Filmová hudba: dokument

I když nejsem zrovna ten, kdo pozná podle prvních několika tónů, o jakou hudbu, k jakému filmu se jedná a kdo ji napsal, přesto si myslím, že je hudba naprosto nedílnou a nezbytnou součástí filmu. Tenhle dokument to dokazuje a dokáže vás upozornit i na to, co možná někdy nevnímáte. Hudba je prostě nezbytná součást filmu. (30.01.2018)

Dokument, ktorý mapuje a zhrňuje dokopy snáď každé desaťročie, no aby bol ešte trošku lepší, na to by už musel ísť do hlbky (vid. Lord of the Rings bonusy) a nie len prestrihnúť na ďalšieho skladateľa. Od toho tu ale máme dokumenty na DVD/BD kde sa dozvieme podstate viac. Toto je len taká kopa zaujímavých stručných informácii na jednom mieste, ktoré ale aj tak potešia. 85% - 4* (26.03.2019)

Veľmi potešilo. Profesionálne a pútavo urobený dokument o filmovej hudbe. Som veľmi rád, že niečo podobné vzniklo, na druhej strane zamrzí, že väčšinu informácií som poznal. Aj tak veľmi vrelo odporúčam minimálne kvôli krásnej spomienke na Hornera a skvelej historke ako Brian Tyler získava spätnú väzbu :) 8/10 (16.06.2017)

Dokument, který se snaží v devadesáti minutách splnit tolik úkolů, že by na ně nevystačil ani desetidílný seriál. Hlavním cílem bylo zřejmě zmapovat dějiny filmové hudby počínaje povinným výrokem „silent films were never silent“ a konče Zimmerem, který zde v bordó saku a pruhovaných ponožkách vzpomíná na skladatelské legendy, které jej ovlivnily. Stejně tak na své předchůdce i žijící kolegy pějí chválu další současní umělci. Kromě toho říkají věty jako „hudba je srdcem a duší filmu“ a snaží se nás přesvědčit, že soundtracky dnešních blockbusterů jsou stále experimentálnější, načež vidíme záznam nahrávání hudby k Mimoňům. OK. Jako progresivní mladý umělec se ve filmu objeví Brian Tyler, jehož tvorba je pro mne spíš výborným důkazním materiálem k videoeseji o zapomenutelnosti hudby k marvelovským filmům (The Marvel Symphonic Universe). Zmínka o šibeničních termínech, v nichž někteří současní skladatelé musí dokončovat svou práci, je pak zaonačena tak, že díky špičkovým technologiím a profesionalitě všech zapojených nejde o žádný problém. Do toho jsou velmi zjednodušeně vysvětlovány základní pojmy jako hudební motiv (a způsoby jeho použití) nebo rozdíl mezi melodií a rytmem a útržkovitě je nám přiblížen vznik soundtracku od prvního setkání s režisérem po nahrávání ve studiu (což je třeba fascinující proces, který by si zasloužil samostatný, soustředěný dokument). Jako kdyby velká tematická šíře, vedoucí k ještě větší plytkosti, nebyla dostačující, jedna vědkyně a Moby (no kidding) rozebírají, co se během poslechu hudby děje v našem mozku. Přestože jde o roztěkaný, sebechvalný, sebedojímavý a pramálo objevný dokument (zvlášť pokud trochu sledujete bonusové materiály na DVD, případně máte přečtené výborné Dějiny filmové hudby), který navíc vytváří dojem, že kromě Morriconeho neexistují žádní významní skladatelé pracující mimo hollywoodský mainstream, jako zrychlený průlet dějinami (americké) filmové hudby jej lze akceptovat. Raději si ale na YouTube najděte videa jako „Steven Spielberg with John Williams talk about the soundtracks for E.T. and Jaws“, z nichž jsou ve filmu použity jenom krátké ukázky. Dozvíte se toho z nich podstatně víc. (20.11.2017)

,,SÚČASNOSŤ PATRÍ HANSOVI ZIMMEROVI. PREVALCUJE VŠETKO." __ Najzásadnejšou otázkou, ktorá ovplyvnila aj moje hodnotenie je: pre koho je tento dokument vlastne určený a čo chce povedať? Poslucháči a fanúšikovia filmovej hudby gro, ktoré v dokumente odznie už dobre poznajú. Nováčikovia v danej oblasti budú zase z jej históriou, predstaviteľmi a ich najzásadnejšími dielami iba letmo oboznámení a prinajlepšom si urobia predstavu ako sa v danej oblasti začať orientovať. Stručné predstavenie popredných klasikov ako Steiner (revolučný King Kong), Morricone (výlučne spojený iba so spaghetti westernom), Williams (opäť revolučné Star Wars, Superman, Indiana Jones, E.T.) alebo Goldsmith (Planéta opíc, Čínska štvrť) je paradoxne zaujímavejšie než vyjadrenie skladateľov snažiacich sa opísať svoj mimoriadny prístup ku každej práci, pričom prakticky všetci hovoria to isté a pritom ešte nezabudnú pochváliť svoje priemerné a ledva počúvateĺné soundtracky (prečo by som mal počúvať bezmyšlienkovo dunivú a emocionálne prázdnu hudbu Junkie XL pre Mad Maxa?) a zbytočné reči psychologičky o tom, ako vie hudba ovplyvniť vnímanie diváka, keďže je to jasné. Napokon ma ešte odrovnalo priznanie o zisťovaní, či si diváci na toaletách pískajú absolútne nezapamätateľné a prevarené melódie ku súčasným akčným blokbusterom. Mne sa zase opakovane stalo, že som na WC v Cinema City opakovane pri vykonávaní potreby počul Morriconeho ,,L´ecstasi dell´ oro", čo vždy príjemne okorenilo návštevu biografu. Niekedy okolo rokov 2003-2004 vysielala ČT 2 počas sobotných poobedí dokumentárny seriál o filmovej hudbe, ktorý bol spracovaný podstatne zaujímavejšie rozoberaním konkrétnych ukážok. Škoda, že si nepamätám jeho názov... (100. hodnotenie, 16. komentár k filmu) (04.08.2018)