Texaský masakr motorovou pilou

Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf (10.05.2009)

Tak nevim, asi jsem divnej, ale mě to tak dechberoucí a koulervoucí nepřišlo. Samozřejmě je to lepší než ten remake. Nejsem nějakej nebojsa a u hororů made in Japan jsem většinou posranej strachy, ale tady jsem se párkrát leknul a dobrý. Prostě nechápu jak se někdo může bát když je tam minutu zabíranej oltář z kostí nebo když holku nemotorně honí v lese asi 2 minuty magor s pilou (chápu že se bojíte když ste ta holka). Všemi opěvovaných posledních 15 minut "u oběda" mi taky nic neřeklo. Prostě se jen 3 magoři furt chlámaj a dělaj držky a holka do toho řve. Tím ovšem neříkám že jsem nebyl u závěru napjatý a nefandil jí. Samozřejmě jsou tu ale i skvělé pasáže (říkám hlavně lekačky se povedly a "děda" taky není k zahození). Nejlepší ale je zvukový doprovod, něco tak nepříjemného a znepokojujícího se k filmu tohoto typu neuvěřitelně hodí. Herci jsou docela v pohodě (až na toho vozejčkáře) a ty dvě holky jsou opravdu kočky a maj takový sexy oblečení ve stylu 70. let. Ano ty dvě holky jsou největšim kladem filmu. Chápu že je tohle pro někoho neotřesitelný kult a nechci to nikomu znevažovat, jen mě to prostě minulo. Toť vše. (01.01.2006)

Po právu kultovní počin, který se stal žánrovým milníkem. Dynamická, místy až běsná kamera, smysl pro detail (oči vedou) a psychedelická hudba doplněná četnými zvuky a ruchy vytvářejí společně podivnou a tísnivou atmosféru. Kromě památných scén - Leatherface drží mrskající se dívku před domem, zavěšení na hák či tanec s pilou při východu slunce - je jednou z nejděsivějších naháněčka křovím, těsně za ní pak společné stolování s dědou. Gore je z dnešního pohledu umírněné, ale funkční. Marilyn Burnsová tímto snímkem na krátko sesazuje J. L. Curtisovou z pomyslného trůnu - královna vřískotu. Asi nejlepší film T. Hoopera. Po letech bych možná jednu hvězdu ubral, ale z nostalgie hodnocení ponechám. (27.01.2022)

Dříve se mi do ruky dostal remake z roku 2003, který ve mně však nezanechal silnější dojem a hodně z něho bylo mnou pozapomenuto. Po zhruba 3 letech jsem si konečně pustil originál, ale přestože se mi líbil víc než jeho pozdější verze, nějaká pecka se nekonala. Od cca 36. minuty začalo vlastní vyvražďování, hrůzně činy však nebylo moc vidět (což na druhou stranu nebyl až tak špatný tah, protože fantazie některých diváků mohla pracovat na vlastní režim a taky se celkem dobře vyrušila možnost nekvalitních triků), ale hlavně, vůbec jsem nefandil hlavním postavám. Ne že bych jim přál smrt, to ne, ale bylo mi docela jedno, co se s nima stane, protože film mě do sebe/kůže hrdinů vůbec nevtáhnul. Záporáci až na starého dědu mi nijak strašidelní nepřišli a Sally mě svým ječením brzo začala štvát. Třeba bych na jejím místě taky křičel jak potrefená husa, ale v podání Sally by normální člověk musel za chvíli přijít o hlas. Celkem paradox, protože je to snad jediná nereálná věc v jinak celkem uvěřitelném hororu. Takže stejně jako v případě předělávky to vidím pouze na průměr. (29.08.2011)

Trošku nezvyčajná šablóna vyvražďovacieho horroru sa dočkala nečakaného úspechu nie len u mňa. A vyzerá asi takto. Ale pozor, možný spoiler! Prvú polhodinku nič, no aj tak je atmošká hustá ako sviňa. Potom behom pätnástich minút chainsaw-monster vyvraždí štyroch z partie piatich a zvyšok filmu je to naháňačka s poslednou žijúcou. Na pohľad nereálne, no skutočnosť je iná a podľa filmu hrozivá, desivá, mrazivá, nechutná. Veľká škoda viditeľnosti nízkeho rozpočtu. 80%. (21.10.2007)