Potvora

Humor hrdinky mnohobolestné.... Nepokládat Fleabag za feministický seriál by znamenalo dopustit se zásadního interpretačního omylu. Zatímco mužské postavy prodělaly v posledních dekádách proměnu, jsou zobrazovány jako zranitelné, se slabostmi a nejednoznačnostmi, to samé se mnohdy nedá říci o těch ženských. Studia totiž podlehla klamu, že silná ženská postava rovná se bezchybná prototypická hrdinka, čímž ženám paradoxně ubrala na zajímavosti i hloubce. Feminismus Fleabag nespočívá v opakování hesel či hlásání jedné ideje (jak dokazuje ona zmíněná scéna z přednášky), ale v tom, že své nejen ženské postavy ukazuje jako mnohovrstevnaté, chybující, a tímto je polidšťuje. Ani nová partnerka jejich otce nezůstává pouze zlou jednostrunnou pohádkovou macechou. I přesto dojde přinejmenším jednou na rozhovor o chápání ženství, a to když Kristin Scott Thomas přibližuje Phoebe, jak se středním věkem mění ženské tělo. Tělesnost vůbec je pro seriál velkým tématem. Fascinace tím, že někdo chce, nebo nechce vaše tělo – a co to znamená. A jaký je jeho vztah k identitě. Pro Fleabag je tělo měnou... Fleabag je nesmírně, opravdu nesmírně vtipná, a to způsobem, který zajistí, že se budete smát nahlas i při sledování o samotě, ale má pevný základ ve smutku a ztracenosti a zranitelnosti hlavní postavy. Je osobní a nadosobní zároveň. A to, jak dokáže inovovat už zdánlivě vyčerpané gagy, až se z nich stanou neselhávající „running jokes“ trvající dvě série (ukradená soška), je bezmála geniální. Některé vtipy pak běží doslova, jako třeba několikrát zmíněná liška, před níž Sexy kněz zděšeně prchá. (Ve středověku kolovala báchorka, že lišky honí hříšné kněze, přeberte si to po svém.) Recenze na TVZone zde. (26.01.2024)

Zvláštně nakažlivá zábava. Nerozhodný otec, vypočítavá psychopatická macecha, puntičkářská a permanentně rozrušená sestra Claire, citlivý expřítel Harry, slabošský švagr Martin. V druhé sérii pak kněz k nakousnutí. A neposedná hlavní bezejmenná postava. Úderný hořký humor a ukázka toho, že ženské hrdinky mají i v televizním prostředí zelenou. Spíš antihrdinky. Je tady ukradená soška, je tady postavička dinosaura, je tady jedno morče. Britská záležitost Fleabag je prakticky výhradním autorským počinem talentované herečky a scenáristky Phoebe Waller-Bridge, která je skvělá a která se svým nadáním propsala až do scenáristického týmu nového dobrodružství 007. Má značné problémy navazovat smysluplné osobní vztahy, je vypočítává, žensky manipulující, ztracená, sebestředná a neschopná hlubšího citu. Ale i zatraceně vtipná, a to nejen, když se vítězoslavně a ďábelsky usmívá do kamery. Snaží se sourozenecky sblížit, cynicky se vyjadřuje k mužským a ženským rolím, touží se vyrovnat se smrtí kamarádky, pokouší se ulovit kněze, který ji jako málokdo poslouchá a věnuje pozornost. Zatímco první série je o smrti a ztrátě nejbližších, ta druhá je (překvapivě) právě o lásce, která ohýbá žánrová klišé. A díky ní naše mrcha postupně odhazuje svou cynickou masku, kterou si tak pečlivě celé roky vytvářela. Všestranně nadaná Britka sice dál trousí provokativní hlášky, ale nebojí se zvážnět a píchnout do vlastních řad. Zatraceně výrazná postava. (01.04.2021)

Jediná proti proudu, ostatně jako vždy. Nechápu a asi ani nikdy nedokážu pochopit, v čem je Fleabag tak úžasná. Sem tam se našla nějaké scéna, která mě dokázala rozesmát, ale že by to byla taková pecka, jako všichni tvrdí, tak to v žádném případě. Náměty obou řad hodně povrchní, ale pro mě hlavně nezajímavé. Téma "sex, alkolhol a peníze" je pro mě to poslední, na co bych se kdy podívala, ALE ... Naše Česká Single Lady mě tak příjemně překvapila, že jsem musela dát šanci i Fleabag. No a samozřejmě za druhé - Andrew Scott. K tomu asi nemusím dodávat nic víc. V tomto případě mě ale Fleabag naopak utvrdila v tom, jak moc toto téma nenávidím. Zas tak moc jsem se nepobavila a to předramatizované drama, které šlo až do nejvyšších obrátek mě taky nijak nebralo. Samozřejmě chápu, že absurdnost byla záměrem Phoebe, mě osobně to ale nepřišlo nijak vtipné, spíš naopak trapné a taky trochu smutné ... V čem ale musím Fleabag naprosto pochválit jsou všechny herecké výkony. I přes to, že jsem si seriál nijak neoblíbila, Phoebe Waller-Bridge zde předvedla neuvěřitelný výkon. Za to dokonalé proboření čtvrté stěny jí smekám klobouk dolů až k zemi. (02.08.2019)

Miluju seriál Miranda, ale tohle bych k tomu v žádném případě nepřirovnávala. Hlavní hrdinka je povahově nechutná a protivná třicátnice, což by mohlo docela dobře fungovat, kdyby byla alespoň trochu vtipná, anebo způsobovala vtipné situace, což se ale neděje a za mě je to zklamání, protože jsem se těšila na břitký černý humor, zatímco jsem dostala prohnilou glosátorku, která mě ani v nejmenším nezajímá. Možná by bylo lepší k seriálu přistupovat jako k existenciálnímu dramatu, do kterého se ale ani náhodou nehodí průpovídky hlavní hrdinky na kameru, které jsou podávány způsobem, který říká "zasměj se tomu". (25.10.2020)

1. série - 70 %. Objektivně vcelku zajímavá a osobitá zpověď normálního a chybujícího člověka, která mě ale subjektivně dočista minula. 2. série - 90 %. Objektivně i subjektivně neskutečný kvalitativní posun nahoru, zapřičiněný nejen - ale z velké části - postavou Andrew Scotta. - Je vcelku škoda, že se pravděpodobně nedočkáme třetí série, na druhou stranu závěru té druhé lze těžko něco vytknout. (16.07.2021)