Sopka

Na světě je asi patnáct set činných sopek o kterých víme, a jen jedna, o které nevíme. Scénář : Billy Ray a Jerome Armstrong. Kamera : Theo van de Sande a David Drzewiecki. Hudba : Alan Silvestri - instrumentální - počet skladeb : 8 - čas: 29:17 CHYBA VE FILMU - Když byly v metru, tekla láva pomalu, ale v tunelu, kam spouštěly kameru, se řítila obrovskou rychlostí. (26.04.2011)

Katastrofické filmy. Všechny jsou na jedno brdo. Občas se stane zázrak a na hladinu vyplave nadprůměrné dílo (Rozpoutané Peklo, Twister) mezi které řadím i Spoku. Nemůžu si pomoct. Tommy Lee Jones hraje docela přesvědčivě, krásná Anne Hecheová je přirozená a i ostatní nehrají úplně špatně. Několik nelogičností se vždy najde (výbuch) a ani patriotismu nebudeme ušetřeni. Ale zábava, to je to, proč od filmu nedoejdete a nevypnete tv. A je tak málo zábavných katastrofických filmů, že musím dát nadprůměr. (29.12.2005)

Je zajímavé, že v roce 1997 vznikly nezávisle na sobě dva filmy o katastrofě, za níž stojí sopka. První je Rozpoutané peklo a druhý samozřejmě tento. Zatímco Rozpoutané peklo je spíše dobrodružnější a (alespoň zezačátku) komornější film, toto je od první chvíle klasický novodobý katastrofický film. Ale i zde je pár lepších okamžiků, jako například prvních čtyřicet minut, než se ta sopka probudí. Pak už je to jen laciná slátanina, kdy přestože nikdo z přítomných není MacGyverovým příbuzným, dokáží si se vším poradit. Nejvíc mě rozesmávalo ustavičné překrucování skutečnosti vždy v souvislosti s lávou. Přestože i v Rozpoutaném peklu se nevyhnuli jedné opravdovské hovadině (přejetí autem několikametrového pásu lávy), tady zašli dál. Už jen zastavení toku po jedné ulici pomocí betonových káček a nebo přesunutí Tommy Lee a Anne pomocí žebříku přes to stejné jezírko lávy, necelé dva tři metry nad ní. Nebo vlastně cokoliv v poslední hodině. Tenhle film je tak strašlivě hloupej, že je až nechtěně k smíchu. Bohužel, Skleněné peklo už nikdo znovu nenatočí, i když pokud by zfilmovali další knížky Scortii a Robinsona, možná by se jim to mohlo povést. (05.03.2006)

Vidět ten film po letech je pozoruhodné už proto, že dneska podobné nevznikají. Ten příběh se sopkou ve velkoměstě je samozřejmě z hlediska jakékoli pravděpodobnosti přitažený za vlasy, ale o to působivější je hravost při nakládání s klasickými žánrovými motivy na jedné straně a funkčním rozvrhování postav na narativní mapě na straně druhé. ___ Zajímavé je už to, jak se pracuje se zdvojováním center: dva klíčové parky v první části, lávový proud a nemocnice coby dvě centra dění v druhé části - z nichž každé navíc dostane svoje vyvrcholení ve třetí části. Každá jedna důležitější postava z první části navíc dostane svůj malý příběh: nejen oba hrdinové, ale i hrdinova dcera, šéf správy metra, doktorka a její přítel, rasistický policista a černý mladík či výraznější záchranáři.  ___  Je to tak pečlivé následování osvědčených hollywoodských tradic, až to mlátí dveřmi, ale jak můžeme vidět zejména v posledních letech, tento typ řemeslné důslednosti zdaleka není samozřejmý. Je za ním spousta poctivé scenáristické, režijní i střihačské práce, která se na bezprostřední úrovni projevuje zejména ve schopnosti dlouze v dynamickém rytmu gradovat jednotlivé scény i sekvence v členitém prostoru.  ___  Bavila mě v tomto ohledu pečlivě budovaná expozice s dvěma parky, scéna s autobusem, lávou a žebříkem... či finální sbíhavá montážní sekvence hledání dcery, dceřina hledání, přípravy výbuchu, evakuace... i hrdinského mikrodramatu dvou záchranářů v podzemí, o němž se nikdo kromě nás ve fikčním světě nikdy nedozví. Současně mě zaujalo i to, jak moc film z poloviny devadesátých let napříč vyprávěním v různých podobách akcentuje protirasistické téma či pracuje se silnými ženskými hrdinkami.  ___  Vždycky jsem měl raději ROZPOUTANÉ PEKLO, ale zpětně myslím, že se SOPKOU ani tak nesoupeří, jako se coby komentáře k jedné spíše pozapomenuté, byť opakovaně znovuobjevované žánrové tradici filmů o obyčejných lidech na pozadí neobyčejných katastrof pěkně doplňují. Ano, jak jsem říkal, ten příběh je jistě praštěný, ale film samotný ne... byť mu tak půl hvězdičky přidávám s ohledem na to, jak nelítostně je odmítán spíše kvůli svému námětu a schematickým prvkům, aniž se bralo v potaz, jak s nimi naložil. (13.08.2022)

Jeden z dvoch filmov o výbuchu sopky z roku 1997 je pojatý oveľa bláznivejšie ako komornejší Dante's Peak v ktorom sa nekonečne budujú vzťahy medzi postavami a na deštrukcie nezostalo veľa času. Tu sa pre zmenu kašle na postavy a po pol hodine vylezie na ulicu nejaká červená sračka, ktorá vzdialene pripomína lávu a po zvyšok filmu prenasleduje Tommy Lee Jonesa bez ohľadu na to, či zahne doprava alebo doľava. Tá sračka si ho zakaždým nájde a popritom pohltí nejakých anonymných chudákov a autá alebo trochu lízne nejakú budovu. Proste po dejovej stránke šialenosť na úrovni filmov od Asylum. Akurát tentoraz s áčkovým rozpočtom. Ale aj triková stránka po tých rokoch zastarala a dnes už príliš neohúri. Tento film ma nenadchol ani pred rokmi a dnes to je podľa mňa už nepozerateľná hovadina. 3/10. (08.12.2019)