Zabitie posvätného jeleňa

Po ultimativně otravné psychosračce s názvem Úmrd přichází Jirka Latimérie, podivná to řecká ufon, kterého si asi někde ušukali Kubryk s Trýrem, s dalším hluboce obskurním bizárem. Zblití posraného Heléna, ať už to symbolizuje Artemidinu spárkatou souložnici či Sofoklovo delirium, je evidentně opět příliš silný matroš, u kterého krotitelé alegorických vozů a další extrémně percepční hledači kakaových bobů v Nutele divoce masturbují a velkohubě demonstrují svou artovou náročnost, aniž by si viděli na špičku čuráka. Přitom je to jako s Darenem. V detailech místy docela působivá až mrazivá, avšak jako celek naprosto nefunkční, absurdní LSD pičóza a výron psychicky narušeného tragéda, co se vleče jak Euripides k proktologovi. Na rozdíl od jiných chorých filmů to však má jednu obrovskou makabrózní devizu v podobě až bolestivě odporného a fantasticky hrajícího irského potrata, od jehož etud s bulvárně perverzní fascinací prostě nemůžete odtrhnout oči, ač byste strašně chtěli. Něco, jako byste zahlédli vykuchanou mrtvolu, Ornelu Štikovou, jak líže Koktovi prdel, nebo Ornelu jen tak. Nebýt jeho, jde to bez mrknutí oka směr žumpa, ovšem tak intenzivně úchylnou ohyzdnost musím chcát nechcát ocenit, ačkoliv jinak bezvýhradně souhlasím s místními sebelaskajicími artovými olupenci, že to rozhodně není film pro obyčejné diváky. Je zjevně pro neobyčejné kokoty. (19.12.2017)

Myslím si, že som nakoniec celkom spokojný. "The Killing Of A Sacred Deer" je podľa mňa dobrým thrillerom a dobrou drámou. Vyšlo to z hlavy dobrého režiséra a bol som zvedavý. A vrátil by som sa k traileru, ktorý ma do toho vlastne dostal. Ten bol absolútne strhujúci, desivý, nápaditý a človeka dotiahol do kina. No keď som z filmu odišiel, tak som nebol z toho až taký nadšený, ako som veril. Pozrime sa na pozitívne stránky. Hudba je dokonalá. Najviac atmosféry ide priamo z nej. Veľa scénok je pekne osvetlených a je zaujímavé, že do toho dokázali dostať až toľko atmosféry. Takže veľké plus tvorcom dávam v tomto smere. Herci sú skvelí. Najmä Nicole Kidman a Raffey Cassid. Dávajú tomu veľa. A ich postavy sú podľa mňa veľmi veľmi zaujímavé. Nepamätám si osobne, kedy som si Nicole Kidman naposledy takto užil. Bola vynikajúca a ako postava tomu dala skutočne najviac. Vyzerá to skvele, má to zaujímavý príbeh, no potom prídeme do tej negatívnej sféry. Asi by som si prial nejaké vysvetlenie toho, čo sa vlastne udeje. Či má Martin nejaké schopnosti, alebo čo, lebo celkom nerozumiem tomu, ako sa to všetko deje. Plus, povedzme si pravdu, trvá to asi polhodinu, než sa veci začnú reálne diať. A keď to konečne začne byť zaujímavé, tak mám pocit, že kopec filmu už ušiel a čakám čo sa bude diať. Alebo lepšie povedané, kedy sa niečo začne diať. Ako celok, som rád, že som film videl. Má dobrú atmosféru, sú v ňom zaujímavé scénky a najmä posledných 5 minút je vynikajúcich. Nemám čo k tomu dodať. Neviem či by som si film pozrel niekedy znovu, lebo je na môj vkus trošku pomalý, ale som rád, že som ho videl raz. A rozhodne to bolo niečo, čo bolo originálne, kreatívne a veľmi dobre spracované. Len by som to ešte nekategorizoval do hororu. Skôr by som to nazval ako mysteriózna dráma s prvkami thrilleru. To je výstižnejšie. Zvážte si sami a rozhodnite sa. Hodnotenie: B (11.10.2017)

Lanthimosérie podivná zase udělala na hladině vlnu.. Chladem spalující antická tragédie zasazená do doby a prostředí, které pod nablýskanou slupkou často skrývá hnilobu. Pocit viny není schopen čelit atakům vše rozleptávající manipulace, iracionální trest se postupem času jeví jako nezvratný, krutý a absencí odpuštění nebožský. Přináší i paradox, že ti, kteří se hýbat nemohou, snaží se utéct ze všech sil a ti, kteří se hýbat mohou, jsou paralyzováni vlastním strachem a zoufalstvím.. Pupkatý Agamemnón Farrell, vyžilá královna Nicole i Keoghan, vnášející do role stejnou porci koncentrovaného zmrdství jako Ezra Miller ve We Need to Talk About Kevin, podpořili svými výkony vzácné dílo, jenž sítěmi mainstreamových diváků lehce proklouzne.. (03.01.2018)

Konečně po dlouhé době film, kde Colin a moje ne moc oblíbená Nicole trošku zabodovali. Solidní směs thrilleru a hororu s koncem, kde nejste o moc chytřejší, než na začátku. No a pak samozřejmě Barry, který i přes svůj věk omládl na těch 16 skoro dokonale a jehož odporný ksicht si budu ještě hodně dlouho pamatovat. (22.01.2018)

Dokonale mimózní šílenost, která k (ne)dobru přidává artovou masturbaci coby přidanou hodnotu. A ve filmu se masturbuje i doslova. Poté, co se u Aronofskyho rozvinuly přemrštěné mateřské pudy, přidal se k áčkovým režisérům, kterým kvalitně mrdá v palici, i Yorgos Lanthimos, u něhož se pro změnu rozvinuly otcovské pudy. Jsme tak v podstatě svědky strastiplného příběhu špičkového a úspěšného kardiochirurga, kterého pojí s jistým mladíkem podivné, řekněme až posvátné přátelství. Vodí si ho domů, do práce, chodí s ním na procházky, nevynechá ani mladíkovo pozvání k němu domů, kde žije jen se svojí (oplzlou) máti. Tátu měl taky, jenže ten už je v pánu.Jak zemřel a že ho měl v péči právě doktůrek, to všechno vyplave na povrch. Doktorovo rodinné zázemí poznáme po všech stránkách, má manželku, s níž si užívá tak trochu úchylný sex, má dvě děti, je milujícím otcem. Přátelství s mladíkem nemá trhlinu, až dokud jednoho dne záhadně neochoří jeho dvě děti, a ten klučina by v tom mohl mít prsty. Pak se rozjede smrtící ruleta, z níž není úniku, dokud nepadne oběť nejvyšší. Režisér instruuje vše velmi pozvolna, pomalu až hypnoticky, za velmi zlověstného hudebního doprovodu. Chybou je film jednoznačně házet do hororového ranku, jeho chytře zákeřná a mnohdy až neuchopitelná mnohovrstevnost se brání jakémukoliv jednoznačnému žánrovému zařazení. A je to určitě jeden z nejpodivnějších filmů, jaký jsem viděl. Lanthimos má z pekla štěstí, že mu role v té bizarnosti vzali Colin Farrell (už podruhé) a Nicole Kidman, jejichž kreace jsou jednoduše špičkové. O něco hůře jsem pobral týpka Barry Keoghana, který mně osobně připomínal mladší verzi herce Joel Edgertona, kterého v suterénu před každým záběrem zpráskal boxer, následkem čehož mu opuchl oční prostor. Film to určitě není pro každého. Je to přímo obsesivní záležitost, v níž neuvidíte postavy upřímně se smát, nevykazují v podstatě žádnou radost, jde z nich depresivní chlad. Většina scén je postavena na specifických dialozích, pronášených (záměrně) nezúčastněnou formou, které už diváci důvěrně budou znát z předchozího Lanthimosova opusu "Humr". Netradiční kamera často snímá postavy hypnoticky staticky a zpovzdálí. Zapomeňte na tempo, dynamiku, vysvětlující doslovnost a racionální podstatu. Plazení děcek následkem choroby bylo hnusnější než detailní záběr na otevřený hrudník s tepajícím srdcem z úvodu filmu. A proč režisér zvolil pro svůj film netradiční název, když výskyt nějakého "dvanácteráka" nezaznamenáte, to už si jistě vyhledáte sami. Co třeba převedení řecké tragédie do netradiční filmové řeči, že. Zdráhám se napsat, zda se jedná o pozoruhodný film, nebo jen režisérovi excelentně ruplo v bedně. Pravda bude někde uprostřed. A přeci vám přeji s tímhle dílem (ne)příjemný hypnotický stav a pár spolykaných artových spermií k tomu. 7/10 (17.12.2017)