Pán prsteňov: Spoločenstvo Prsteňa

Poutníci v zešeřelé zemi, nezoufejte, vždyť lesy všemi prosvitne slunce nakonec. Každý les skončí, jistá věc. A slunce září nad plání, ať vstává, či se naklání. Klíčový moment pro můj pohled na svět je spjat právě s tímto textem. Když ho Frodo v knize zazpíval, pocítil jsem souznění s postavou jako nikdy předtím ani potom. Tolkien se postupem času stal mou nejzářivější literární ikonou a Pán Prstenů nejoblíbenější knihou. Který film v mém životě pak zastává místo nejvyšší pak asi není třeba dodávat. Kompletní herecký ansámbl v čele s charismatickým Mortensenem, kouzelným Woodem a Seanem Astinem jako mým milovaným Samem tvoří nejlepší převedení z papíru na plátno. Nejmagičtější film historie lze naplno docenit až v rozšířené verzi - teprve tam totiž osud elfů pocítíte na vlastní kůži tak jako v předloze a teprve tam Středozemě dýchá z každého obrazu. Milníkový snímek pro historii filmu i pro můj život. (23.12.2004)

10 / 10 Čo napísať o filme, ktorý ma zasiahol tak hlboko ako len málo iných? Že to malo výborné efekty, výpravu, či kostýmy? To by nebolo na nič dobré - Pán prsteňov je o niečom o celkom inom. Je to o odkaze, odkaze pána Tolkiena, ktorý je skutočný Pán prsteňov. Pretože fantasy, to nemusí byť nutne len kravina pre menejcenných spoluobčanov, dobre napísané fantasy je ako opojná droga - prejde vám do krvi a ukáže vám svet inými očami. A to, že Pán prsteňov, rovnako ako jeho mladší súrodenec Hobit, je dobre napísané fantasy, je myslím každému jasné. Rovnako ako je každému jasné, že takýto knižný kolos sa do filmu jednoducho nedá celý prepísať - áno, priznávam, aj ja by som bol rád keby Jackson nevynechal Mohylové vrchy alebo Bombadila, ale s tým už nič nenarobíme. Takže namiesto neustále frflania buďme radi, že to bol práve Jackson, kto dostal do rúk sfilmovanie takejto komplikovanej látky. Ktovieako by to dopadlo, keby to začal režírovať taký Michael Bay - hrúza pomyslieť! Elfovia strieľajúci šípy do škretích makovíc za zvuku odrhovačky od Aerosmith... Aragorn oblečený do úzkych denimiek... Frodo Pytlík zabodávajúci Americkú vlajku pri vstupe do Mordoru... Ááá!!! (19.05.2005)

Pro někoho (např. skalní příznivce knižní předlohy) může být zklamáním, že Pán prstenů se příliš nezaobírá fantasy prvky a zákonitostmi samotného světa, který všechny ty hobity, elfy a orky zplodil. Pán prstenů je pojat jako klasický velkofilm, kdy vypráví o jednom konkrétním dobrodružství, jedné cestě, ve světě plném možností, přičemž ona robustnost a enormní rozmanitost světa vyplývá z vyprávění jaksi "mimochodem". Má to jednu nesmírnou výhodu a to, že s tak bohatým a propracovaným dějovým podhoubím může jedna výprava trvat i 11 hodin (v případě tří po sobě jdoucích prodloužených verzí) a publikum se stále nebude cítit znuděno, manipulováno, ošáleno opakujícími se principy, či přesyceno. Jackson si toho byl vědom, a tak stejně jako dobrý spisovatel dává čtenáři prostor pro představivost, i on díky přeskakování mezi jednotlivými liniemi dává diváku prostor pro vstřebávání odboček, pozadí postav, některých menších osudů i samotné krajiny - tedy všech nedílných částí tohoto krásného fantasy světa, aby dotvořil mozaiku, jenž dělá Pána Prstenů epickým a úžasným filmem ještě víc, než samotná cesta za zničením prestenu. Pokračování -> (04.12.2011)

Svět se změnil ... Opravdu. Po Pánu Prstenů už nikdy nebude to, co býval dřív. První slova vás doslova vtáhnou do děje, a než se nadějete, uslyšíte May It Be a budete chtít víc. To je přesně ten pocit, který jsem měla poprvé v kině, podruhé v kině a potom ještě mnohokrát u televize a DVD. Tenhle film se hned tak neokouká a to proto, že je opravdu skoro perfektní. Nevím, co mám vyzdvihnout dřív - hudbu (Oscar pro Howarda Shorea), herecké obsazení, triky, úchvatné Novozélandské scenérie nebo Petera Jacksona v roli scénáristy, producenta a režiséra. Ale hlavně musím říct jedno - díky, pane Tolkiene, za vaší úchvatnou knihu, bez které by nic z tohohle nikdy nevzniklo. (30.03.2003)

Peter Jackson dokázal nemožné a natočil nezfilmovatelný příběh. Některé věci by se mu sice daly vytknout, ale není jich moc. Zato těch, za něž by si zasloužil pochvalu, těch je spousta. V prvé řadě to je vizuální stránka filmu. Když tady řeknu, že je to pastva pro oči, tak budu jen velmi nevýstižně definovat tu obrazovou fantazii, která se ve filmu prezentuje. Je to prostě pohádka. Speciálních efektů je tam tolik, že jsou prakticky v každém záběru, což ale vůbec nepůsobí rušivě, ba spíše naopak. Chytrým tahem, bylo i obsazení, kdy se namísto hollywoodských megahvězd angažovali sice známí, leč nikoli hvězdní herci, což filmu taky jen prospělo, neboť si lze jen těžko představit v hlavních rolích někoho, koho si divák ztotožňuje s nějakou jinou rolí z jiného velkofilmu. Také hudební složka je opravdu velkolepá, byť nedosahuje těch úplně nejvyšších kvalit, ale v celkovém rámci filmu je mistrovsky zakomponovaná. Samozřejmě se najdou šťouralové, kteří budou za každou cenu srovnávat film a knihu, což je přece jen nesrovnatelné, neboť kniha je rozhodně popisnější, ale dle mého názoru je tento film maximálně vydařený. (14.09.2002)