Cudzinec

První půlhodinku jsem si bohužel naivně myslel, že půjde o thriller v němž bude klasická šablona hry kočky s myší. Připravil jsem se proto na lyšácký úsměv Sama Neilla a jen čekal, kdy se to zvrtne. Naneštěstí se to nezvrtne, jen to připravované napětí vyšumí v neobvykle natočené drama o ženě, která nachází lásku vskutku netradičním způsobem. Od té doby Cizinec pluje úplně v jiných vodách a přiznám se, že mi tato změna směru moc nesedla, ale ten nápad nebyl vůbec špatný - jen ztroskotává na zpracování. 50% (02.02.2010)

Gaylene Prestonová ( režisérka a zároveň i autorka scénáře ) je buď životem poučená žena a nebo už hodně, HODNĚ dlouho neměla chlapa a začalo jí to lézt na mozek a někde si to musela vyventilovat :) Jinak si nedokážu představit, jak mohlo vzniknout něco takhle zvláštního ( v žádném případě nemyšleno pejorativně!! ). První cca půlhodinka se tváří jako variace na Sběratele Williama Wylera, ale pak se začnou dít věci, které se vyhrotí v jakousi morbidní romanci. Prohloubit trochu více vztah obou hlavních protagonistů, tak bych se nebál jít na 4*. Rozhodně tenhle film doporučuji sběratelům nevšedních zážitků... (11.01.2006)

Na obálce obalu od tohoto filmu si můžete přečíst, že jde o jeden z nejlepších filmů roku, který je nefalšovaný, originální, vtipný a děsivý zároveň. No polovina této definice by se dala brát vážně. Jeden z nejlepších filmů roku není rozhodně. O humoru a děsu bych zde nijak výrazně nemluvil. Ale nefalšovanost a originalita je tímto filmem celkem prošpekovaná. Žena je nejdříve hysterická z únosu, pak se začíná podvolovat a ikdyž už není se svým únoscem fyzicky, tak si ho psychicky stále připomíná. Vyústění filmu není tuctové a je to jeden ztěch filmů, který se hodí pro dlouhá odpoledne nebo k jiné činnosti. (18.07.2010)

Ať už to mělo být cokoli, vzniklo utrpení. Ovšem nikoli utrpení hlavní ´hrdinky´, nýbrž diváka. Nepěkná, necharismatická a neuvažující ženská vleze tuctovému chlápkovi na loď, ze které se během plavby vytratí atmosféra, napětí a nápad. Scénáristka zřejmě dostala mořskou nemoc a ve stylu "když si nevíš rady, učiň z někoho blázna", se na záchranném člunu doplácala k ostrovu zapomnění. (15.08.2011)

Uf. Pakliže jste rádi překvapováni žánrovými zvraty, tohle by se Vám mohlo líbit. Na mě to zabíralo, přestože režii nelze označit jinak než jako mdlou a postavy se vymykající čemukoliv vyjma kombinovaných psychiatrických diagnóz [romanticky naladěná režisérka asi chtěla cosi sdělit o nevyzpytatelné povaze milostného citu]. Ten ostrov s chajdou, mrazákem (bez tý ženský) bych samozřejmě chtěl. (03.11.2012)