Deluge

Krásne položený základ žánru postapo. Aj keď k ultimátnemu podaniu, ktoré vytvoril Mad Max ešte dosť chýba. Miešajú sa tu žánre (katastrofický film, western, dráma), no nemal som pocit, že by sa nejako navzájom bili. Teraz už pravdepodobne viac kuriozita, než intenzívny zážitok, no pre milovíkov histórie pohyblivých obrázkov veľmi podnetný titul. A verím, že Emmerich má ten film veľmi rád :) 8/10 (04.05.2021)

DELUGE je fascinující nejen působivou apokalypskou, ale zejména postupnou proměnou vyprávěcích schémat, jež si v rámci jeho tří poměrně jasně odlišitelných třetin předávají štafetu. ___ V první třetině je to katastrofický film, který už měl docela tradici, viz např. KONEC SVĚTA z roku 1916, KONEC SVĚTA z roku 1931 či třeba NOEMOVA ARCHA z roku 1928. V druhé třetině, už méně standardně, dominuje postapokalyptický film, k jehož uchopení posloužilo především westernové narativní schéma o boji páru s bandity v přesile. V poslední třetině pak vyprávění ovládnou vzorce melodramatu o americkém maloměstě, které do druhé třetiny pronikalo spíše v rovině doplňujících motivů. Právě jimi se vytvářely podmínky pro milostný konflikt ve finále, aby nepůsobil příliš násilně. Ve všech třech částech je přitom nástrojem vyprávění na jedné straně americká rodina, jejíž osudy se ve druhé třetině nečekaně rozdělí, a na druhé straně záhadná, velmi charismatická ženská postava Claire. ___ Tento šestašedesátiminutový film pro RKO natočil jako svůj celovečerní debut scenárista a režisér Felix E. Feist, pozdější tvůrce mnoha řízných béčkových noirů. Už tady se projevuje jeho pozdější lakoničnost, tendence k působivým výpůstkám (zejména katastrofická třetina v řadě montáží), odvíjení vývoje vyprávění zejména od nastolených situací spíše než od nudné pravděpodobnosti nebo psychologičnosti - a přesouvání důrazu na jednání ženských postav (muž na konci dělá politiku, zatímco skutečný konflikt je postaven mezi dvě ženy... a muž v důsledku moc nechápe, co a proč se vlastně stalo). ___ Ona proměnlivost stylu i vyprávění se jistě promítá i do kolísavého rytmu a kdo si oblíbí jedno schéma, nemusí mu vonět to následující, ale nikoli navzdory tomu, nýbrž i kvůli tomu doporučuji tento snímek vidět. Ostatně, napomůže i lepšímu pochopení kořenů katastrofického blockbusteru v pojetí Rolanda Emmericha, který na film DELUGE dost možná navazuje (zejména v DNI POTÉ a 2012) a považuji za velmi nepravděpodobné, že by jej neznal. Současně je pozoruhodné, že film vznikl ve stejném roce a ve stejném studiu jako mnohem slavnější KING KONG, s nímž sdílí řadu rysů: odlišné části, proměnlivost dominujících schémat i silné katastrofické motivy. KONG si nicméně nechal hlavní destrukci na závěr, což jej holt činí divácky mnohem atraktivnějším než čistě melodramatické vyvrcholení DELUGE. (15.08.2019)

Tvorcovia mohli tú deštrukčnú sekvenciu kľudne natiahnuť aj na dvojnásobok. Totižto veľmi dobre sa pozerá na to, aké mali doboví trikoví technici zlaté ručičky. Úvod je vskutku strhujúci, žiadne veľké, či zbytočné kecy, rovno na vec. Ten zvyšok pripadá, ako z celkom iného filmu a ide o klasickú akčnú melodrámu 30. rokov, nejde však o nudnú vatu, má spád a akciu. Stratený klenot. (05.01.2014)

Úvod kde dochádza ku katastrofe je spracovaný parádne, a keby v tomto tempe film pokračoval až do konca, mohla byť z toho podobne dobrodružná pecka ako King Kong. Preto zamrzí, že to celé v druhej polovici upadne do klasickej hollywoodskej melodrámy ktorá je zaujímava asi tak ako Robot Monster. Každopádne pre fanúšikov postapokalyptických filmov povinnosť, kedže sa pravdepodobne jedná o prvotinu v žánri. (21.06.2013)

Pri propagácii snímky Deň potom Emmerich odpovedal na otázku týkajúcu sa nezničiteľnej Sochy slobody, že tento symbol pevnosti Ameriky musel zanechať pri monumentálnej scéne potopy neporušený. Ťažko tomu veriť, že išlo o jediný dôvod, keď presne ten istý záber obrovskej vlny valiacej sa cez pevnú dámu s fakľou vidíme v katastrofickom filme z počiatku tridsiatych rokov. Dej po apokalypse taktiež pokladá základy žánru, rozumej dejové klišé, typu hľadania detí, zoskupovania sa do násilných skupín a okrem toho sa bojuje nielen o prežitie, ale aj o... ženu. Tvorcovia nás netrápia dlhou stopážou, tá niečo vyše hodinka úplne stačí. Pohrali si aj s melodramatickou linkou, záverečná scéna dáva poznať, že im nešlo iba o presladenú limonádu. (13.05.2021)