Hounds of Love

Obrovské překvapení. Australané natočili za pár babek přesně ten typ filmu, který když vleze do hlavy, všechno ostatní tam na chvíli vymete. Pomalý, chladný, traumatizující, ale přitom velmi inteligentní a nádherně natočený. Z hrstky herců dokázali vymačkat obrovský potenciál a natočili ukázkově napínavé drama "so zimomriavkovým koncom". (28.05.2017)

Hounds of Love pro mě byl neskutečně intenzivní zážitek a užívala jsem si každou zvrácenou vteřinu, kterou tenhle labilní pár dokázal nabídnout. K celému znepokojivému příběhu navíc hrají ty nejlepší retro pecky, které si jen umíte představit. Herecké výkony jsou taktéž na velmi dobré úrovni a přes to, že je stopáž na tento typ filmu maličko delší, udrželo si mě to opravdu až do poslední vteřiny. Je to takový ten typ hororového dramatu, který toho neukáže moc, ale tím víc hraje na divákovy nervy. Já velmi doporučuji. (01.07.2017)

Po rozvode svojich rodičov žije Vicki (Ashleigh Cummings) so svojím otcom a k matke prichádza len na dva dni v týždni. Čas strávený u nej je pre ňu nepríjemný, pretože odvtedy, čo ich matka opustila, ju Vicki nerešpektuje. Preto sa rozhodne namiesto noci strávenej s matkou vybrať na párty. Toto rozhodnutie má pre ňu katastrofálne následky, pretože narazí na zvrátený pár, ktorý má s ňou svoje vlastné plány plné bolesti a utrpenia. - Milujem horory z Austrálie a páčil sa mi aj tento, aj keď nejde o zástupcu môjho oblúbeného subžánru Hixploitation. Už od začiatku ma to naladilo na tú správnu atmosféru osemdesiatych rokov, malo to špičkové technické spracovanie, záporáci pôsobili nechutne a príbeh sa rozvíjal zaujímavým smerom. Hororová stránka je v tomto prípade zameraná skôr na psychologický nátlak, ktorý je dosť surový. Gore a krvi tu je málo, ale nejak mi to ani nevadilo. Čo mi ale vadilo je prehnaná stopáž a ten ukričaný záver, ktorý na mňa mal úplne opačný účinok a pôsobil pre mňa akosi vtipne. Celkovo mám z toho ale velmi dobrý pocit a opäť ma to utvrdilo v tom, že austrálske horory patria medzi špičku, ktorá sa točí mimo USA. + herečka z Town Creek + herec z Wolf Creek (12.05.2017)

Pamatujete si tu zvědavost, než Butch se samurajským mečem otevřel dveře místnosti, v níž Maynard se Zedem zatlačovali ranní stolici pana Marselluse Wallace? Tady jsem byl rád, když „lovci lásky“ ty dveře za sebou zavřeli.. Slow burn thriller podle skutečných událostí, který se může na rozdíl od většiny žánrových kolegů vytasit několika přednostmi. Forma je znamenitě dotvářená interakcí slunné pouliční idyly a interiérového inferna, kdy dva zcela rozdílné světy od sebe odděluje jen pár palců tlustá zeď. Děj je zasazený do reálného rámce včetně charakteristiky únosců jakožto obyčejných sousedů od vedle, co se tu a tam pohádají, mají dluhy či žárlí. Uvěřitelnosti pomáhají perfektní herecké výkony ústřední trojice (Stephen Curry jako australský Ondřej Havelka představuje zlo s lidskou tváří, Emma Booth jako jeho vděčná žena přesvědčivě přepíná mezi různými emocemi a Ashleigh Cummings trpí, že to bolí i vás). A jako hořkosladké bonbónky pro milovníky splynutí hudby s obrazem se rozdávají „Nights in White Satin“ a „Atmosphere“ od Joy Division.. „Nasycení enormní náloží amerických počinů a druhotných nezáživných amatéřin? Pak existuje cesta kinematografie australské!“ Chápete..? (15.06.2017)

Pokud něco Australani umí, tak uchopit citlivé téma, vnést do něj kapku šílenství, natočit to a odpálit divákovi hlavu. Bohužel, ne vždy se zadaří. Vicki (Ashleigh Cummings) neprožívá nejšťastnější dospívání. Její rodiče jsou rozvedení, z čehož Vicki viní svou matku, a od té doby mezi nimi není zrovna ideální vztah. Když ji musí na pár dní navštívit, není divu, že se snaží vymyslet cokoliv, jen aby s ní strávila co nejméně času. Jako jedna z možností se jeví nedaleký klub, do kterého se nakonec rozhodne vydat. Zanedlouho se však přesvědčí, že tohle rozhodnutí nebylo správné. Zmocní se jí psychicky narušený pár, který má své vlastní způsoby vyznávání lásky. Vicki tak musí sebrat veškerou svou sílu, odvahu a hlavně chytrost, pokud chce z tohohle zvráceného zajetí vyváznout živá. Nedoufal jsem v nic extra a dostal jsem nic extra. Ano, psychologicky si to nebere servítky. Zvrácenost páru je prostě nad level, utrpení je taky dostatek a budiž, i ty emoce vykreslily dobře. Kde je chyba? Přišlo mi, že si ten film hraje na něco, co vlastně není a ani nechtěl být. Má to být o násilí nebo o ubrečenosti? Oboje dost dobře nefunguje (čest vyjímkám, Srpski Film) a kde by se mělo přidat, tam se ubírá a naopak. Co ale funguje, tak vztahová rovina únosců mezi sebou a obětí. Typek dostatečně odpornej knírač, buchta dostatečně hnusná kráva, oběť dostatečně ubrečená, ukřičená a zlomená. Finále bylo na můj vkus až moc uřvaný a hopem. Co ale nedostanu z hlavy, tak ukopání psa k smrti. Do psů se kurva nekope, jen do balónu a do lidí. 3* a.k.a 60% (06.11.2017)