Potvora

„Abych jí nekřivdila, není to zlá nevlastní matka. Jen je prostě píča.“ Co čekat od seriálu, kde hlavní hrdinku, která masturbuje u projevu Baracka Obamy, načapá zrovna probudivší se partner? Nekorektnost, vulgarity (které neruší, mnohdy sednou jako prdel na hrnec), časté řešení sexuálního života „Potvory“ („Nejsem sexem posedlá, jen na něj nemůžu přestat myslet.“), absurdní, tragikomické, ale mnohdy velmi vtipné scény, střelenou (nejen) ústřední postavu a až neobvykle četné obracení se k publiku (ani Underwoodoovi těch promluv a pohledů neměli tolik…pomáhá to ovšem k navázání osobnějšího vztahu s divákem). Dojde i na zvážnění, které však nepřekáží, spíš dodá postavám na životnosti. Obě série (kvalitou srovnatelné) utekly pekelně rychle a konec se mně líbil (i když mi bude Potvora chybět). Za mě slabších, neobjektivních 5*. „Mám takovej hroznej pocit, že jsem lakomá, zvrácená, sobecká, bezcitná, cynická, zkažená, morálně zkrachovalá ženská, která si ani nemůže říkat feministka.“ - „No, to...to máš všechno po svý mámě.“ (29.09.2019)

Miranda byla před časem mým prvním setkáním se specifickým formátem hry na stylizovanou zpověď, kdy s odzbrojující otevřeností a cílevědomou ironickou nadsázkou prodává hrdinka publiku své nedostatky, chyby a selhání. Miranda mi byla až iracionálním způsobem protivná, zkrátka jsem ji nepřijal jako lidský typ. U Phoebe jsem na vážkách. Její drzost a cynické proslovy ve mě sympatie nevyvolávají a někdy si říkám, jestli není místo potvora výstižnější poněkud tvrdší výraz svině. Na druhou stranu, pro dívku s tak rozbujelou sexualitou a sklonem k všemožným perverzím jsem měl vždycky trochu slabost. Ostatně divák záhy pochopí, že její sarkasmus často jen zakrývá nejistotu a nízkou sebedůvěru. Jsou momenty, kdy z ní spadne maska a obnaží se nesmírně zranitelný citlivý vnitřek. Celkový dojem: 60 %, berte s vědomím, že nejsem ani v budoucnu nebudu fanouškem žánru. (20.04.2018)

1. SEZÓNA: Protivná sprostá holka s velikým srdcem, ale dávno mrtvou sebedůvěrou. Konečně někdo natočil hranej film o takovejch těch malejch andělíčcích a ďáblech v comicsových bublinách nad hlavou ústřední postavy, kteří se mezi sebou neustále perou o to, kdo z nich si vydobude delší vládu nad rozervaným tělem. Vtipné, smutné, a do masa tnoucí. Pěstujte morčata! (04.03.2017)

1) je to odfláknuté. Udržet kontinuitu záběru během střihu je pro někoho prostě dřina. Jinak vlasy během vteřiny, jinak výraz tváře, sklenice a cigarety jsou peklo, atd. 2) vstupy hlavní postavy stylu “Brechtovo divadlo” jsou zcela nekonzistentní, náhodné a nesmyslné. 3) flashbacky s Boo jsou náhodné, otravné a zbytečné. 4) z celého seriálu kouká lacinost a snaha se vetřít “šokem”. 5) druhou řadu už fakt ne... jedna stačila (a srala mě od první epizody). (26.09.2019)

Jeden z nejzajímavější seriálů tohoto léta, který se vcelku nenápadně vyloupl někde v zapadlých televizních vodách BBC 3. To, jakým způsobem dokázal k obrazovce přikovat byl neskutečný. Hlavním podíl na tom asi má chytrý scénář Phoebe Waller-Bridge, fungující humor (skvělá práce se "čtvrtou stěnou") a vcelku originální postavy. Právě ty byly na celém seriálu to nezajímavější a posouvaly ho pryč z potenciální tuctovitosti. Podle mého se jedná se o další důkaz toho, že Britové tyhle hybridy mezi komedií a dramatem prostě umí. (12.09.2016)