Asfaltová džungle

William Riley Burnett je sice autor základního kamene žánru gangsterek, Malého Caesara, ale o dvě dekády později je už podepsán jen pod obyčejným surovým heistovým noirem. Huston natočil Asfaltovou džungli jako rutinní mrtvý film plný sterilních záběrů a ztracených existencích. Všechny postavy jsou černobílými žánrovými šablonami, jejich představitelé hrají naprosto bez emocí a i proto je taková radost sledovat těch několik málo scén s MM, která svou autentičností dokáže probudit i mrtvého. (29.09.2021)

Fauna se v asfaltové džungli rychle rozdělí na relativně dobrou (architekt akce, kasař, řidič a dobrosrdečné svaly s touhou vrátit se na rodnou farmu do Kentucky) a zlou (podlý mecenáš na pokraji bankrotu, změkčilý prostředník, zkorumpovaný fízl). Huston pak s tou nebohou zvěří definuje budoucí žánrové postupy a na ose příprava - loupež - její tragické následky rozehrává bezútěšnou partii o marnostech lidského pachtění a náhodách pitomějších, než jsou mladé milenky starých pánů. Obsazení funguje od neostrých rysů hromotluka Haydena až po strýčkovu husu Marilyn a všechno to zabíjení, rvačky mezi muži a bezvýchodnost tady nacházejí svůj pravzor.. Pozorný divák si zajisté všimnul institucionalizovaného Brookse a je mu tím pádem jasné, za co kroutil svůj trest v Shawshanku.. (18.07.2019)

Noir, ktorý položil základy heist filmu a čiastočne tak ide o predobraz kultového Rififi či Melvilleových krimi... Keď jediným východiskom je zločin. Jeden sníva o uháňaní mexických dievčat, ďalší o odvrátení bankrotu a iný zasa o vrátení sa na rodinnú farmu a jej obnovení. Ciele sú rôzne, prostriedok rovnaký. Skvelý výstižný názov, rovnako dramaturgický obluk. Možno by som uvítal viac exteriérových scén, ale vývoj príbehu predsa len zvádzal k interiérom, kde sa dobre pracovalo s viacerými obrazovými plánmi. Po cca 10 rokoch som údel hrdinov precítil hlbšie, hlavne Sterlingov koniec ma celkom dojal. 4,5* (18.02.2011)

,,AJ KAŽDÝ ZLOČIN JE VLASTNE URČITÁ FORMA ĽUDSKEJ SNAHY." __ Oscarové nominácie pre režiséra alebo kameru poukazujú nielen na kvality tohto filmu, no takisto na niektoré jeho inovatívne, v dobe vzniku moderne pôsobiace postupy. Hoci bol vtedy Miklós Rózsa všeobecne uznávaným skladateľom, pre celý film zložil dohromady asi päť minút hudby, ktorá doprevádza úvodné titulky a niekoľko záverečných minút, čo jej pridáva na výnimočnosti a snímke ako celku na realistickosti. Predovšetkým druhá polovica filmu od spáchania lúpeže je po diváckej stránke mimoriadne vďačnou a má čím zaujať. V deji nemožno určiť jednoznačnú hlavnú postavu a tí viacej všímaví určite spoznajú v hrbatom Gusovi v podaní James Whitmora starého kriminálnika Brooksa zo ,,Shawshanku", kde akoby išlo o identickú postavu zostárnutú za roky väzenia. (524. hodnotenie, 44. komentár k filmu) (27.03.2017)

...., z níž pokouší se "odlepit," ale nemůže odejít, na pláži se mít, ani božská Norma Jeane. Na sofa to nevinné kotě spí, teď se kočka probouzí. Všichni jsou z ní paf, když cupitá v kalhotovém kostýmku nebo svůdných koktejlkách... Všechny ten třpytivý klenot oslní, mysl omámí, rybník vypálí. Pokolikáté v historii už, zrádný to lu/m/p? Stínoví hráči krouží, baží, mžitky z té marnosti mají. Nepřející, nezkorumpovaní jim nohy podrývají. Tužby, co klenuly se pod kůží, vidím černě, muži. Obrali nás o ně, a tím utrpěl tým loupeživý s nejlepšími úmysly, nejvyššími ambicemi, co zbohatl ve smrti. (18.03.2017)