Pán prsteňov: Návrat kráľa

Peter Jacskon měl pravdu. Síla Návratu krále, a já bych řekl, že celé trilogie, není v obrovských bitevních scénách a dokonalých tricích, ale v příběhu, ve vztazích postav, v tom, jak se vyrovnávají s vlastním osudem. V tomto ohledu jsou nejsilnější momenty Návratu krále všechny scény s Frodem a Samem, jejichž působivost graduje s blížícím se koncem k neúnosnosti, a momenty, v nichž se objevuje Faramir. Ostatní scény jsou jen velmi působivé :-). Zaznamenal jsem i několik scén, u nichž jsem si říkal, že bych je natočil jinak, ale takový už je osud filmového fanouška. Jackson též dokázal jednu neuvěřitelnou věc. V docela zásadním momentu jsem si byl schopen velmi dobře představit, že by se film odchýlil od knihy způsobem, který by vyústil v podstatně odlišný závěr. To mě utvrdilo v jedné věci. PJ vždy říkal, že točí svou vizi Pána Prstenů, a ti, kteří to stále nedokáží pochopit, si musí uvědomit, že Jacskonova vize může na plátně bez problému fungovat lépe než vize těch, kterým se ta jeho nelíbí. K filmu mám jednu zásadní výhradu, jež padla už v mnoha komentářích, ale cítím potřebu ji zopakovat. Návrat krále je až neuvěřitelně krátký. Je mi jasné, že je to jen problém kinoverze, ale tento nedostatek u něj vadí daleko víc než u kinoverzí Společensta a Dvou veží, neboť pocit chybejících scén vás bude pronásledovat po celou dobu sledování. Je to, jako byste měli diamantový náhrdelník, ale chyběl vám zlatý řetízek, abyste si ho mohli pověsit na krk a vychutnat si jej naplno. Neznalost knižní předlohy tento problém možná zredukuje, v krajních případech úplně odstraní. Ale pro mě jako pro znalce je absence mnoha scén, o nichž vím, že jsou natočeny, avšak budou až v extended verzi, bolestivým zásahem do srdce. Přesto přeze všechno je jasné, že Peter Jacskon a jeho štáb dokázali to, co bylo považováno za nemožné - zfilmoval Pána Prstenů. Lépe řečeno, krásně ho zfilmoval, způsobil renesanci v zájmu o Tolkienovo dílo a vyvrátil všechno, čeho se, pro mě nepochopitelní, ortodoxní fanoušci profesorova díla báli. Bravo a má poklona, mistře! (17.01.2004)

Nemůžu dát 5* protože s nimi nesouhlasím. Ten film je výborný, ale Jackson se až příliš snaží emočně rozsekat diváka a někdy je to až nepříjemné. Všechny ty dojemné scény tato snaha minimálně z části zabíjí. Kolik tu je scén, při kterých bych vytahoval kapesník? Skoro půlka filmu a to není moc zdravé. K tomu fosfor na platně?A Legolas? Ten digitální hraje možná lépe než skutečný... Asi sem jeden z mála co pochybuje o dokonalosti závěrečného dílu, ale přes jeho geniálnost a našlapanost je to na můj vkus příliš prvoplánovitě směrovaný film na city diváků. PS:Odula je slabá, čekal jsem o hodně více (03.06.2004)

Vyvrcholení všeho, co Jackson vybudoval a načal v předchozích dvou mistrovských filmech! Zhodnocení všeho co se budovalo a někam směřovalo! Využití stejného umu u bitev, jako v předhozím filmu! Hudba, stanovující motivy pro místa, lidi i království doluje emoce na maximum. Zde se dá extrémně docenit využití a poskládání efektů dokupy a halvně střih, který tu dle mě je z trilogie nejpodstatnější a nejvýraznější! Dokonalá tečka za už tak dokonalou cestou! Kdo nebrečí nemá srdce a kdo si myslí, že konec je příliše dlouhý, měl by se na celou trilogii podívat znovu a to pěkně od začátku dokonce a ideálně rovnou za sebou. Filmy. který sleduju od pěti let a budu sledovat dokud budu živ, tak zásadní tato trilogie je a i po dvaceti letech mi stále odhaluje nové věci a nové věci předává. Jak jsem psal u společenstva, diplomová práce by byla málo na pokrytí tohoto mistrovského díla! 10/10! (24.08.2022)

Má to až moc násilný střih, pokračuje se v jiné charakterizaci zásadních postav, konec je zbytečně uslzený a natahovaný k zbláznění. Jenže komu by to vadilo, když je tu takové množství neskutečně silných scén, že jsem si všechny ty zápory stejně uvědomil až dlouho po odchodu z kina. Prodloužená verze je tentokráte někde na půli cesty mezi zajímavou nadstavbou jako v případě Společenstva a kompletně jiným (a lepším) snímkem jako u Dvou věží. Některé z přidaných scén jsou zbytečné, ale naopak mnohým se daří vtisknout celku "něco navíc". Kupříkladu jak se pár větami podařilo dát úplně jiné vyznění větám a tragice Theodénova osudu oproti kinoverzi je obdivuhodné. (29.04.2005)