Podoba vody

Novinka od Guillerma del Tora mě hodně lákala. Hromada nominací na Oskara nadšení jen umocnila. To, že se ale z fantasy nápadu stane fantasy zoofilní romance, to jsem vážně nečekal. Myslím si, že to není poprvé, co to v Americe někoho napadlo, ale pokaždý mě to akorát tak nasralo. Proč zrovna Guillermo ztrácí čas nad takovým příběhem, to mi hlava nebere… (20.02.2018)

Hlad filmového trhu po komiksových hovadinách způsobil pomatení mysli i režisérovi takového formátu, jakým del Toro ještě před pár lety bezpochyby býval. Okopíroval Aquamana, přihodil k tomu němou uklízečku, Rusáky, francouzskou hudbu a lidem v kinech se chce blít. Záplavě nominací na Oscara se vlastně ani nedivím. Akademii hrabe již slušnou řádku let. Vzkaz dementům lačnících po dalším nášupu komiksových paskvilů je však jasný. Jděte s tím už do hajzlu! (10.02.2018)

Amelie z nápodoby béčkového amerického filmu 50. let. Ta manýra je skutečně odzbrojující a opravdu dost připomíná imitaci manýrismu Jean-Pierre Jeuneta. Jako netradiční romance i poklona brakovým monster filmům (ale i muzikálům či melodramatům) ovšem vynikající... Ona nádherná patina a stylizace do brakových amerických snímků 50. a 60. let je na jednu stranu silným kladem del Torova filmu, na stranu druhou ovšem i jeho Achillovou patou - daný kontext brakovosti determinuje totiž i samotný příběh, který je z logiky věci celkem plytký a vlastně až pohádkový, vymyšlený tak, aby odpovídal standardu dávných černobílých monster sci-fi filmů... Osobně mi tam ve scénáři chybělo více rafinovanosti a nějaký hlubší přesah... PS: Oskar ze stejné škatulky jako Scorseseho pocta počátkům kinematografie Hugo a jeho velký objev... (03.03.2018)

Krásné filmové pohlazení, které potěšilo jak nádherně odvyprávěným sci-fi příběhem z dob, kdy nebylo potřeba zahlcovat diváka efekty, tak i kreativním stylistickým rukopisem, který zvládá příběh nenásilně upgradovat na dnešní divácké požadavky. Sice slabé emoce a trochu přeplácaný scénář, ale výborní herci a špičková režie odkazující k filmovým vzorcům padesátých let.. Více zde (15.02.2018)

Opatrně jsem očekával mysteriózní pohádku, do které del Toro přisype v lepším případě menší, v horším případě větší množství deprese, hlavního to kata Faunova labyrintu. Jenže všechno je jinak a já dostávám čím dál lepším Richardem Jenkinsem vyprávěnou retro verzi Žbluňk, přístupnou od osmnácti let. Nejkratší sirku si ze zúčastněných hereckých es vytahuje Michael Shannon, který sice svůj tradičně divoce zakaboněný obličej prodává, jak jen může, ale jeho linka ultrazáporného agenta působí kvůli nevydařeným rodinným / manželským scénám poněkud nahluchle. Vnímám, že hlavní prostor dostávají kráska a zvíře, až překvapivě na úkor dovyprávění linek ostatních postav, ale stejně mi je žánrově důkladná podívaná hrozně sympatická. Je totiž vyprávěná bezelstně a upřímně a nesnaží si hrát ani na chvíli na nic, čím není. (24.02.2018)