Texaský masakr motorovou pilou

LFŠ 2009 Jednou provždy a naposled: je to EXPLOITATION, přesněji HIXPLOITATION. Je nesmyslné filmu vyčítat, že nemá atmosféru a nevyvolává strach, "pouze" pocit znechucení a šoku, když to jsou základní charakteristiky exploitationu. A ty naplňuje Hooperův první a zároveň nejlepší film dokonale, až natolik, že se stal základní protézou celého jednoho žánru - exploitationu - a jednoho z jeho mnoha subžánrů - hixploitationu, ve kterém hrozbu představují burani z Jihu. Není pravda, že TEXASKÝ MASAKR MOTOROVU PILOU nermá myšlenku, jen to chce znát dobový kontext (válka ve Vietnamu, republikáni u moci, liberálové - hippies), protože se vypovídá néco o strachu z neznámého, nebezpečí, které může přijít z Jihu a subkultuře hippies, která si blízkost a nebezpečnost hrozby pořádně neuvědomuje. Nebýt ideologického pozadí, i tak dám plné hodnocení, protože se jedná o velice nepříjemný zážitek, který nejdřív diváka téměř ukolébá pomalým tempem filmu (úvodní půlhodina), aby pak onen kontrast a probuzení se do noční můry bylo působivější, přestože se s explicitním hnuse nepracuje, ale nevolnost vyvolává především paradokumentární forma (blízká dokumentárním záběrům vídaným v televizi) s roztřesenou kamerou s vysokým zrnem a posílenou zvukovou stopou. Jen škoda toho, že dnešní diváci - posíleni jistými substancemi - vnímají TCM jako trash, jak dokázala půlnoční projekce s francouzským dabingem a českým voice-overem do sluchátek. Myslím, že by potřebovali střet s ikonou žánru - Leatherfacem. 10/10 (18.02.2007)

Říká se, že děsivější než prvních 50 minut Texaského masakru je jenom posledních 30 minut Texaského masakru… Pozvolný úvod mě málem přesvědčil, že tenhle horůrek je zdegenerovaný nejen tématem, ale vlastní podstatou. Ukolébán do stavu potěmkinského bezpečí, sledoval jsem „starý neškodný horor“, když v tom na scénu se samozřejmostí zkušeného řezníka nastoupil Leatherface a můj z přiblblý úsměv ztuhnul. V porovnání s dnešními horory nic moc nevidíme, zato cítíme a slyšíme i to, co bychom nejraději necítili a neslyšeli. Vedro k nesnesení… Staré, trouchnivějící dřevo, mrtvolný zápach… Rozvrzaná postel, matrace nasáklé krví… Bzukot, hukot, skřípot… Kdosi v pozadí startuje motorovou pilu… Jekot! Tobe Hooper jde po zcela jiné pěšině než o třicet let později Marcus Nispel – kašle na nějakou vizuální vycizelovanost, maximálně těží ze skromných prostředků, jež měl k dispozici. Tj. nějakých 140 tisíc dolarů, 16 mm kamera, obeznámenost s případem Eda Gainea a dávná myšlenka, kterak si v panickém záchvatu proklestit cestu nacpaným obchoďákem (Hooperův pohled tehdy utkvěl na vystavených motorovkách). Neřekl bych přímo dokumentaristické, ale stejně dost syrové, nehezké a tak nějak upřímnější než současné vyvražďovačky. Tvůrci neusilují o přiblížení k hrdinům, přesněji kusům chodícího masa. Od začátku si od nich udržují odstup – myšleno obrazně i doslovně, neboť kameraman budoucí oběti s chutí sleduje z dálky, jakoby perspektivou „lovce“. Závěrečné mučení patří k těm nejméně příjemným scénám, jaké znám a byť jsem se oné nesmírné brutalitě místy bránil znechuceným smíchem, při zpětné vzpomínce mi dvakrát do smíchu není. Texaský masakr netřeba vidět vícekrát, abyste si vzpomínku na něj odnesli až do hrobu. 75% Zajímavé komentáře: Superpero, Mr.Apache, choze, Lhurgoyf (10.05.2009)

Zo začiatku to pôsobí ako komédia (psychopat si reže ruku, v rádiu ide nejaký hippie-popík a všetci majú na tvári grimasy), ale potom to príde. Od prvého napichnutia na hák. I keď tam nie je skoro ŽIADNA krv, je to asi najbrutálnejší film, aký som videl. Po dopozeraní som mal takú chuť zapnúť si nejakú pozitívnu komédiu ako nikdy predtým. Tento film je fascinujúci, jeho atmosféra je úžasne brutálna a je nakrútený neuveriteľne realisticky. Majstrovstvo vo svojej kategórie a jeden z najlepších filmov všetkých čias. (12.10.2005)

Jak jednoduchý a prostý to tenkrát bylo, natočit budoucí Hororovou klasiku. Zde ještě nebyl kladen důraz na najěké Gore, ale spíše na vyvolání strachu a já myslím, že na tu dobu, se to podařilo natočit velmi dobře. Remake se tenkrát podařil na výbornou a jsem zvědavý, jak dopadne tento masakr příští rok. (23.12.2021)

Dominantní formální znaky tohohle filmu jsou následující: 1, Falešné hlediskové záběry, kdy objektiv kamery jakoby zastupuje samotného záporáka, přestože ve skutečnosti nezastupuje (proto jsou falešné). Přesto mají tyto záběry moc vytvářet napětí, protože nevíme, kdy je záběr falešný a kdy je už opravdový (kdy už se záporák skutečně dívá a každou chvíli vybafne). Na tom je postaveno spousty hororů, na strachu, monstrum je pouhým vyvrcholením („zklamáním"), jen takovou exploatační atrakcí, která rozbíjí obrané mechanismy ega (vytěsněnou hrůzu z osamocených domů v lese). 2, Dalším znakem filmu jsou detaily v momentě, kdy bychom se potřebovali zorientovat, protože probíhá nějaká znepokojivá událost, a my prosíme kameramana, aby nám zprostředkoval celek, abychom viděli celou událost z dálky nebo nějak přehledně, ale on nám to chytře neumožní, a dostává nás tím do stejné situace, v jaké jsou postavy - tím se s nimi identifikujeme, respektive s tím, v jaké prekérní situaci se nachází. 3, Některé střihy u konce (hlavně „andaluské“ oči svázané hrdinky) nemají daleko k promyšlené montáži ze slavné scény ve sprše z Psycha. 4, Film poskytuje dostatek znepokojivých úhlů kamery a neustále něčím překvapuje (např. různé podhledy za jdoucími postavami), třebaže máme zřetelně co do činění s lacinější 16 mm technologií. Tím uděluje lekci všem filmařům, kterak vytěžit z mála hodně. 5, Film pracuje nadvakrát s dvojitou komunikací (interakcí) s divákem – (i) plátno nás chce ovládnout a vyzývá k návštěvě, (ii) ale zároveň nám tvrdí, že události filmem popisované jsou podivné a svým způsobem neobvyklé. To divák (iii) touží přirozeně proniknout do příběhu, ale (iv) stejně tak se tomu brání (kdo by se chtěl octnout v prostředí naštvaných hixploitationerů, rozuměje svérázných amerických buranů). 6, Horory bývají pokládány za cosi pokleslého, třebaže se řada z nich na rozdíl od apolitického idylického mainstreamu angažovaně vyjadřuje k okolnímu dění (Vietnam, zrovnoprávnění černochů, konzumerismus). Tenhle říká něco ve smyslu, že pokud se nepřestaneme chovat špatně ke zvířatům, skončíme jako oni (v druhým plánu vypovídá o kapitalistické spotřební jateční ekonomice) - a ty jatka budou o to bolestnější. (06.10.2008)