Réžia:
Jan PachlScenár:
Jan PachlKamera:
Marek JandaHudba:
Michal PavlíčekHrajú:
Kryštof Hádek, Tomáš Jeřábek, Aňa Geislerová, Klára Melíšková, Stanislav Majer, Eliška Křenková, Jiří Lábus, Jiří Dvořák, Bohumil Klepl, Martin Pechlát (viac)Epizódy(5)
-
FOXTERIÉRY (E01)
-
HULIZA (E02)
-
TEL-EVÍZE (E03)
-
MAESTRO (E04)
-
BALBA (E05)
Obsahy(1)
Standa Pekárek má v životě tři přání: řídit volhu, jezdit pro redakci humoru a lidové zábavy a vozit Goťáka. Pětidílná minisérie Volha je adaptace stejnojmenného románu Karla Hynie napsaná neobyčejným, bizarním a přesně odposlechnutým jazykem. Lze ji vnímat jako svéráznou historii Československé televize s řadou neuvěřitelných, i když reálných „historek z natáčení“. Současně je však portrétem svého hlavního hrdiny – omezeného egocentrika, který vyniká ve vymýšlení drobných podvodů a triků – jak si nakrást benzín, zfalšovat počet ujetých kilometrů, podvést manželku, zbavit se konkurence. Logicky se pak stává rovněž spolupracovníkem StB (s krycím jménem Volha), který bez jakýchkoliv výčitek svědomí donáší na všechny své spolupracovníky a pasažéry. (Česká televize)
(viac)Videá (3)
Recenzie (242)
Budu lehce spoilerovat. Seriál jako takový byl fakt podařený a bavil jsem se. Vymazlené postavy, ať už hlavní Standa Pekárek v podání skvělého Kryštofa Hádka, tak i vedlejší. Celý seriál měl správné grády a fajn směsku humorných hlášek i scének k zamyšlení, jak se nám tu vlastně žilo. Jediné co mě mrzelo, byl poslední díl, který mi přišel takový trochu přehuštěný informacemi, až působil jako moc rychlé ukončení. Skoro si to zasloužilo rozdělit do 2 dílů. 1 ještě trošku zaměřit na komediální výjezd do Vídně a o tom jak to tam chlapi čecháčkovsky ochcávali. No a v posledním díle dát trochu prostoru k vysvětlení, jak se která z postav ke svému korýtku dostala. Hlavně STB hošani a taky lidi z opačné strany barikády. Tak to byl takový přepálený rychlý finiš. Škoda ho, protože jinak byl celý seriál skutečně parádní stylovka. Třesu šéfe. ()
Popravdě, toho souložení a zvracení je tam na můj vkus až moc. Na druhou stranu, když se chlastá až do němoty, není se čemu divit. Pana Pekárka jsem nenáviděla, strašnej hajzl to byl, přesto, kolikrát mi ho, kvůli té jeho hlouposti, bylo i líto. Dokonce mě párkrát i pobavilo, jak se okolnosti vyvíjely v jeho prospěch, nebo jak rázně utřel paní režisérku/knihovnici (protože můžu být na té správné straně barikády, ale chovám-li se povýšeně, něco to vypovídá o mně, jako o člověku). Každá postava byla úžasně propracovaná, všechny měly dost prostoru se divákovi předvést, aby si k nim vytvořil vztah. Vyjímečná byla postava Pepy Horáčka, ta snad i místy trošku zastínila tu hlavní. Přes všechny ty prasárny, které agent Volha, vedomě či nevědomě, prováděl, mě stejně nejvíc zasahovalo to, jak se choval ke své rodině/ám, to se mi otevírala kudla v kapse. Nejvíc mě bavilo, jak postupem času každý dostal, co si zasloužil, ať už sám svou hloupostí nebo za pomoci druhé strany, a jak by si divák přál, tak to i dopadlo, hlavně v případě agenta Volhy. U pár scén v posledním díle mi bylo až úzko (matčino chátrání, pokus o zábavu se dvěma ženami pro syna a poslední povolání pana Pekárka). Musím říct, že se seriál opravdu povedl a že v člověku hodně zanechá. Bohužel, ať je doba taková nebo maková, svině jsou v každé z nich, a chce-li někdo někoho potrápit, nebo zničit, má na to zase jiné prostředky a hůl si vždycky najde. Je to o lidech. Takových Pekárků tady máme, egocentrických, prospěchářů a primitivů, i dnes. ()
Famózní výkon Kryštofa Hádka, takhle vystřihnout antihrdinu, který je opavdu anti, to mě dost překvapil. Seriál měl ohromný potenciál, který byl oslaben přílišnou zkratkovitostí a klišoidností, což je vzhledem k pouhým pěti dílům pochopitelné, i když to bylo taky v tom, že si tvůrci na takto malý formát ukousli moc velké sousto. Ale morální sdělení a pachuť zůstaly i tak. Bavilo mě na to koukat a chvílemi to bylo dost vtipné. ()
Karikatúra dôb minulých, ktorá ma nechytila, pretože sa tam, ako by Hádek povedal, "imrvére" šukalo, chlastalo, vulgárne vtipkovalo a po grci nasledovanom po ôsmom poldecák sa furt ozývalo ty vole. Na charakteristiku socialistickej spoločnosti asi málo, hlavne, že dnes to je úplne inak a ani sa vôbec neudáva, ani sa nikto nevytesňuje z názorového diskurzu, ani sa nekádruje a nenálepkuje. Ešteže po 1989 prišla tak veľká zmena! ()
Galéria (297)
Fotka © Česká televize / Pavla Černá
Zaujímavosti (34)
- Stanislav Pekárek (Kryštof Hádek) se své slovenské manželce několikrát vysmívá, že stále mluví svou „čobolštinou“, ale toto slovo vychází ze slavné filmové hlášky majora Terazkyho (Pavel Landovský) ve filmu Černí baroni (1992): „Čo bolo, to bolo, terazky jsem majorom,“ který ale vznikl až v roce 1992. (Pimburger)
- Postavy v seriálu jsou fiktivní – až na dvě výjimky. Jedna role se jmenuje Pavel Landovský a druhá Karel Gott. (Česká televize)
- Pětidílnou minisérii Volha natáčel štáb scenáristy a režiséra Jana Pachla celkem šedesát dva dnů. (Česká televize)
Klobouček. Pachl asi netuší, nakolik rozehrál klávesnice zhrzeným příznivcům socialismu, kteří ale pochopitelně vesele užívají svobody a taky výhod, které sem doputovaly ze západu. Kteří krom budovatelských žvástů, bonzování a ve velké míře tehdejšího aktivního rozkrádání státu, našli svou chvíli dnes, aby hodili do placu, že takto to rozhodně nebylo. Prý "Běžte do háje!" Inu, výsledek hnusné demokracie a takřka beztrestné svobody projevu! Ale my, znalí reálií, a třeba i zakázaných filmů, poučeni hláškou "Zlá bylina nevyhnije.", víme své. Ještě nevymřeli. Opovržení touto částí společnosti, která, rovna mentální i charakterní úrovni Standy Pekárka, nevytáhne hlavu z vlastní zadnice ani v současnosti, když snad veškeré bylo řečeno, není schopna kriticky vyhodnotit, co vše se tady dělo, zvažuji vyjádřit založením podobné rubriky, jakou pěstuje verbal, tedy Nad dopisy diváků. Aby si korespondenci od těchto početli i další. Kvičení pofidérních, internetových tlučhubů, trpících nostalgií po "jejich spokojených časech", přičemž si evidentně nebyli schopni vytvořit spokojený život bez aplikované stalinistické utopie, jsou mi zábavou. Například nevyžádaná zpověď sedmdesátiletého STBáka, co od listopadu dělá jako ochranka, stejně jako náš Standa, nebo tklivá, ale zapálená píseň o charakterním komunistovi od angažované, rozohněné ženy za pultem s hodným, moudrým komunistou na gauči před bednou v osm večer o nedělích léta Páně 2023, by rozveselila nemálo čtenářů s racionálně nastaveným morálním kompasem. To je tak, když nevíš, kdy držet pec a zaprudíš směrem, kde je odlišný osobní příběh a ten poznamenal životy několika generací, nejen těch konkrétních, kteří bezdůvodně rubali v uranových dolech. Mimochodem přesně 19 134 mužů z tehdejšího Československa bylo po čtyřicátém osmém zatčeno a odsouzeno za to, že bojovali za svoji zemi za druhé světové války, třeba na Dukle. Děsně fajn. Tahle info je zdarma, pro ty, kteří se udržují v bludu. Seriál ppč, výborný každý kdo se mihnul, výborný scénář, flashback mrazivý, hezká facka, žádné Vyprávěj. Jediné, čeho bylo málo, byl chemlon, taky kubánské pomeranče, které když senior náhodou v euforii snědl tři za sebou, často jsme mu čistili střeva na sále, poněvadž ileus jak z literatury a taky chyběly úsměvné záběry na řadu zaparkovaných kočárů značky Liberta před každými potravinami. Z některých visela batolata na kožených kšandách, všechna byla v hnusných pletených hadrech domácí výroby a co se týče plačících miminek, ty pohoupal nebo jim olíznutý dudlík ze země podal kdokoli cizí, co šel okolo. Z toho by zase cákly angažované biobankokojičky. Jinak se člověku ještě snadno vybaví gothaj, mletí kávy za pokladnou, šeď, hnus, stavba Dubiny, bláto, tma, povětšinou bez pouličního osvětlení, knihy podávané tajně, povinná vojna, silonové hadry, debilní hudba v rádiu a dráty. O Standovi Pekárkovi, přesné naklonované zapráskané nule tehdejší doby, bych zvládla vidět dílů klidně víc, Kryštof Hádek zaválel, bez debaty vynikající výkon, ostatní do jednoho taky, finální monoskop byl osvěžující tečka za něčím, co si normální člověk nechce ani zkusit, natož aby na to radostně vzpomínal. () (menej) (viac)