Pod pieskom

Krásný film, kteří určitě stojí za to vidět. Alespoň pro milovníky válečných (a protiválečných) filmů. Roland Møller zahrál roli seržanta, který dohlíží na nenáviděné německé vojáky, skvěle. Jeho vývoj se mu zračil ve tváři a chvílemi jsem litovala, že film není dvojnásobně dlouhý, aby vše mohlo probíhat ještě pomaleji a přirozeněji. Film si přinejmenším nominaci na letošního Oscara zasloužil. Nebudu se divit, když bude sbírat po světě ceny dál. (02.03.2017)

Je sedmdesát a více let po válce. Lehko se dnes z pohodlí domova soudí, co je morální a co ne. Komu nezabili příbuzného v koncentráku, na frontě, při náletu, kdo nezažil strach z toho, že mu jednoho dne pár chlápků v kožených kabátech zabuší na dveře, kdo nestál frontu na potravinové lístky, ten se možná bude ošívat nad nelidskostí toho, co vidí. V roce 1945 nešlo dělat, že se nic nestalo, že je konec a teď k sobě budeme všichni hodní. Ke cti filmu a jeho scénáristy a režiséra v jedné osobě je třeba říct, že si nehraje na žádné morální memento, nekáže, a když ve mně vyvolal nepříjemné pocity, musel se o to opravdu poctivě zasloužit. Tohle jsou Dánové, ne Hollywood. Z tématu tak dokážou vytřískat emoce, napětí, syrovost a nepříjemné pocity i bez klišé. Tím nemyslím ani tak scény jako takové, ale spíš to, jak jsou udělané. Např. záchrana holčičky na pláži, dokážu si představit, jak by to natočilo tucet jiných, zde je to podáno tak, že jsem opravdu nedýchal. Co bych snad vytknul, je možná malá propracovanost německých kluků, o většině víme jen obligátní "je mi sotva osmnáct a jsem v noční můře" (všichni ovšem hrají skvěle), zato dánský seržant je skvěle napsaná i zahraná postava. Jo, a taky film správně ukazuje, že chlap má dané slovo dodržet. Podobný film: Polumgla. (14.08.2016)

Že mladý nemecký chlapci po 2. Svetovej odstraňovali z Dánskej pláže míni som nevedel.Tento historický fakt mi ušiel. Výborný scenár. Zblíženie seržanta a mladých nemeckých vojakov ma prekvapil,lebo na začiatku seržant sa správal ako cvok. Až neskôr bolo jasné, že si nájde k ním cestu a bude ich mať rád. 7/10 (22.12.2017)

Je cosi zaminovaného v říši dánské. A je to rozsáhlé dánské pobřeží, které je třeba vyčistit od tisíce nášlapných min. Vlastním lidem se do toho fakt nechtělo, tak jsou na tuhle proklatě nebezpečnou poválečnou prácičku přiděleni mladí nacističtí zajatci. V počtu 14 mladíčků jsou vrženi vstříc nejistému přežití, kdy každá příští minuta může znamenat nechtěný smrtelný výlet do povětří. A že se jejich počet začne povážlivě snižovat, je více než jisté. Od příběhu, který se opírá o reálné základy, jsem hlavně nechtěl průhledný scénář. Film se tomuto nežádoucímu nešvaru ne úplně vyhnul. Dánský velící seržant zpočátku své svěřence z duše a lenivého pyje nenávidí a nepokrytě jimi opovrhuje. Pochopitelně jak plynou dny, začne mít na hodnou bandu dosavadních nepřátel jiný náhled, kluci zatrolení a zakřiknutí mu začnou přirůstat k přirození. Ovšem výsledek není nikterak přebujele plačtivý. A uhozený už vůbec ne. Prostě je nutné počítat s tím, že osudy mladíků mají nějaký přirozený (filmový) vývoj, kdy i ten největší nelida si posteskne nad jejich nelehkým údělem. Film shledávám vesměs originálním. A je poměrně zdárně režijně ošetřen. Martin Zandvliet do svého přístupu aplikoval něco málo zdravé syrovosti i surovosti, pracoval s dobrým hereckým materiálem, ačkoliv bych hodinu po skončení filmu nerozpoznal jednoho nácka od druhého, jak všichni typově splývali. A určitě se jedná o zajímavého režiséra. Dánskou filmovou historii, potažmo tvorbu nesleduji, bylo ale přinejmenším osvěžující sledovat dřinu a pinožení mladých vojáků, což mělo i v jistém smyslu sugestivní efekt na diváka. A s přihlédnutím, že ve válečném žánru je každá dávka neotřelého materiálu živou vodou, se přikláním k vyšším známkám. 7/10 (20.04.2022)

Vojnové filmy z pohľadu porazenej strany sú jednoznačne tie najzaujímavejšie. Dokázal to už Vilsmaierov Stalingrad (1993), ktorý považujem za asi najlepšiu vojnovú snímku, hoci tento žáner ako celok nemusím. K osobnému utrpeniu a strádaniu sa v tábore porazených pridáva ešte aj zmar a rozčarovanie, potupa a frustrácia z porážky a straty ideálov. Tu už sme po vojne na dánskej pláži, ale aj tak sa na to veru nepozerá ľahko. Pred všetkými účastníkmi reálneho príbehu klobúk dole a všetka česť. (01.12.2021)