Cudzinec

Na obálce obalu od tohoto filmu si můžete přečíst, že jde o jeden z nejlepších filmů roku, který je nefalšovaný, originální, vtipný a děsivý zároveň. No polovina této definice by se dala brát vážně. Jeden z nejlepších filmů roku není rozhodně. O humoru a děsu bych zde nijak výrazně nemluvil. Ale nefalšovanost a originalita je tímto filmem celkem prošpekovaná. Žena je nejdříve hysterická z únosu, pak se začíná podvolovat a ikdyž už není se svým únoscem fyzicky, tak si ho psychicky stále připomíná. Vyústění filmu není tuctové a je to jeden ztěch filmů, který se hodí pro dlouhá odpoledne nebo k jiné činnosti. (18.07.2010)

Namixovat do sebe tři knihy (Fowless: Sběratel, Amado: Doňa Flor a její dva manželé a nejspíš ještě nějaká třetí) a doufat, že mi to projde, je buď odvaha nebo šílenství. Sběratel přichází na počátku, ovšem zbavený veškerého náhledu do postavy únosce, oproštěný vlastně téměř od všeho, krom touhy, či spíše snahy unesené dostat se do bezpečí. SPOILERY. Ta druhá kniha (pokud existuje) z bizarního prostředku filmu mi je neznámá. Do té doby normální žena se zamiluje do únosce, kterého sama zabila a neustále ho vídá ve svých haluškách, aby ji náhle ze šílenství vyléčil příchod přítele únosce, který si ji vezme za ženu, ačkoliv ví, že je to vražedkyně. Tím se film přehoupne ve svém závěru do Amadovy Doni Flor a jejích dvou manželů, ovšem bez toho, abychom ty dva manžele doopravdy poznali. KONEC SPOILERŮ. Předlohy tedy kvalitní, ale jejich jádro někdo vyvrhl a zůstal nám prachsprostý thriller s hrdinkou, která páchá nepochopitelné činy a prochází neuvěřitelnými proměnami, což nás vzhledem k tomu, že Flor, Miranda a nejspíš i ta pravděpodobná třetí jsou vzájemně úplně jiné osobnosti a zároveň každá z nich tak nepodobná osamělé a unavené Melanie, jen těžko překvapí. (31.07.2009)

Ať už to mělo být cokoli, vzniklo utrpení. Ovšem nikoli utrpení hlavní ´hrdinky´, nýbrž diváka. Nepěkná, necharismatická a neuvažující ženská vleze tuctovému chlápkovi na loď, ze které se během plavby vytratí atmosféra, napětí a nápad. Scénáristka zřejmě dostala mořskou nemoc a ve stylu "když si nevíš rady, učiň z někoho blázna", se na záchranném člunu doplácala k ostrovu zapomnění. (15.08.2011)

Gaylene Prestonová ( režisérka a zároveň i autorka scénáře ) je buď životem poučená žena a nebo už hodně, HODNĚ dlouho neměla chlapa a začalo jí to lézt na mozek a někde si to musela vyventilovat :) Jinak si nedokážu představit, jak mohlo vzniknout něco takhle zvláštního ( v žádném případě nemyšleno pejorativně!! ). První cca půlhodinka se tváří jako variace na Sběratele Williama Wylera, ale pak se začnou dít věci, které se vyhrotí v jakousi morbidní romanci. Prohloubit trochu více vztah obou hlavních protagonistů, tak bych se nebál jít na 4*. Rozhodně tenhle film doporučuji sběratelům nevšedních zážitků... (11.01.2006)

Uf. Pakliže jste rádi překvapováni žánrovými zvraty, tohle by se Vám mohlo líbit. Na mě to zabíralo, přestože režii nelze označit jinak než jako mdlou a postavy se vymykající čemukoliv vyjma kombinovaných psychiatrických diagnóz [romanticky naladěná režisérka asi chtěla cosi sdělit o nevyzpytatelné povaze milostného citu]. Ten ostrov s chajdou, mrazákem (bez tý ženský) bych samozřejmě chtěl. (03.11.2012)