Řád

Myslím, že za posledních 20 let u nás nevznikl lepší historický film (minimálně co se týče velkého plátna) než je "Řád". Málokdy se stává, že by mne strhly již titulky - přísaha, paruka a plameny orámovaná tři písmena mne uhranula. Po stránce příběhu (vždycky jsem měl hrozně rád příběhy, kde se někdo někoho snaží dostat a je v tom morální dilema), výpravy (kostýmy, zbraně), silných scén (poprava, odhalení zběha, závěr) a ani po stránce autorské (veliká škoda Petra Hvižďe) a herecké nemohu vytknout ani ň. Netypicky kladný Marek Vašut si postavu poručíka náležitě vychutnal a jde o jednu z jeho nejlepších rolí, Jana Preissová a Jan Tříska snad nedokáží být špatní a Jiří Zahajský předvedl snad největší kurvu celé své herecké kariéry. Zapomenutý šperk zapomenutého tvůrce. Nedoceněné dílo. 100%. (26.06.2010)

Pokus o zachycení mravního dilematu v zdánlivě bezkonfliktní době rokokových dam a pánů - v r. 1776 byl již Mozart úspěšným skladatelem - je s ohledem na průvodní okolnosti (dobu vzniku a mládí režiséra) - jistě nadprůměrný. Nadprůměrný však ještě zdaleka neznamená kvalitní. Bez ohledu na řadu velmi dobrých scén a výborných hereckých výkonů - k Preissové a Třískovi je určitě nutné přídat Marka Vašuta a zejména skvělou Andreu Elsnerovou - místy drhne děj, živený ne zcela plnokrevným scénářem, a jako poněkud didaktické se jeví i celé vyústění filmu. V mnohém to platí o závěrečné scéně, v níž naprosto nesmyslně zběh, jemuž je velkoryse nabídnuta možnost úniku, umírá; bez ohledu na původní autorský záměr vyznívá toto dějové vyústění hluše a prázdně. Takže souhlas s charakteristikou, že se jedná o jeden z nejlepších historických polistopadových filmů, má současně hodně daleko k přitakání ke kvalitě srovnatelné s domácími hranými filmy šedesátých a osmdesátých (místy také sedmdesátých) let. (08.02.2011)

K mému překvapení je to kvalitně zpracované kostýmní komorní drama, které, ač se odehrává v jedné lokaci s omezeným počtem aktérů, netrpí tím, že by se bezradně motalo kolem ústřední zápletky a nic dál nevymýšlelo. Scénář je celkem dobrý, i když mi připadá, že jsem něco podobného už jistě viděl, a Petr Hvižď si to jen vypůjčil a zasadil do prostředí kláštera v období 18. století. Jediná výtka: Nevím, kdy scénář k filmu vznikal, ale obsahem na mě působí dost antikomunisticky a kdybych nevěděl, že je tento film z roku 1994, myslel bych si, že sleduji československý film z konce 80. let. Herecky mě překvapivě nejvíce potěšil Saša Rašilov. Filmu nemůžu dát čtyři hvězdy, na to je málo strhující, ale rozhodně je to film dobrý a můžu jej doporučit každému, kdo má rád historická dramata, anebo rád brouzdá ve vodách zapomenuté české kinematografie 90. let. (14.09.2018)

Na české poměry nic více než průměrně dobrý film, dotýkající se duchovní problematiky, konkrétně konfrontace poslušnosti a svědomí. V bezbožecké postmoderní Evropě pointa příběhu samozřejmě preferuje svědomí před poslušností řádu, jak jinak. Všechny oficiální postavy, zastupující katolickou církev, jsou zde ukázány jako negativní (kněz v podání Třísky, který se daleko více hodí spíše na kata v Brabcově Máji), či dobré, ale pomýlené (matka představená v solidním podání Jany Preissové či novicky Barbory, hrané Andreou Elsnerovou). Jak jinak. Závěr pak, kdy novicka na začátku mše svaté demonstruje svůj odchod z kláštera klarisek, přičemž modlitbou Otčenáše se hlásí k subjektivně a individualisticky pojaté víře, vysloveně relativizuje řeholní život. Myslím, že tento film by mohl vzniknout klidně i za komunistů, neboť je v podstatě "pokrokový" a vyhovuje nejen osvícenským, ale i demoliberálním požadavkům. Za povšimnutí stojí poměrně hrubá chyba ve výpravě filmu (odborným poradcem byl premonstrát Norbert Zeman), když pozdně barokní kněz slouží mši sv. v ornátu z konce 19. nebo začátku 20. století. A za zamyšlení stojí skutečné historické paralely, kdy kláštery za 2. světové války skrývaly Židy - zde také porušovaly své předpisy, aby zachránily lidský život (viz např. film Šarlatový a černý). (31.07.2010)

Tento film nabízí, jako jeden z mála, celou škálu hereckých výkonů, od těch výborných (Preissová, Tříska) až po ty velmi špatné (Rašilov, Vašut). Dále lze vidět mnohá klišé, která když se spojily se špatně zahranou replikou, tak působily skoro jako parodie. Pak je také k vidění mnoho nesmyslných dialogů a monologů. (29.09.2006)