Toman

Hvězdně obsazená, leč nijak zvlášť výrazně zfilmovaná lekce z dějepisu (svou strohostí mi to připomínalo Sedláčkovo České století), která se v něco víc (svižné, napínavé a emocionálně působivé lidské drama) přehoupne až někdy v poslední půlhodině, což je u tak dlouhého filmu přeci jen poněkud pozdě... 70 % (02.05.2019)

Pro mě nejzajímavější postava naší historie. Nikdy jsem o Tomanovi neslyšel a teď ho mám v hlavě pořád. Přemýšlím o něm jaký ve skutečnosti byl, co se mu honilo hlavou, byl křivák, nebo jen bral zlatáčky, když se kolem něj valili, politiku asi měl dost v prdeli, tu se soudruhama, tu s amíkáma a se všema nakonec vymrdal, minimálně v tomhle si mě silně získal na svou stranu. Pokud se film zaměřuje na osobnost, jsem rád, když mě dá možnost nejdříve dotyčnou osobnost poznat a až pak nechat silnějí přesahovat vyprávěný příběh a přesně takovou cestu zvolil Odnřej Trojan, který ovdedl mistrovskou práci, tedy až na ty rušivý představovačky u každé osoby, která vleze do příběhu. Bylo tam postav jak řepky v Česky, takže jsem po scéně stejně zapoměl, který soudruh je který. No a zlatý hřeb filmu je Jirka Macháček, doposud jsem ho vnímal, jako spíše herce jedné role, ale tady konečně dramatická postava hned výkon Bivoje, skvělý Jiříku. (23.10.2018)

Od Tomana jsem čekal mnoho - především komplexní obraz dramaticky nesmírně podnětného období třetí republiky, pro nějž postava chameleona, jako byl Toman, skýtala určitě nosnou a co se týče zápletky vděčnou perspektivu. Bohužel, tato perspektiva se ve výsledku utápí ve snaze pojmout film jako fresku zachycují ony tři přelomová léta skrze bezpočet aktérů a celé řady událostí ukrajujících z československé demokracie. Vznikla téměř encyklopedická mozaika, v níž je díky Trojanovu režijní obratnosti naštěstí možné udržet přehled a pozornost, to co ji však zásadně chybí je ovšem jakákoliv dramatičnost, gradace, pocitové posuny. Výsledek nevede ani k náznaku mrazení v zádech, jež se film vnějšími prostředky evidentně snaží marně navodit. I statické České století alespoň něco z těchto očekávání naplňovalo, zatímco v případě Tomana si Trojan spíše pohrává s desítkami odstředivých scén vyjádřených v úctyhodné zkratce a s chytrým využitím vizuálních nápadů a evokací. O politické mašinérii vrcholící Únorem toho řekne mnohé, se sympatickou dávkou nepatetické ironie a s přijatelným pomrkáváním na předvolební nasazení snímku. Postava Tomana se však co se týče narativní funkce a nositele perspektivy jeví dramaturgicky takřka bezradně a s ní spjaté situace ani nedokáží vyvolat silnější reakci - i když je z děje jasné, že se stává nebezpečným a nežádoucím kariéristou, navenek nepůsobí od počátku jinak než jako vyčuraný hochštapler (což bych rozhodně nedával za vinu Macháčkovu přijatelnému hereckému ztvárnění). Zdá se mi, že hlavní svědectví o Tomanovi mělo spočívat na postavě jeho drahé polovičky Pesly, ale snaha uchopit tuto jistě zajímavou ženu pouze po ostrých hranách (fanatická stalinistka, londýnská panička, židovská samaritánka, oběť manželovy ctižádosti) ještě prohlubuje celkovou roztříštěnost perspektivy a potenciál jejích interakcí s manželem se nakonec vyčerpává v malicherných postelových tahanicích. Je mi líto, i přes jedinečnou výpravu, neskutečné množství zajímavých detailů (vč. působivého využití filmových týdeníků) a energii skutečně filmového vyprávění Toman nestrhuje a nenabízí dostatečně živý obraz živelného období. V tomto ohledu na mě daleko přesvědčivěji zapůsobil Sedláčkův Palach, jemuž jsem předem neoprávněně důvěřoval daleko méně. A mimochodem, Sedláčkovo televizní Zabíjení soudruha je z hlediska působivé rovnováhy mezi ironickou a mrazivou sondou do stranických mocenských praktik s daleko minimalističtějšími výrazovými prostředky mnohonásobně drtivější i komplexnější. (29.09.2018)

Film důležitý zejména obsahově a jsem rád, že jsem ho mohl vidět. Na druhou stranu bych si dokázal představit i záživnější provedení, než tohle mozaikovité vyprávění o mnoha postavách, ve kterém a ve kterých se dost špatně orientuje a které dlouho nikam moc nevede. Ta filmovost tomu dost chybí, drajv to nabere až ke konci. Tam, kde se naplno ukazuje, jak temné období, po krátkém poválečném oddychu, má pro český stát na desítky let nastat. (08.07.2022)