Najtemnejšia hodina

Když si vzpomenu, jak jsem strašně moc brečela při Králově řeči, tak je zcela jasné, že Joe Wright něco zcela zásadním způsobem pokonil, neboť tady jsem nehnula ani brvou. (A to ani Královu řeč nemám moc ráda, ale je napsaná a sestrojená přesně tak, aby působila mezi řádky a zcela konkrétně). Možná je to Garym, který se nemá o co opřít a tak se jenom pitvoří, možná je to Lily James, která nemá charismatu ani do kalíšku na vajíčka a jako překladatel pro diváka a zástupce "lidu" tak vůbec nefunguje, možná je to Kristin, která je tam úplně zbytečně, možná je to nevýraznou hudbou, která žádnou z těch "zásadních" scén nepodpoří a tak všechny splývají dohromady, a možná je to absencí vhledu či nadhledu, reflexe či záměru ze strany tvůrčího týmu. Tohle je taková ta inscenace, kterou pančelky na gymplu v hodině dějepisu pustí studentům a po jejím skončení řeknou "no a nějak takhle to bylo, příští týden test", ale není to film. (01.01.2019)

K Nejtemnější hodině jsem měl od začátku výhrady, trailery mě nikterak zvlášť nepřesvědčily a očekával jsem sterilní oscarovku s výborně namaskovaným Gary Oldmanem, který mě posledních pár filmů už také příliš nebaví. No jenže mě naprosto vytrhl z letargie už samotný začátek, který není našlapaný nějakými "wow momenty," je "pouze" výsledkem precizní filmařiny Joe Wrighta (na jehož Pokání nedám dopustit) a mě to dokázalo naplno vtáhnout do dokonalého zážitku a už nepustilo takřka po celé dvě hodiny. A krom režie v tom hraje zásadní roli ještě několik proměnných. A tou hlavní jsou samozřejmě herci, kteří byli precizně vybráni a pevně zapadli do svých rolí. Počínaje samozřejmě Oldmanem, proti jehož čerstvému Zlatému glóbu a pravděpodobně i oscarovi nemůže říct nikdo ani popel, sympatické Lily James, která je takřka k nepoznání a už od Popelky mě neskutečně baví a konče mým oblíbencem Benem Mendelsohnonem, který se konečně dočkal pořádného přívalu výrazných rolí. Zde sice nemá roli nikterak vděčnou, ale ke konci jsem dospěl k závěru, že se mu i tentokrát z této příležitosti povedlo vymačkat maximum. A tou druhou neodmyslitelnou částí je samozřejmě podmanivá a správně tíživá hudba Daria Marianelliho, kterého sice nemám tolik naposlouchaného jako jiné hollywoodské stálice, ovšem v Darkest Hour jsem si každý Churchillův výrok v korespondenci s perfektním ozvučením neuvěřitelně užíval. Dvojkombo s Dunkerkem určitě bude velmi příjemné zpestření pro domácí sledování, v jistém ohledu bych se dokonce nebál říct, že je Nejtemnější hodina ještě napínavější než Nolanovo loňské veledílo. Zatímco se totiž Dunkirk zabývá tou praktickou částí operace Dynamo, tento film se zabývá vším, co se dělo na pozadí a musím směle uznat, že se tentokrát tvůrcům povedlo vyrazit mi dech. A to jsem takhle zkraje roku nečekal. (11.01.2018)

Režisér Joe Wright před 2 roky natočil celkem průměrnou až podprůměrnou fantasy Pan která se navíc stala obrovským finančním propadákem a tak se rozhodl natočit životopis Winstona Churchilla popisující nejdůležitější týdny jeho života tedy ty týdny kdy byl zvolen za premiéra Velké Británie. Churchilla hraje Gary Oldman a když toho Oscara pro nejlepšího herce opravdu dostane (a jakože, ho opravdu dostane) člověk se nemůže zlobit ale navíc mu to bude i přát. Oldman se totiž do Churchilla totálně vžil a to jenom po psychické stránce ale i té fyzické (což znamená, že celý film strávil v podivné masce aby vypadal nafoukle a chodil s velkým pupkem který není jeho) a tu roli hraje naprosto perfektně. Film se taky snaží aby se orientoval i někdo kdo jakým si zázrakem neví kdo to byl Churchill a ta jeho rada takže Churchill vše vysvětluje buďto své sekretářce nebo podřízeným a tím se to dozvídá i divák. Perfektní jsou scény s Churchillovou manželkou v podání Kristin Scott Thomas, perfektní je král Albert v podání Bena Mendelsohna (který dokonce zdatně sekunduje i Colinu Firthovi) a hlavně závěr působí opravdu perfektně kdy Churchill uteče do metra aby vyslechl obyčejné lidi a následně pronese srdcervoucí proslov. Je to prostě fajnová řemeslná práce avšak sází příliš na jistotu a je rozhodně slabší než Králova řeč a dokonce i slabší než 4 roky starý Kód Enigmy. Za shlédnutí to však určitě stojí a Oldman prostě jede perfektně! (15.01.2018)

Zpočátku jsem se k tomu stavěl dost rezervovaně, ale nakonec mě to dostalo - samozřejmě hlavně herectvím Garyho Oldmana (a pak scénou v metru, která mi v kině přišla jako vrchol filmu, než jsem si ve dvou recenzích přečetl shodný názor, že ta scéna je naopak z toho filmu to nejhorší, čemuž jsem dal nakonec za pravdu). Kromě Oldmana mě tam ještě bavila Lily James, kterou jsem si oblíbil v Popelce z r. 2015. Celkově mi je trochu líto, že jsem z kina odcházel dosti nadšený, ale když si tak čtu kritické ohlasy jiných, veskrze s nimi souhlasím, a tak svůj původní kladný názor bohužel zpětně reviduji. Nicméně stále považuji za malý zázrak, že ačkoli jsem nikdy nemusel filmy J. Wrigtha ani filmy z časů WW2, a už vůbec ne filmy životopisné, přesto mě tento snímek velmi oslovil, a podnítil ve mně zájem o Churchillovu osobu (která mě veskrze nikdy nezajímala), což asi mělo být jeho cílem, takže za mě přese všechno stále palec hore. (15.01.2018)

Výteční herci - G.O., K.S.T., B.M. - v průměrném až podprůměrném filmu. Jediné dobově hodnotné momenty jsou části polemik s lordem Halifaxem, které ilustrují přechod od appeasementu k boji o přežití. Film zjevně nemá být něčím jako dokumentem, protože některé situace jsou v rovině pohádkového příběhu (napadá mě Shrek). Tak třeba vysvětlování mezinárodní situace sekretářce v hlavním štábu největšího impéria co kdy na planetě bylo za slzení generálů, králova teple bratrská slova v opilcově brlohu, černoch z lidu školící ministerského předsedu z antiky a britské hrdosti v metru a další a další. Zejména černochovi z té role muselo být samotnému dost trapně. Trapné, ale přesto ilustrativní, nicméně z tak divoké osobnosti a divoké doby si vzít takhle málo je trestuhodné. Navíc ani ryba ani rak, Churchill byl mistr vtipu a bonmotu, a ani s tím scénárista nedokázal příliš funkčně naložit. (18.02.2018)