. Vyskytuje se spousta ceskych hercu a je to toceno i v Ceske republice... Ted uz by to asi neobstalo, ale ja s dedou sme to milovali... (12.06.2008)

Zase jeden případ, kdy mě zradily moje vlastní vzpomínky. Sérii filmů o princezně Fantaghiró jsem si pamatovala jako netradičně pojaté osvěžující pohádkové příběhy plné fantazie, které stály za vidění bez ohledu na to, že jejich kvalita s přibývajícími dalšími a dalšími epizodami pomalu, ale jistě klesala - a navzdory až nechutně kladnému, unylému krasavci Romualdovi. (To Tarabas, který se objeví na scéně ve třetím díle, je docela jiná třída.) Bohužel milá princezna se po letech vrátila, aby mě s ironickým úsměvem a s nemalou dávkou škodolibosti vyvedla z omylu. Nevadila mi chudičká "televizní" výprava ani těžce průměrné triky, ale rozhodilo mě trochu primitivní, dětinské zpracování, které se zvysoka vykašlalo na zajímavou dějovou linii a bez velkého přemýšlení splácalo ze všech možných dostupných surovin nevzhledný a nezáživný guláš ... 2,5* ... Je to pohádka, která mě kdysi potěšila, takže po shlédnutí první části prvního dílu jsem byla rozhodnutá z nostalgie zaokrouhlit hodnocení nahoru, jenomže to by mě nejspíš kamenovaly všechny mé ostatní "tříhvězdičkové" filmy, takže nakonec zůstávám při zemi u fiktivních 2* - a konečný verdikt odkládám s vědomím, že pokračování příběhu mě nijak zvlášť neláká. (07.12.2011)

Včera jsem po letech viděla princeznu Fantaghiró a přiznám bez mučení, protože mučením bylo trochu sledování filmu samotné, že moje dětské okouzlení se mi vzkřísit nepodařilo. Hodnocení nechávám, protože, ač necítím potřebu mávat mečem a střílet z luku, mám pochopení pro člověka, který rád čte, chce o sobě rozhodovat sám a povídá si s husou, stromy a kameny. Fantaghiró si povídá dokonce i s Romualdem, i když její dialog s kamenem byl podstatně nosnější, než postřehy, co si stihla vyměnit se svým nastávajícím. Pro mou dětskou duši to mělo správně mystickou atmosféru, krásné (taky naše) exteriéry, včetně exteriéru všech princezen, mé cynické dospělé já se řehtalo jak opilý kůň nad šablonovitostí postav, některými dialogy a zejména nad pekelným dabingem. (22.08.2014)