Hellraiser

Existence a hlavně „úloha“ filmových příšer byla vždycky závislá na dovednostech režisérů a jejich schopnostech naladit se na stejnou vlnu s tvůrci zvláštních efektů. Monstrum prostě musí mít charisma, musí mít osobnost, ať to zní sebezvláštněji. Pak už je na tvůrcích, zda budou své záporáky odhalovat po kouscích nebo do toho skočí rovnýma nohama. Třeba jako v případě atmosférického Hellraisera. Žádné náznaky, divák si užije velmi brzy vše a doslova. Maskérské efekty se vrší v závratném tempu, krev stříká, sliz odkapává. Každopádně musím přiznat, že jsem si vždycky myslel, že hlavní housle bude hrát ten démonický bledý pán s hřebíky zapíchanými v hlavě, kterého jsem na přelomu 80. a 90. let nechtěl na stránkách Cinemy (ani jinde) „potkávat“. Teď musím přiznat, že to má skvělou atmosféru a skutečně nápadité vizuální efekty. První díl série hororový spisovatel Clive Barker nikomu nepůjčil a rovnou se postavil za kameru. Představil nejen ikonického záporáka Pinheada, ale i jeho pekelné kámoše cenobity, kteří celkem rázně vysvětlují lidem, že není radno pokoušet otevírat bránu do pekel. Celé se to motá okolo starého rodinného domu, který zřejmě obýval nezvěstný bratr Frank, zatímco se do něj jeho dušínovský sourozenec právě přestěhoval se svou milou, kterou Frank kdysi svedl. A teď má šanci vrátit se zpátky „do sedla“. Prkenné herce jasně válcuje parta z „onoho světa“, skvělé masky a řada úchylně zvrácených nápadů. (24.09.2022)

Hellraisera jsem viděl poprvé někdy ve čtrnácti a zařadil se mezi pár hororů (dál třeba Vymítač ďábla), u kterých mi na dlouho stačilo jedno zhlédnutí. Ne, že by byl špatné, nebo naopak příliš děsivé, spíš nepříjemné a nějak mi neseděly. Tady to možná bylo tím, že primárně sledujeme záporáky - Julii s Frankem - a vlastně jim v té kompletaci Franka chtě nechtě držíme palce, i když jsou totální svině a neděláme si iluze, že Frank se pak na Julii vysere. Kladné postavy pak dlouho netuší, která bije a jedna se to nedozví nikdy. Což je všechno originální, ale děj sestává jen z lákání obětí do baráku - kostka-hlavolam otvírající cestu do pekelné dimenze a její obyvatelé cenobiti jsou cool, ale bohužel dostanou jen minimum prostoru. Takže i když se tu krví nešetří a má to dobré masky, i po letech jsem se jen přesvědčil, že tohle moje srdcovka asi nikdy nebude. (21.12.2019)

Clive Barker jako všestranný umělec koketující se vším temným se tentokrát chopil režie a svoji brutální absurditu přenáší na naše obrazovky. Film je dějově zhuštěný a napětím nasáklý, ale bohužel se na něm podepsal příliš nízký rozpočet, což je vidět v některých scénách až příliš. Samotný příběh sice nepřekvapí přílišnou invencí, diváka hororově laděných snímků však nezklame. Barkerovi se podařilo alespoň zčásti vykreslit démonizující uhrančivost svých děl, která zde kulminuje v osobě Pinheada, jehož charisma si mě nevýslovně podmanilo. (27.07.2003)

Tenhle pekelník mě hrubě nebavil. V nechutnosti se to v leččems vyrovnávalo s The Thing, ale ten příběh byl něco šílenýho. Chápu že je to kult a chápu, že to točil Clive Barker, ale tohle fakt stačilo vidět jenom jednou. Jen je zajímavý, kolik vzniklo ohledně Hellraisera dalších pokračování a remaků a bůhví čeho ještě. To je to fakt tak geniální horor? Podle mě to v první řadě byl hlavně hnus, velebnosti. Ale určitě jsem se u toho nebál. (04.10.2009)

Hellraiser pokračuje v šablóne nastavenej vyvražďovacími horormi ako Helloween a Nightmare, kde prežije iba ten morálne čistý a promiskuitní jedinci dostanú to, čo si zaslúžia. Tieto monštrá sú odrazom našich temných stránok a zdanlivo útulných predmestíčiek a rodinných domčekov plných na prvý pohľad rodinnej lásky. Tento skrytý, paralelný svet, ktorý vidíme iba my, predstavujú obzvlášť vydarení cenobiti. Nechytajú sa na ich geniálne masky ani hokejová maska, ani nože namiesto rúk ani maska v tvare výkriku. By the way sa podobajú na mimozemšťanov zo slovenskej sci-fi Tretí šarkan. Jeden z vrcholov žánru. (14.06.2012)