Outrage Coda

Takeši je prostě rebel. Polovina filmu jsou výhradně dialogy a je to sranda i pecka zároveň. Rafinovanosti postav se střídají s komičností jejich sprostoty. Pořád si nejsem jistý, jestli jsou Kitanovi filmy kritikou nebo obdivem, ale ve výsledku je mi to jedno. Ve Finální ukrutnosti mi trochu vadilo, že se jako Kitanův hrdina chová a prezentuje několik dalších postav. Ale že jsem neviděl první dvě části trilogie, tak musím uznat, že bych jinak možná tento fakt dával jako pozitivum. (17.10.2018)

Takže, Takeshi nakonec dotáhl svou yakuzáckou trilogii do konce a dopadlo to podle očekávání. Jde o pomalou, hloubkovou a podrobnou sondu do struktur japonského podsvětí. Kitano v celkových cca šesti hodinách hledá romantickou ideu oldschoolového gangstera a konfrontuje ji se světem kde řád, tradice a čest svádí marný boj s mocenskými ambicemi a až dětinskou arogancí. Skoro se zdá, že se zde Kitano vlastně loučí s klasickými yakuzáckými gangsterkami v podobném duchu jako se kdysi C. Eastwood v Nesmiřitelných loučil s klasickým wesernem. Vše je jakoby ztraceno. Pro tichého gangstera s chladnou hlavou a smyslem pro povinnost už není místo. Jeho vnitřní integrita je všem spíš na překážku (včetně jeho samotného, protože se stává snadným cílem manipulace). Z “rodin“ jsou firmy. Zbraně nahrazují lejstra a když už náhodou na zbraně dojde (a ono dojde protože jsou tu ty mocenské ambice) je to, z pohledu oldschool gangstera, často spíše ostudná přehlídka diletantství... Filmy samotné (nebudu se soustředit jen na Codu, protože celá trilogie tvoří homogenní celek a jednotlivé díly se od sebe formálně příliš neliší) jsou jednou velkou a lehce zlomyslnou pastí na diváka. Především na diváka západního, který je nemilosrdně vržen do složitého světa s desítkami charakterů jenž se fluidně přelévají na jednu, druhou či třetí stranu mnohovrstevnatého konfliktu. Pokud jde navíc o diváka s necvičeným okem, kterému všechny ty obličeje připadají stejné, musí jít automaticky o neukoukatelný zážitek. Další rafinovanou pastí je Kitanův typický a černočerný humor. Kdo nemá nakoukanou japonskou filmařinu (s Kitanem v čele) a očekává gangsterku vážnou jako hovno (nebo aspoň jako Kmotr) ten musí být minimálně v rozpacích když vidí jak Takeshi, s metronomickou přesností, vkládá své suché (někdo by řekl trapné) situační vtípky i do smtrelně vážných scén. To je ale celej on. Věčně lavírující mezi polohou badass gangstera a infantilního šaška... Podtrženo sečteno, je to jako celek dílo sice těžké, ale pro filmový svět nakonec asi stejně důležité jako stará série Yakuza papers. V motivech je to pořád ten Kitano jak ho známe, jen ve formě poetiku nahradil soustředěný drobnohled a srdcervoucího Hisaishiho decentní trumpety. (14.10.2018)

Třetí a závěrečný díl už mě nepobavil tak dobře jako oba předchozí filmy. Mohla za to naprosto nevýrazná postava nového předsedy pana Nomury ale i výrazně slabší děj. Otomo san se po druhém dílu změnil v Johna Ramba (ano, obličej tomu mocně pomohl), takže se se svým jediným pomocníkem stává hrozbou pro celou Yakuzu- jaká změna proti jedničce, která se mi zdála být mnohem reálnější. (08.01.2020)

Film se mi docela líbil, měl potřebné kvality příběh zápletku a celkové působil jako kvalitní béčko. Bohužel jak je to s Japonci, tak jsem se do jejich názvů natolik zamotal, že jsem chvílemi netušil kdo o kom nebo o čem mluví a musel jsme si to domýšlet a většinou mi to došlo pozdě. Na druhou stranu i přes několik nedostatků se mi film jako celek líbil, ale jak bývá pravidlem, tak se z toho dalo vyždímat víc. 55% (18.08.2018)

Tunajsie slabsie hodnotenia si vysvetlujem neznalostou predoslych dielov, ktore su nevyhnutne pre pochopenie vztahov medzi jednotlivymi klanmi yakuzy. Minimalne si pred trojkou pustite dvojku na ktoru trojka vyrazne nadväzuje. Tentokrat sa dej sustredi hlavne na boj o moc v klane Hanabishi, cim trochu pripomina superenie o moc v klane Sanno z jednotky. Ale je to podane serioznejsim stylom ako v dvojke. Do toho sa pripletu aj dalsie klany a Kitanova postava sa vrati z exilu, aby sa znova mstila a zaroven ukazala, ze je tym najtvrdsim yakuzakom, ktory nevaha kosit ostatnych po desiatkach. Zaujimavy je vyvoj ulohy policie v trilogii. V jednotke isla po ruke Yakuze, v dvojke sa snazila Yakuzu korigovat podla svojich zamerov a v trojke sa snazi par cestnych policajtov s Yakuzou bojovat. Dalej ma pobavil vyvoj vztahu medzi Otomom a Kimurom. V jednotke mu Otomo poreze tvar, v dvojke s nim spoji sily a v trojke msti jeho smrt. Celkovo mi tento diel pripada minimalne tak kvalitny ako dvojka, ale vzhladom na uzavretie celej serie je vysledny dojem o nieco silnejsi. Akurat na Kitanovi vidno, ze uz je stary a unaveny. Ako ultradrsny Yakuzak uz prestava pôsobit vierohodne a skoro pôsobi jak keby mal uz tejto tematiky plne zuby, cim mi vratane zaveru pripomenul film Sonatine. Tipujem, ze dalsi film s Yakuzackou tematikou uz nenatoci, aj ked tato seria by mohla kludne pokracovat aj bez neho. Dalsi vyvoj v klane Hanabishi by ma zaujimal. P.S: Hlasku: tva prdel spozna stredovek, konecne niekto trumfol aj s naslednou ukazkou. Kitano je uchyl. 7/10. (03.07.2018)