Pod pieskom

Kdo si co navaří, to si i sní. Co na tom, že ještě ani nezačali kuchařský učňák a ten, co si to jídlo objednal, se už rozplynul nad Berlínem jako dým.. Flagrantní porušování Ženevských konvencí a zároveň nejhorší válečný zločin dánské historie. Kruté drama, kde z moře smrtícího písku tu a tam vykoukne ostrůvek lidskosti, protože jak je dobře známo, pokud poznáš nepřítele osobně, hůře se ti bude zabíjet.. Apropo, kdo má rád adrenalin a trampolínové sporty, na plážích Skallingenu je stále kolem deseti tisíc funkčních min.. (19.07.2016)

Ten film je z hlediska režie, kamery i hereckých výkonů jistě vynikající, je lehké mu podlehnout. Ale je to zase jeden z řady filmů, které se snaží zmírnit německou vinu, tím, že ukazují utrpení Němců. Našinci vadí, že ti hoši, zde nakomandovaní na odstraňování min, jsou takové duše nevinné. Jakoby neprošli nacistickou výchovou a jen se náhodou ocitli v nacistických uniformách. Ale vždyť z těchto příslušníků HJ se koncem války rekrutovali ti nejfanatičtější vojáci (viz film Most), ti kteří jako zrádce zabíjeli i starosty, kteří vyvěšovali bílé vlajky před blížící se frontou. Ale zde máme takové vcelku jemné jinochy. A když se tam ukázala ta holčička s panenkou, tak kýč nebyl daleko. Nehledě na to, že ten film byl v svém ději dost předvídatelný a jediná nejasná otázka byla, kolik těch jinochů nechá scénarista přežít. (27.08.2017)

Je cosi zaminovaného v říši dánské. A je to rozsáhlé dánské pobřeží, které je třeba vyčistit od tisíce nášlapných min. Vlastním lidem se do toho fakt nechtělo, tak jsou na tuhle proklatě nebezpečnou poválečnou prácičku přiděleni mladí nacističtí zajatci. V počtu 14 mladíčků jsou vrženi vstříc nejistému přežití, kdy každá příští minuta může znamenat nechtěný smrtelný výlet do povětří. A že se jejich počet začne povážlivě snižovat, je více než jisté. Od příběhu, který se opírá o reálné základy, jsem hlavně nechtěl průhledný scénář. Film se tomuto nežádoucímu nešvaru ne úplně vyhnul. Dánský velící seržant zpočátku své svěřence z duše a lenivého pyje nenávidí a nepokrytě jimi opovrhuje. Pochopitelně jak plynou dny, začne mít na hodnou bandu dosavadních nepřátel jiný náhled, kluci zatrolení a zakřiknutí mu začnou přirůstat k přirození. Ovšem výsledek není nikterak přebujele plačtivý. A uhozený už vůbec ne. Prostě je nutné počítat s tím, že osudy mladíků mají nějaký přirozený (filmový) vývoj, kdy i ten největší nelida si posteskne nad jejich nelehkým údělem. Film shledávám vesměs originálním. A je poměrně zdárně režijně ošetřen. Martin Zandvliet do svého přístupu aplikoval něco málo zdravé syrovosti i surovosti, pracoval s dobrým hereckým materiálem, ačkoliv bych hodinu po skončení filmu nerozpoznal jednoho nácka od druhého, jak všichni typově splývali. A určitě se jedná o zajímavého režiséra. Dánskou filmovou historii, potažmo tvorbu nesleduji, bylo ale přinejmenším osvěžující sledovat dřinu a pinožení mladých vojáků, což mělo i v jistém smyslu sugestivní efekt na diváka. A s přihlédnutím, že ve válečném žánru je každá dávka neotřelého materiálu živou vodou, se přikláním k vyšším známkám. 7/10 (20.04.2022)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA ║Tržby Celosvetovo $2,172,000▐ povojnový film so silnou psychológiou postáv, dosť často na hrane únosnosti, nechýba silná dávka napätia, či vyhrotených scén, Dánsko opäť milo prekvapuje a ponúka jeden z najlepších filmov roka 2015 /80%/ (30.05.2016)

„Mezi tím praporem a cestičkou je zakopáno asi 45 tisíc min. Musíme je všechny zneškodnit a odstranit. Až je všechny odstraníte, budeme moci odejít domů. Rozuměli jste tomu?“ Filmu jsem se dlouho vyhýbal, neb jeho téma považuju přinejmenším za problematické a nejednoznačné. Ale po zhlédnutí snímku Mazel, jehož byl Zandvliet scenáristou, jsem se přece jen odvážil. A to s s vidinou toho, že u mě film může zcela propadnout…což se naštěstí nestalo. Jistě, snaha ukázat několik skupinku vojáků wehrmachtu jako hlouček nevinných, vyjukaných chlapců minimálně pokulhává, přesto oceňuju, že se film při tomhle „polidšťování“ nesnaží emočně tlačit na pilu víc, než je snesitelné. A to napětí při každém píchnutí do hroudy písku se bez problémů přenáší i na diváka. Vcelku funguje i to pozvolné budování důvěry a jakési sounáležitosti, i když dané hlavně společným úkolem. Konec byl i navzdory tomu naivní, ale celkovým dojem až tolik nepokazil, za mě to budou slabší 4*. „Snad sis je neoblíbil?“ - „Ne.“ - „Pamatuj na to, co udělali. Raději oni, než my!“ (06.06.2021)