Pod pieskom

Dánsko. Rok - 1945. Mesiac - máj. Obdobie - koniec druhej svetovej vojny. Miesto - piesočnatá dánska pláž. Kto je tu ? Najprv tu mám extrémne nazlosteného seržanta Rasmussena. A práve sem na pláž prichádzajú veľmi mladí nemeckí, nacistickí mladíci ( určite prešli tvrdým výcvikom v Hitlerjugend, a taktiež pravdepodobne okúsili praktický boj v posledných chvíľach Tretej ríše. ), ktorí majú za „domácu úlohu” zneškodňovať nemecké míny rozmiestnené všade navôkol. Je ich tu preto toľko veľa, lebo Hitler a spol. , si mysleli, že tadiaľto pôjde celoplošná invázia spojencov. Už, keď prichádzali štrnásti v nákladiaku, so slzami v očiach, tak som automaticky vedel, že títo chalani si zažijú vyčerpávajúce situácie, ktoré im radikálne zmenia životy. Všetko sa učili za pochodu, riskovali dennodenne svoje krky, boli nenávidení i milovaní, a podotýkam, že dánsky režisér Martin Zandvliet o tom nakrútil čertovsky dobrý film, ktorý si isto zaslúži veľkú pozornosť. Neberie si servítku pred ústa, pretože zahmlievať skutočné udalosti, akousi miernou nadsádzkou, by bolo nemiestne, nepraktické, je to uveriteľné, dosť strhujúce, taká verzia Smrť čaká všade, z roku 2008, kde Irak vystrieda Dánsko, tesne po skončení brutálneho konfliktu. Pri pozeraní filmu, som bol strašne napätý, a to už v samom úvode, keď sopliaci prechádzajú tvrdou skúškou, pri prvom zneškodňovaní mín. Tu budu lietať samé končatiny, ľudské vnútornosti, je to nesmierne realistické a autentické, vlastne dá sa povedať, že pri každej akcii chalanov, som bol na vážkach, čo sa stane, a tu sa vždy stane to, čo najmenej očakávate, ale ja som pár krát vedel, že k čomusi, aj tak dôjde. Veľmi kvalitný film, ktorý ma spoľahlivo upútal a nadchol. Výborné herecké výkony všetkých zúčastnených, najmä démonický Roland Møller, ktorý hovoril plynulou nemčinou, aj svojou materčinou, a bol vo vnútri človekom s odpustením a pochopením... (04.03.2017)

Krásný film, kteří určitě stojí za to vidět. Alespoň pro milovníky válečných (a protiválečných) filmů. Roland Møller zahrál roli seržanta, který dohlíží na nenáviděné německé vojáky, skvěle. Jeho vývoj se mu zračil ve tváři a chvílemi jsem litovala, že film není dvojnásobně dlouhý, aby vše mohlo probíhat ještě pomaleji a přirozeněji. Film si přinejmenším nominaci na letošního Oscara zasloužil. Nebudu se divit, když bude sbírat po světě ceny dál. (02.03.2017)

"Nehraj si Ondrášku s výbušninami, utrhne ti to ruku!" Tento film dává moudru mé babičky zcela nový význam. Je konec války a z kdysi opravdu mocné armády SS se stala banda náctiletých zajatců vhodných tak akorát na.... odminovávání dánských pobřeží. Nikdo je (Němce) nemá rád (což není žádná novinka) a sousedka by jim nejraději ke krysím bobkům k obědu přidala i nějaký ten jed. Prostě krásné idylické vztahy na pozadí konce nejhoršího válečného konfliktu ve 20. století (hned po smrti Járy Cimrmana samozřejmě). Samotný film se soustředí právě na vztah mladých vězňů a jejich dánského věznitele, který je nutí k nelichotivé práci na pláži, kde každý centimetr může znamenat krutou explozivní smrt (kterou ve hře miny ze starých windows jistě nenajdete). A jak tradice napovídá, je jasné, že dojde ke sbližování vztahu mezi dvěma národnostmi. Krásná idea, již mnohokrát jinde viděná. Mimo ni tu máme velice napínavé okamžiky, kdy očekáváte kde co komu bouchne. A když k tomu dojde, ručím vám za to, že to není hezké. Za to určitě palec nahoru. Takže přátelé.... sundejte si boty, zajeďte si do Dánska a hurá se proběhnout po plážích.... ať sami poznáte, jak naši němečtí bratři byli vlastně pečliví. No a pokud ne.... pak si na onom světě obstarejte tento snímek pro klid vaší duše. 75% (20.03.2017)

V Evropě najdete dost národů, které by mohly natočit desítky filmů jako Land Of Mine. Dánové mají nejspíš námět na jeden jediný, ale nejen, že ho natočí, ale natočí ho důsledně, distancovaně, bez vyumělkovaných peripetií a patosu. Už samotný námět je výjimečný, ale Zandvliet opravdu dokáže rozehrát důsledně civilní drama, v němž rezonují širší otázky kolektivní viny a oprávněnosti msty. Zralý, přesný a velmi elegantně nasnímaný příběh o poválečné explozivní půdě. Rolanda Møllera chovám v úctě už dlouho, ale tady předvádí svůj bezesporu nejvíc nuancovaný a propracovaný výkon. (28.01.2017)

Hodně silné ve své umírněnosti. Ačkoliv téma přímo nabádá k tlačení na emoce, tvůrci se odhodlali k prostému vyprávění. Na jedné straně bez příkras, na druhé, až na pár scén (např. holčička v minovém poli), bez přidaného sentimentu. Díky tomu se V písku nezařadí mezi tolik oblíbené dojáky a pravděpodobně přijde o docela výraznou skupinu diváků. Zároveň se však stává mnohem vkusnější výpovědí o událostech po druhé světové válce, o kterých se toho tolik neví. Je ale třeba přiznat že kombinace staršího Dána a partičky mladých Němců není nijak odzbrojující. Vše se děje dle předem jasně daného mustru, který ničím nepřekvapí. (21.06.2016)