Pán prsteňov: Návrat kráľa

Nad zemí leží dlouhý stín, na západ vztahuje temná křídla. Věž otřásá se; k hrobům králů blíží se osud. Mrtví procitají; vždyť přišla hodina pro věrolomné; u kamene Erech znovu budou stát a z hor uslyší troubení rohu. Čí roh to bude? Kdo je povolá z šerého soumraku, zapomenutý národ? Dědic toho, kterému přísahali. Ze Severu přijde, nouzí hnán: on projde dveřmi Stezek mrtvých. Film nádherný v každém detailu a pravý vrchol té nejmilovanější trilogie. Návrat krále je procítěnou tečkou jedné strhující cesty, která mi od základů změnila život. Každá část je plně docenitelná až po zhlédnutí rozšířené verze, ale u poslední etapy nejde ani tak o dějové zákruty jako o pocitový dopad. Zářným příkladem jsou Domy uzdravování, které zhmotňují mou představu z četby. A který díl že je nejlepší? Při čtyřech zhlédnutích z pěti si řeknu, že vedoucím střípkem mozaiky je Společenstvo, napopáté pak právě Návrat krále, ale Pán Prstenů je v mých očích jedním nepokořitelným celkem a nejlepší ságou v historii kinematografie. (23.12.2004)

„Ako sa dá ísť ďalej? Nedá sa vrátiť čas. Ale niektoré rany sú príliš hlboké a nikdy sa úplne nezahoja.“ Strhujúce herecké výkony, strhujúce veľkolepé akčné scény, divoká a krásna príroda Nového Zélandu, podmanivá hudba Howarda Shorea, fenomenálna magické scény vpíšuce sa do histórie minimálne žánru (príchod do Bieleho mesta, rozsvecovanie pochodní, prílet Orlov), monumentálne emócie a ešte monumentálnejšie počítačové triky. Na jeden šokujúci záťah (Ok, vcelku masívne dotáčky) nakrútená Tolkienova legendárna knižná trilógia však disponuje (na rozdiel od naoko neškodného SPOLOČENSTVA PRSTEŇA a DVOCH VEŽÍ, plniacich zdanlivo len účel premostenia medzi jednotkou a trojkou) predovšetkým melancholickou náladou. Do nej je ponorené dobrodružstvo a hrdinské činy, s ktorými sa (konečne to Jackson povedal nahlas) spája (ne)paradoxne zbabelosť, strach a paranoja. Hodina vlkov sa blíži a niektoré národy vyrazia do vojny. Mnohé posledný raz. Kino Považan NMnV 2004 (08.11.2004)

Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet, na kouzelném ostrově, žije Peter Jackson. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička........eeeeeeh, promiňte. Dvě hodiny po premiéře a já jsem tak zahlcen dojmy, že ani nevím co píšu :o).... Tak jinak. To, čeho si na Jacksonově trilogii nejvíc cením, nejsou ty bombastické triky, ty mohutné válečné vřavy a dokonale vygenerovaná monstra. Zdařilé triky či megalomanské ohromující záběry nejsou pro mně měřítkem kvalitního filmu. Naopak. To, čeho si na této trilogii cením, je Jacksonova práce s detaily, jeho invence, to jak dokáže ze zdánlivě banální situace udělat emocionálně působivý moment, nebo to jak vede herce. Ať už jde např. o esoterikou dýchající scény z Lothloriénu ve Společenstvu, předávání darů Galadriel, kýčovitou a přitom nádhernou scénu s Arwen ve Dvou věžích, subtilně pojatou scénu Eowyn s Červivcem a následné utržení praporu při příjezdu Gandalfa a spol. atd. Byl by to dlouhý výčet, dokazující, jak velikou obrazovou fantazií Jackson disponuje. Tam, kde by jiní pouze standartně odvyprávěli příběh, tam Jackson naseká spoustu "pídžejovských machrovinek", které činí dělají z filmu nezapomenutelnou podívanou. Jediným problémem je, že těch obrazových vjemů je v každém dílu tolik, že člověk není schopen vše strávit na "jeden zátah" a vstřebá se to až tak na druhé, třetí skouknutí. A to je i problém NÁVRATU KRÁLE. První polovina na mně nenechala žádný emocionální dopad. Po vynikajícím začátku se Sméagolem se děj se příliš rychle řítil kupředu, scéna střídala scénu a přitom jsem velice silně pociťoval, jak ruka střihačova mocně úřadovala. Zde věřím, že výsledný dojem značně napraví rozšířena verze...Druhá polovina ale zahnala mé chmury. Ani ne tak díky mohutné bitvě (která je pro mně spíš ódou na schopnosti programu Massive se spoustou počitačově vygenerovaných figurek a modelem a v podstatě mně nechala chladnou), ale právě díky těm úchvatným momentům , jakým byla třeba Faramirova sebevražedná mise. Dále scéna v Hoře osudu - Eliah Wood a Sean Astin z ní díky svým hereckým výkonům dělají fantastickou podívanou. Ten Frodův výraz tváře, když.....ale ne, nebudu spoilovat a hlavně to se musí vidět....A ta tolik kritizovaná závěrečná scéna loučení? Tak nevím, jestli jsem divnej já, nebo ostatní, ale mně nepřišla vůbec dlouhá, naopak je strašně krásná, dojemná a možná nejlepší z celého filmu.... (16.01.2004)

Podobně jako Dvě věže zpočátku klopotné a rozbrázděné "nucenými" střihy, ale postupem času naprosto pohlcující. Zatímco Společenstvo bude držet primát v největší ucelenosti, Návrat krále triumfuje masivní epikou a ovšem – nádherným koncem, který je sice značně kýčovitý, ale namísto umělosti a vykonstruovanosti z něj dýchá režisérská láska k příběhu a zejména opravdovost ze strany herců, kteří tím často dohánějí menší řemeslné nedostatky. Nakonec mi Návrat potvrdil to, co jsem už před tím cítil. Efekty jsou pěkné, ale nebýt hrdinů, byl by tenhle film jen nepřístupným kusem ledu. Jenže on fascinuje a pohlcuje statisíce lidí. Nádherný příběh v nádherném hávu, Peter Jackson si zakoupil vstupenku do filmařského nebe... P.S.: po druhém shlédnutí už řadím Návrat krále do čela trilogie. Pokud na mě dokáže film i podruhé zapůsobit tak mocně, je to známka vysoké kvality. Nirvana. P.S.S. Rozšířená verze je pomalu na šestou hvězdičku, neboť i trochu přerývané tempo a nepřirozený střih se stávají minulostí, postavy získávají ještě více prostoru, zápletka hlubší motivaci a nechybí ani tradičně zvrhlý humor dvojice Gimli-Legolas. Vidět a umřít! (25.01.2004)

Vyvrcholení celého děje a konečná cesta do srdce Mordoru, tak jak se od samotného mistra Petera Jacksona dalo čekat a již zde přetrhává domněnku, že i mistr tesař se někdy utne jelikož v případě jeho to není vůbec žádná pravda. Přesto, že se Dvě věže více zajímaly o Společenstvo je jasné a samozřejmé, že tato část se bude zaobírat hlavně Frodem a Samem. A už zde je vidět Jak je důležité míti Sama, když se Frodo dostane do opravdu závažných problémů a musím se přiznat, že scéna s pavoukem mi opravdu nahnala strach až pocit klaustrofobie. Stopáž filmu se zdá být opravdu dlouhá, ale věřte tomu, že na konci budete vcelku smutní a nadávat stejně jako já, že chcete víc a víc, ale toužebného nášupu ne a ne přijít. Bohůžel je to tak a i ta největší a nejgeniálnější výprava musí někdy skončit. --- Nezmiňuj se o Frodovi, ani o prstenu a taky nic o Aragornovi…vlastně bude lepší když vůbec nebudeš mluvit. (27.10.2006)