Texaský masakr motorovou pilou 2

Jak navázat na nepřekonatelný kult? Prostě jít zcela jinou cestou. Navzdory umanutým fandům (a údajně i stejně nechápavému producentovi Menahemu Golanovi) Tobe Hooper přistoupil k výzvě udělat druhý "Texaský masakr" tak, že se na svůj průlomový film sice napojil dějově, ale stylově se vůči němu důsledně vymezil. Namísto drásavě sugestivního hororu s jasně polarizovanými stranami obětí a monster přišel se splat-stickovou hysterickou satirou 80. let, dobového konzumerismu i kanibalizujícího kapitalismu a také amerických ctností v čele s rodinou, coby základem státu, malými podnikateli, kteří pilně dřou na svém, poctivou prací, jež přináší ovoce, a dokonce i westernovými šerify zosobňujícími vše správné. Již úvodní sekvence naznačuje jednak posun stylu, ale především také doby, kterou právě Hooper zachycuje a glosuje. Namísto idealistických hippies zde máme frackovité osmdesátkové křupany, kteří svým chováním mají blíže přízemně bestiálním monstrům z prvního filmu. v souladu s tím, pak také Leatherface a jeho rodinka musejí náležitě přitlačit na pilu, a to nejen doslovně. Ústředním motivem filmu je šílenství, které nepředstavuje propad do hlubin oproti rozumu a soudnosti reality, ale naopak zastřešující princip osmdesátkové americké společnosti. Jedinou alespoň zdánlivě příčetnou postavou - uprostřed jalových maloměstských buranů, afektovaných teenagerů, obsesivních strážců zákona dychtících po pomstě i kanibalských degenerátů - je hlavní hrdinka, která ale právě postupem času sama, tváří v tvář (a to i doslova v geniální scéně ze spižírny) prožitým hrůzám, směřuje do náručí blaženého šílenství zdejších tančících dervišů s motorovými pilami. Hooper opět bravurně inscenuje kakofonii hysterie, utrpení, děsu a zvrácených požitků, byť tentokrát jinými prostředky. Zatímco v jedničce se obešel s uzavřeným malým prostorem, vychýlenými úhly kamery, impresivní montáží a až industriální zvukovou stopou, tentokrát vytváří nejen co do prostoru děje, ale i dramaturgického konceptu pompézní pouťový dům hrůzy rozprostřený do obřího labyrintu plného morbidně vyšinutých panoptikálních výjevů, kde se lidské ostatky mění na veteš a jehož stěnami rezonuje hrdelní řev zvrácenosti a děsu, jenž vystřídal hardrock dunící v první půlce filmu z rádia. (21.12.2014)

Dennis Hopper vyzbrojený troma (!) motorovými pílami versus Leatherface - to znie ako dobrá trashoidná zábva. Bohužiaľ, pravda je to len z polovice. Trash to síce je a poriadny, ale so zábavou je to už trochu horšie. Neviem, ale ja si myslím, že pohľad na zamilovaného Leatherface a jeho ťažkú dilemu (Sex or saw?), je skôr smutný ako zábavný :) (23.05.2007)

Oukej, takže toto je asi niečo, čo si niekto, kto nemá rád horory, predstavuje pod slovným spojením "Texaský masaker motorovou pílou". Hektický lacný trash s preexponovanými postavami, ktorých do deja ženie účelovosť (tá zápletka s telefonátom do rádia stojí na tom, že speaker nechcel zložiť, veď "oni zložia sami"!) a štylizácia (Dennis Hopper sa ozbrojí motorovkou, aby mohol byť záverečný chainsaw fight). A k tomu jedna z najhorších scream queens ever. Tobe Hooper je mizerný režisér, ktorý akýmsi zázrakom v roku 1974 nakrútil jeden z najlepších hororov všetkých čias. (14.06.2015)

Tobe Hooper se po 12 letech vrátil ke svému debutu, aby dovyprávěl příběh kanibalské rodinky holdující lidskému masu. Jenže... veškerá syrovost se vypařila a nastoupila maškaráda a lá 80. léta. Což znamená více brutality, krve (všichni víme, že v jedničce krev chyběla a přesto působila drsně), popová hudba a skoro jedovatá sebeparodie. Ani Leatherface totiž nepřipomíná toho vyšinutého řezníka, spíše úchyláckého šaška, který před řezáním obětí dává přednost podivným tanečním kreacím se svou motorovou kamarádkou... Tohle není znásilnění původní Hooperovy předlohy, tohle je osobitá vize cílevědomého maniaka, jenž se svým dílem naložil tak, jak mu to jeho chorobná mysl dovolila. Bohužel se nikdy nevyhne srovnáním s kultovní jedničkou, a díky tomu vždycky pohoří jako toaletní papír. Osobně se domnívám, že házet na něj špínu je chyba, protože film z celkového hlediska (samozřejmě nehledě na to, že se jedná o pokračování) nepostrádá nic z toho, co od hororu očekávám. (11.04.2010)

Až teda na zaslouženě odříznutou hlavu jednoho namachrovanýho frajírka, se to rozjíždí poměrně pozvolna. Ve srovnání s jedničkou film samozřejmě neobstojí, chybí tu taková ta stísňující atmosféra, kterou se tu Hooper sice snaží vybudovat, ale prostě se mu to nedaří. Film většinou působí více či méně sebeparodicky - Denis Hopper ověšenej motorovkama a vypouštějící stupidní hlášky je fakt směšnej a vůbec asi nejhorší část filmů (vyjma teda souboje na motorové pily), zamilovanej Leaetherface (i když lehce erotická scéna s motorovou pilou stála za to), hláškující kanibalský kuchař s rozřezanou prdelí. Ale i přesto se najdou i "silné scény" - stahování z kůže, opět 134-letý děda v akci...... První půlka filmu docela slabá, druhá půlka starej dobrej masakrovskej nářez (i když teď pojatej odlišně než v jedničce, není to takovej nápor na nervy). (03.01.2009)