Don Camillo

Příklon k levicovému světonázoru po druhé světové válce masově neproběhl jenom v Evropě východní a střední, ale i v té západní a jižní, o čemž poměrně (a překvapivě) objektivně vypovídá tento film (stejně jako jeho nesčetná pokračování). Katolictví versus idea komunismu - porovnejme naší historickou zkušenost a zkušenost poválečné Itálie - zatímco u nás se katoličtí kněží zavírali do koncentračních táborů a posílali dolovat uranovou rudu, v Itálii vedle sebe obě protichůdné strany žijí, potkávají se, dokonce proti sobě hrají fotbal a místy i spolupracují. Soupeření je taktéž na hraně, dá se říci na ostří nože, ale katolíci již dávno své heretiky neupalují a komunisté zase ještě nemají tu moc převychovávat a zbavovat se svých třídních nepřátel. Všichni jsou spolu nuceni žít, na bíledni je tak ostrá satira. Nutno uznat, že tvůrci filmu mírně stranili katolickému knězi svéráznému faráři Camillovi a tak i divák sympatizuje spíše s tímto svérázem, pro kterého není problém poprat se v hospodě a jelikož je bohem obdařeným ,,herkulem", létají při tom stoly... Malý svět dona Camilla je rozverný, ale velmi pravdivý film - lidé spolu mají a musí žít v jedné komunitě, ne se zavírat a segregovat do koncentráků... (21.08.2009)

V malé vesnici v Pádské nížině žijí dva muži v trvalém nesváru: velebnost Don Camillo (Fernandel), temperamentní kněz se schopnými pěstmi, a jeho úhlavní "nepřítel" Peppone (Gino Cervi) starosta a vůdce Rudých. Oba sledují stejný cíl - blaho své vesnice. Pouze jejich představy o naplnění tohoto cíle jsou naprosto rozdílné... Úvod k jedné z nejúspěšnějších filmových sérií padesátých let. (23.03.2005)

Krásná milá stará klasika v rukou Fernandela, k tomu nemůžeme snad nic dodávat, byla to největší komediální ikona ve Francii před příchodem de Funese. Rozmlouvání s odpovídajícím Bohem, no nádhera poslouchat, když mu Pán radí, aby nasedl již na dřívější vlak, protože ten mnoho nestaví a je rychlejší... :-)) (23.07.2009)

Výborná komedie s nadčasovým vyzněním. Nejsou dobří ani rudí, ani věřící. Všichni lidi jsou stejní, ale málokdo si to odmítá připustit. P. S.: Výborný dabing Karla heřmánka a Miroslava Donutila. (05.11.2009)

Jako malý jsem si moc oblíbil předělávku tohoto prvního dílu s Donem Camillem v podání Terence Hilla. K této původní verzi jsem se dostal až ve svých 23 letech a musím říct, že se můj srdeční "dětský film" může jít zahrabat. Na Dona Camilla v podání Fernandela nikdy Terence mít nebude a i ten Peppone je zde lepší. Krásný film. (05.11.2009)

"Potěšilo by mě, kdyby vylítl do vzduchu největší reakcionář!" Aneb není poválečná agitka jako poválečná agitka. Když jsem si před časem nic netušíc pustil tento film, záhy jsem ho znechucel vypl. To když jsem se během prvních minut stal svědkem shromáždění, které se zeskupilo proti třídnímu nepříteli, všude vlály vlajky s rudou hvězdou, kosákem, kladivem a do toho se oslavovalo narození dítěte jako zrod nového budoucího komunisty. U soudobých československých filmů bývám obvykle na podobné prvky připraven, ve francouzsko-italské produkci bych tak silně levicovou orientovanost neočekával a dost mne to vyvedlo z míry. Jenomže pozor... Malý svět dona Camilla nabízí scény, které samy o sobě vyznívají jako agitace a propaganda, ale v celkovém vyznění zde o prvoplánovou propagandu rozhodně nejde a stejně tak prvoplánový není ani případný výsměch z fanatismu, ať už směrem ke komunistické ideologii (třeba ve scéně, kdy miminko komunisty pokřtívají jako Lenina) nebo církvi (kterou zde představuje hlavní postava svérázného faráře, jenž se nebojí vzít do ruky i pušku). Prokoukáte-li se s nadhledem přes několik scén, jakými je výše popisovaný úvod, dostane se vám za odměnu velice pěkné a především lidské komedie, která z politické situace třdního nepokoje mezi komunisty a cirkví nakonec "pouze" čerpá (a pro dnešního diváka může navíc posloužit jako skvělý exkurs do doby vzniku). Stanete se pak nakonec daleko výrazněji svědkem vtipné satiry a nejste-li zrovna fanatickým přívržencem jedné ze dvou zde figurujících ideologií, patrně vás osloví i poselství plynoucí z ukázky přátelství mezi dvěma lidi z různých stran ideologické "barikády". A možná oceníte i Duvivierův vtipný režijní nápad, když Fernandel coby farář v chrámu pravidelně rozmlouvá s nadpozemským hlasem Ježíše Krista. 75% (02.07.2020)

Ačkoliv většina z nás asi bude znát spíš remake s Terencem Hillem, farář v malém italském městě bojoval proti komunistům a rozmlouval v Bohem nejprve jako Fernandel. Výborný dabing pánů Heřmánka, Donutila a Preisse posouvá film ke komedii, protože témata politických půtek, třídní nenávisti a masových nepokojů samo o sobě příliš radostná nejsou. Camillo a Peppone si dělají naschvály jak na běžícím páse. Známá je především fotbalová řež, vtipné je zvonění do starostova projevu. Další díly se bohužel českého dabingu nedočkaly, vyšly ale kolem roku 2010 na Slovensku. (19.02.2017)

Takový milý film. Ani chvíli jsem se nenudil. (07.04.2020)

Troufnul bych si říct, že Julien Duvivier nám s Donem Camillem naservíroval mistrovskou kombinaci mezi levicově zaměřeným neorealismem a italskou komediální klasikou 50. let. Ode všeho je tu trochu, zazní Internacionála, starostův synek musí být pokřtěn jako Lenin, do toho padají křesťanská moudra. K popukání to není, ale já mám tyhle filmy z černobílého italského venkova rád. Don Camillo se starostou Pepponem vedou věčné hádky, ale přesto je v jejich vztahu něco vzájemné úcty a sympatie si získávají střídavě oba (Fernandel ovšem o něco víc). Kouzelnou kreaci uštěpačné staré učitelky Cristiny předvedla i stará francouzská herečka Sylvie, zatímco Franco Interlenghi coby vycházející hvězda italského filmu vypadá ve fotbalovém oblečku směšně. (17.03.2012)

Dva kohouti na jednom smetišti, no to jsem se od srdce zasmála.. Postavit proti sobě impulsivního faráře a komunistického starostu považuji za výborný nápad, zpracování je skvělé, vtipné a to podstatné - nadčasové.. Odpoutám-li se od jakékoli ideologie, zůstanou mi před očima lidé, obyčejní lidé, mezilidské vztahy, rodinné vazby a suprová byla paní učitelka, ta se mi moc líbila.. Pochvalu zaslouží i velmi pěkný český dabing.. U mě filmová spokojenost a krásné čtyři hvězdy.. (23.04.2024)

Nejsem Meursault, a na Fernandela se dívám velice zřídka. (Nicméně vztah mezi nimi existuje, byť by to byl jen ten, že oba nemají křestní jméno. Na Fernandela se navíc nesmí chodit v den pohřbu nejbližších příbuzných; ale na ten film chtěla jít Marie). Na jaký Fernandelův film šel tehdy Meursault s Marií se asi nedozvíme, Albert Camus zemřel začátkem roku 1960, takže to mohl být i tento. Časově mohl, ale tématicky zřejmě nebyl. Nebyl až tak "groteskní", ale měl šmrnc, švih, šarm, ale i vážnou dobovou zápletku, která byla aktuální v celé poválečné Evropě. Pozn.: U režiséra filmu Juliena Duviviera se učil a zřejmě lecčemu naučil i mladý Otakar Vávra - a nejenom ve vztahu k filmu jako takovému, ale i vážnosti režisérské práce. Viz z jeho knihy Moje filmové století: "... a pan Havel se mohl pochlubit přátelům, že u něho pracuje světový režisér a slavní herci. Ale za chvíli mu to nedalo, vzal si Duviviera trochu stranou a zašeptal mu, jestli by něco nemohl uděla jinak. Duvivier se na něho podíval, vzal ho za klopu saka , vyvedl do z ateliéru a zabouchl za ním železné dveře." (12.03.2017)

Viděno v Dýni u pivka... A kdo by to byl řekl, u tohohle 58 let starého snímku jsme se celou dobu výborně bavili!! (20.07.2009)

"Rudý Don Camillo a jeho malý svět." (18.08.2009)

Dva nesmiřitelní v malé italské vesničce. Komunistický starosta a místní farář. Ti dva se nenávidí a stále si dělají naschvály. Jsou na nože, ale nedokáží být bez druhého. Jsou jako Tom a Jerry. Farář (Fernandel ) ale není žádný třasořitka, kvůli Ježíši přepere i patnáct chlapů, nebere si servítky v jazyce ani v kostele. Selská komedie v poválečné Itálii, Fernandel uculující se na celý svět. Český dabing s Preissem, Heřmánkem a Donutilem se obdivuhodně povedl. (31.12.2010)

Naprosto skvělá komedie se skvělým Fernandelem, který tu je silně věřící kněz, který si povídá s Bohem, vyčítá mu všechny nezdary, ale zároveň k němu chová úctu. Ve městě je ještě jeden člověk, který stojí za zmínku, starosta zvolený za komunistickou stranu, který stále vede s tímto knězem nějaké pře, ale ne takové, které by někomu ublížily. Vždy najdou společné řešení a drží se navzájem v úctě. Film je neobyčejný v tom, že i přes všechny špatné i dobré vlastnosti obou veličin - čírkve a bolševismu, každý zůstává člověkem a když jde do tuhého, začnou všichni držet za jeden provaz. Film je plný skvělých hlášek a milého a laskavého humoru. (19.07.2009)

Camillo a Peppone se mi zapsali do mozku zlatým písmem. Kam se hrabou současné komedie, když stačí chmátnout do archivu a vychutnat si dokonalej koncert postaviček, příhod a atmosféry italského městečka. Politická angažovanost a rozepře kvůli ní způsobené jsou podávány tak uvolněně a humorně, že se člověk musí permanentně smát. Je to vysloveně pozitivní film, kterým se zaručeně dostanete z jakékoliv depky. Dík Mazinovi, kterej mi ho doporučil! Ještě dodám, že nemám rád ani politiku, ani náboženství, ale takhle svérázní nepřátelé, kteří se sice furt provokujou, hádaj a melou, ale nakonec se mají vlastně rádi, to zaručuje odlehčenej a podařenej humor. Originální a vtipné jsou i rozmluvy s Ježíšem a vlastně všechny dialogy jsou tak nějak geniální. Navíc musím vyzdvihnout vynikající český dabing v podání Karla Heřmánka a Miroslava Donutila (30.11.2009)

Přerozdělování majetku :) (16.06.2013)

Hrozně příjemný filmeček, ústřední dvojice skvělá (13.09.2019)

Vynikající film, občas jsem měla pocit, že se dívám na československý filmový týdeník: (05.11.2009)

Unikátní námět, který má hodně blízko k italské realitě doby, v níž se odehrává. Realita ale nebyla určitě tak komická. Až na pár dobrých frků a situací mě komika zde moc neoslovila, nepřipadala mi zase až tak vtipná. Velký problém jsem měla s Fernandelem = místo komického kněze jsem měla neustále před očima nekomického lidoopa. Tenhle "komik" opravdu není moje parketa. (05.07.2023)