Babylon Berlín

Úvodních několik dílů naprosto dokonalá atmosféra nejistoty. Veškeré pozitivní hodnoty naprosto na vedlejší koleji, ty demokratické jsou snad místy přímo vysmívány. Přes morální ambivalentnost všech postav nelze nedržet palce ústřednímu trojlístku (zároveň bohužel i jejich protivníkům). Ve třetí sérii jsem seriál předčasně opustil, změnilo se to v něco, co už vidět nepotřebuji. (26.12.2020)

Začalo to kostrbato, teda aspoň v mojich očiach, ale nakoniec som ostal skoro závislý. Liv Lisa Fries je úplne skvelá. Zlatá. Milujem ju. Seriál pôsobí Bčkovo, ale herecké výkony neznámych hercov ťahajú celý seriál vpred. Rovnako tak dusná atmosféra 20.rokov minulého storočia. Špičkové kostýmy, skvelý vozový park starých veteránov, dobové účesy, saxová hudba. Proste všetko presne pre mňa. A ani ten dej nie je úplne na zahodenie. Sú hluché miesta, niektoré časti sú nudnejšie, niektoré zas úplne skvelé. Často ma prekvapila smrť postáv u ktorých by som to nečakal. Raz ma dokonca dostali falošným úmrtím, jednej z hlavých postáv. Naozaj, nezabudnuteľné chvíle pri tomto seriáli. (03.12.2020)

Volker Kutscher je takový "jakože německý James Ellroy". Stejně jako on buduje (neo)noirovou kriminálku jakožto nepřikrášlený obraz doby skrze zdánlivou kakofonii poválečného rozčarování, proletářských nálad, kabaretní zhýralosti, mravnostních deliktů, dekadentnosti, směsice ideologií a mnoho dalšího. Zdánlivě nesourodé linie proplétá a nahlíží na ně pohledem od spodiny po elity; přesto mu v centru dění vždy stojí hlavně a především rozhárané nejednoznačné charaktery. Záběr to není malý a někdy se až zapomíná na případ samotný. Na zadaptování celkem oříšek, ovšem Babylon Berlín dostal péči, kterou si zaslouží. A tak měřítko, epičnost, výprava, technická stránka (ta speciálně Tykwerův vliv nezapře) i mnoho dalšího, nad tím vším nezbývá než uznale a obdivně pokyvovat hlavou. Obsazení je přesné, je to omamné, nedělá se z diváka debil, kterému je neustále třeba vše vysvětlovat, tu a tam se urodí scéna, kterou prostě nedostanete z hlavy (ano, tou první je hypnotická kabaretní Zu Asche, Zu Staub). Přesto všechno to však trestuhodně dojíždí na jeden aspekt, který se těžko skousává a zcela zvyknout si na něj nejde ani po několika sériích. Odehrává se to sice v Berlíně, přesto se osudy oněch dvou tuctů postav neustále protínají. Oproti předloze to však není tak umně provedeno; ono se to od sebe ostatně dost zásadně liší, společné jsou pouze styčné body, není to ani tak adaptace jako spíše velmi volně na motivy. V seriálu to není opodstatněno "dějově" díky pečlivě připravené půdě, ale prostě jen tak na náhodu neustále zas a znovu. Na ploše několika mála (tý)dnů se opakovaně jeden každý aktér (a zdaleka nejen ti ústřední) "jen tak mimochodem" (ne)přímo střetává s jiným. Ohlušujícím způsobem z toho šustí papír. Je to tak přepáleně "lostovské", nadužívané (to není jednou za pár epizod, ale bezmála scénu od scény), že by to působilo směšně a nevěrohodně i na vesnici, kde žije pouhá padesátka obyvatel a všichni se navzájem znají. Natož v živelné tepající přelidněné kosmopolitní metropoli. Grrr. O druhé sérii to platí také, ale tam je to aspoň o chlup méně časté. | S1: 4/5 | S2: 4/5 | (03.02.2019)

Je mě jasný, že když Němci do něčeho dávají tolik peněz, tak ne proto, aby kamarád kamaráda měl tučný kšeft, ale proto, aby to stálo a během filmu jsem si živě představoval tvůrčí tým, jak piluje každý detail, aby výsledek byl klenotem nejen německé seriálové tvorby. Fascinuje mě kolik dějových zápletek, relativně velmi lehce zakomponovaných do celku dokázali tvůrci v seriálu rozehrát a aby to nebylo málo, tak každá postava má svůj příběh a vztahy což je opravdu mistrovská scénaristická práce to vše slepit aby to nepůsobilo trapně, zmatečně nebo nepřehledně. Herecky jsou v Německy talenti o tom asi nemá cenu pochybovat. Krásně ukočená druhá serie mě přesvědčila, že tvůrci opravdu vědí co dělají, umí vyprávět příběh se zvraty, umí vytvořit dobovou atmosféru a rozumí si s hudbou. Jediný, že občas honily jinej dějový míček, než bych já očekával a než bylo třeba. (22.07.2019)

Kdyby to nebyl nejdražší německý televizní projekt, který se z logiky věci musí ohlížet na mezinárodní publikum a snažit se o co největší srozumitelnost a přístupnost, mohlo by to být výborné. Takhle je to to, co má člověk na audiovizuálních počinech zaštítěných značkou Tykwer rád (odkazování se k dějinám kinematografie, gender-benderové a queer motivy atd.), ale už ne to, co na nich obdivuje (formální experimentátorství, posouvání hranic míry subjektivizace ve vyprávění). Více v kritice první řady. (10.11.2017)