Nie som tvoj černoch

BAFTA 2018 za najlepší dokument, nominácia na Oscara, cena divákov a ekumenickej poroty v Berlíne, César Award vo Francúzsku, cena divákov v Toronte atď, atď. Dokument, ktorý nielen pojednáva o neustále živom rasizme v USA (ale aj inde), ale poskytuje obraz o obete hlavných bojovníkov za rovnoprávnosť, akými boli Martin Luther King, Malcolm X, či pre mňa doteraz neznámy James Baldwin. On je vlastne ústrednou postavou dokumentu, pretože väčšina obsahu sa točí okolo jeho zápiskov, myšlienok a úvah. Vidieť, že to bol dobrý človek a veľký mysliteľ. Dokument sa prevažne zameriava na 60. roky 20. storočia, no je zarážajúce, že niektoré problémy súvisiace s predsudkami sú rovnako aktuálne aj dnes. Dôležitý dokument, ktorého naratív pokryl Samuel L. Jackson. (Cinematik 2017) (22.04.2018)

Nič moc. Rasizmus v USA je dostatočne pokrytá téma, čo samo o sebe nie je nevyhnutne problém, ale keď už sa do nej pustiť znova, chcelo by to nejakú pridanú hodnotu (viď. minuloročné Get out, comicsový a prepálený Django alebo naturalistické 12 years a slave). Kreatívne sa dokument vyčerpá v prvej dvadsaťminútovke a potom sa už len točíme v kruhu - suché predčítanie repetitívneho Baldwinovho textu Samuelom Jacksonom, dobové fotografie/zábery a až úmorne podčiarkované/opakované tie isté argumenty a pozície ("čierni sú bielymi neprávom utláčaní"). Do toho sú zamiešané zábery z filmových klasík o rasizme, ktoré poväčšinou pre výpovednú hodnotu dokumentu nemajú žiadny valný význam a sú vsunuté viac-menej len pre efekt. Bol by priestor rozobrať dobové vykresľovanie černochov v kultúre a pod., ale dokument používa všetky pôsobivé obrazy len ako pozadie Baldwinovho dookola sa opakujúceho moralizovania a filozofovania, Skrátka celok nikam nesmeruje, po chvíli nudí a tam kde začne, tam aj skončí. V takejto forme k otázke rasizmu žiadny prínos. (02.05.2018)

Dlouho jsem žil v domnění (paradoxně zhruba do Obamova yes we can), že přes nějakou větší rasovou nenávist a nepokoje se už Amerika dávno dostala, pak postupně zjišťoval, jak je to ve skutečnosti horší a ještě horší, než jsem myslel. Povyk kolem Black Lives Matter, rostoucí násilí v částech velkoměst a s tím i "patriotistická" vidlácká zlost a nostalgická ubrečenost hnutí typu Tea Party, to všechno mi poslední léta vrtalo v hlavě a snažil jsem se lépe pochopit. A tohle je ze všeho zatím asi nejlepší, nejsilnější film/ dokument. Jsou to odvyprávěné staré spisy černošského spisovatele, aktivisty a myslitele Jamese Baldwina, jehož volba jazyka mi přišla nádherná a úvahy místy až uchvacující, intimní, smutné a nechybí v nich proroctví. K tomu volený mix fotek a záběrů nemá chybu, hlas Jacksona jako vypravěče a razance "The Blacker The Berry" na závěr taky ne. Podnětný, mnohé vysvětlující a (i vzhledem k aktuálnímu vývoji ve světě) celkem zlověstný snímek, přesto nadějný, zároveň odproštěný od zbytečných sentimentů, plochých naříkání obětních beránků a podobně. Přestávám se divit. "Someone once said to me that the people in general cannot bear very much reality..." (28.05.2017)

Já vím, že ten film mnohdy hraje až moc okatě na city a na pravdu, ale na druhou stranu, pokud se díváte na jednotlivé scény, pokud posloucháte lidi a slyšíte, jak uboze dovedou mluvit a jak ubozí tím jsou, zasáhne vás tenhle dokument, který je mimochodem zajímavě pojat. Ne, nechápu tuhle lidskou nenávist, která je odporná. Netvrdím, že máme každý každého milovat, ale jakákoli obecná nenávist k jedné skupině založená na předsudcích je jen ubohost lidstva. (11.05.2017)

Zvláštne dokument, prevažne monológovo poňatý, prakticky bez emócie, ktorý formou prezentovania (nie len) tvorby pre pamätníkov (cháp ako filmy), v politických či TV diskusiách, poukazuje na problematiku okolo ľudí tmavej farby pleti, pričom akoby bolo jeho hlavným zámerom, využívanie slova NEGER v bežnej diskusii, bez akejkoľvek úvahy, že môže ísť o urážku rasy. Ja osobne som vždy delil ľudí na dobrých a zlých, normálnych a jebnutých. PS: Absolútne ma to nebavilo. Je to sterilné, nudné, až to bolí .. (05.04.2023)