Pán prsteňov: Dve veže

Veľkolepý film, v ktorom sa dá nájsť hneď niekoľko symbolík, ktoré sa dokonca navzájom môžu dopĺňať. Napríklad, pohľad z environmentálneho hľadiska je zjavný – vrcholí protiútokom prírodných národov (hobitov, trpazlíkov, elfov) a stromov (entov) proti Železnému pásu, oblasti industriálnej tyranie, útočisku dobyvačných ohyzdov (po česky skřetov) a iných démonických bytostí, miestu, kde príroda zomiera na úkor pecí a kovární. Dobro vs. zlo. Film Last Airbender bol očividne inšpirovaný touto skrytou agitkou. (27.12.2013)

Aleluja, chvalme našeho pána Petera Jacksona. Všichni se mě ptají, jestli je TTT lepší než Fellowship - na to můžu říct jenom, že to říct nejde. Rozjezd je pomalejší než v prvním díle, ale proboha, Helmův Žleb, entové, Éowyn, Gandalf The White, Gríma Wormtongue, Gimliho hlášky a hlavně Sméagol/Glum, to všechno ve stejně skvělé grafické podobě, možná s trochu slabší (rozuměj ponuřejší) muzikou než jakou jsme si naposlouchali ve Společenstvu, jsou perly bez kazu. Ale proč se tu objevuje Arwen, to je mi záhadou. I když za ty Vrrčí Jezdce to možná stálo. A co takhle Andy Serkis for Oscar? (21.01.2003)

Dvě věže jsou takovou emoční a obrazovou kanonádou, že mozek napoprvé není schopen vstřebat vše co vidí a po skončení jsem si nemohl vzpomenout na to, co jsem viděl na začátku. Tohle není film na jedno shlédnutí. Vstřebá se až napodruhé, napotřetí. Zarytí fynoušci knihy budou asi prskat znechucením, jaktože si Jackson dovolil pozměnit děj a charakter Faramira. Mně to je jedno a naopak - myslím si, že ony změny filmu velice prospěly. Dokonce i tolik kritizovaná scéna s Arwen se mi moc líbí a patří ve filmu k tomu nejlepšímu. Film je prostě film a kniha je kniha. Dva rozdílné světy. Mně zajímá film a ten je natočen skvěle, je velkolepý a parádní. (16.01.2003)

Nelze popřít, že tenhle film už neměl ono fantastické vizuální kouzlo jedničky. Ale jen proto, že před jedničkou byli všichni v napjatém očekávání, o jakou pastvu pro oči to vlastně půjde, zatímco u dvojky už onu pastvu brali jako samozřejmost. I přesto musím přiznat, že bitva o Helmův žleb byla naprosto monumentální a předčila veškerá má očekávání. Z jednotlivých postav tentokrát dostal velmi velký prostor animovaný Glum, jehož rozpolcenost je také nejvýraznějším prvkem celého druhého dílu. Už se nemůžu dočkat trojky. (19.03.2003)

„Je to ako v starých príbehoch, ktoré sme počúvali, keď sme boli deti, pán Frodo. Boli temné a plné desivých vecí. Snáď sa ani nemohli skončiť dobre. No nedalo nám to a museli sme ich počuť až do konca. Teraz už viem, prečo sa nám páčili.“ Ťažko sa v súvislosti s Tolkienovou trilógiou baviť ako o dvojke. Je to jeden obrovský epos, rozdelený na tri monumentálne časti. Rozhodne a bez debaty aj v Dvoch vežiach (zdanlivo najzbytočnejšej časti série) nájdeme množstvo magických scén (stretnutie s Bielym čarodejníkom v úchvatnom Fangorskom pralese; obrovský finálny Pochod entov; Samov motivačný záverečný preslov). Takisto akčné scény sú špičkové (nad predsa len príliš počítačovou bitkou s vrrkmi dozaista víťazí polhodinová finálna masakra v Helmovom žľabe s extra zábavným Gimlim). Nechýbajú ani vtipné momentky („počítanie mŕtvych“) a skvelé, fantastické nové postavy (Bernard Hill, Brad Dourif, Karl Urban), ktoré príbeh o Frodovi a prsteni zasadzujú do širších súvislostí. Plno mrazivých scén, pri ktorých sa tají dych ("Pozri. Tvoj kráľ bojuje sám." - "Už nie sám." alebo "Gondor volá o pomoc." - "A Rohan odpovie."). (18.10.2004)