Najtemnejšia hodina

Nevím, jaký byl váš motiv, ale mě události května 1940 ("na prahu jedné z největších bitev historie") v britském zákulisí opravdu zajímaly a Wrightův film absolutně nezklamal. Vyniká v něm sám obdivuhodný Churchill, rázný, přímý a zarputilý, tak téměř k nepoznání skvěle maskovaný Oldman - vůdčí, stařecký, s tíhou světa na svých ramenou. Šlape to jak hodinky, nepostrádá silný scény jako marně prosebný telefonát FDR, výlev zlosti nad Hitlerem, nebo roztomilou (byť smyšlenou) cestu metrem na Westminster. Ano, je to sice "klasičtější", ale za mě předčí Nolanův DUNKIRK a říkám si, jak přesně takovým osobnostem dlužíme vděk a to je studovat. Tak tenhle bude na Winstona. (doporučuji poslechnout si 11. díl podcastu Hardcore History - "Thoughts on Churchill") (08.02.2018)

Ambiciózní Joe Wright je docela puntičkář, který rád experimentuje, jenže tím, že leccos podřizuje formální stránce a že kdejakou příležitost využívá k dynamičtějšímu ozvláštnění děje, může někoho otrávit. Stalo se to u Anny Kareniny, u které děj a myšlenky překryly efektní kudrlinky. Zůstalo cosi sterilního a prázdného. Nejtemnější hodina k tomu také trochu směřuje. Naštěstí to není jen lekce patriotismu o jednom geniálním mozku a několika klíčových týdnech pro průběh druhé světové války, kdy to vypadalo, že se Velká Británie vzdá nacistické říši. Je to dané i ženskými postavami, které pomáhají tomu, že nejde jen o dějepisnou knihu bez lidských prvků. Stejně funguje i jemný humor. Je to dobrý vklad, jak pracovat s podobnými látkami, každopádně když odmažeme Garyho Oldmana, který je výborný, máme tu další klasický oscarový životopis (naštěstí ne tak vážný), které nám tvůrci rok co rok bez zeptání předkládají. Intenzivní soundtrack nicméně potěšil. (28.01.2018)

| Rozpočet: 30 miliónov $ | Tržby: 138.5 miliónov $ | Darkest Hour nepotrebuje bojové scnény. Obsahuje viacero komorných scén, z ktorých je i jedna zvlášť silnejšia, než celý Nolanov Dunkirk. A treba podotknúť, že ani ten nebol slabý. Gary Oldman zaslúžene pozbieral glób, a so všetkou pravdepodobnosťou dostane i zlaťáka. Tento rok preňho totiž nevidím v inak silnej elite žiadneho adekvátneho konkurenta. (10.01.2018)

Kdyby Joe Wright dokázal vyprávět stejně efektivně, jak efektně režíruje, šlo by o mnohem méně bolestivou diváckou zkušenost. Ambiciózní britský filmař se bohužel opět projevuje jako velký kýčař, pro kterého je hlavní, aby každá scéna stůj co stůj dobře vypadala a nenudila, ne aby měla smysluplnou náplň a byla nějak nápomocná vyprávění. Vizuální gimmicky jako jsou záběry z ptačí perspektivy, zpomalené záběry nebo velké detaily vteřinové ručičky působí hlavně jako projevy skoro panické obavy ze všednosti, kterou bych čekal spíše u debutujícího tvůrce, snažícího se předvést, co všechno se naučil na filmové škole. Docela obyčejné scény, spoléhající se jen na dobře zvolenou kompozici a Oldmanovo herectví (velmi solidní, ale pořád musíte myslet na to, že sledujete štíhlého herce pod tlustou maskou), jsou přitom mnohem působivější, neboť v nich myšlenky nepřekrývají efekty. Kromě občasných vítězství formy nad obsahem film doplácí na nevyrovnaný rytmus (po svižné první hodině se tempo před operací Dynamo výrazně zpomaluje), zjednodušování historie na klíčová rozhodnutí velkých a neomylných mužů, zoufalý nedostatek soudnosti (i kdyby scéna v metru vycházela ze skutečnosti, nic to nemění na faktu, jak strašlivě nepřesvědčivě je vystavěná a napsaná - něco tak blbého nepamatuji ani z britských meziválečných propagandistických filmů, kam by to patřilo spíš) a urážlivou návodnost. Ten film nám skrze vedlejší postavy (zejména vyjukanou sekretářku) neustále sděluje, jak máme na Churchilla pohlížet, co si o něm máme myslet, abychom snad nezačali pochybovat o jeho genialitě. Špetku uvěřitelnosti v sobě mají akorát scény Churchilla s manželkou, které scénář nepředepisuje, aby jen žasla nad jeho pronikavým intelektem a smála se jeho bonmotům. Sebelepší práce herců a maskérů (a návrhářů kostýmů a architektů) bohužel nedokáže zachránit to, co zanedbal scenárista (Anthony McCarten napsal i Teorii všeho, trpící podobnými nedostatky) a režisér. Nejtemnější hodina je prázdná, naivní a falešná lekce patriotismu, která se dvě hodiny klopotně dobírá ke stejnému sdělení, které dokázal Christopher Nolan s mnohem větší úderností shrnout do posledních deseti minut Dunkerku. 45% (11.01.2018)