Sloboda pod nákladom

Už jen sledovat tenhle dokument pro mně bylo skutečným pohlazením po duši a nezbývá mi nic jiného než říci, že těm lidem upřímně závidím a zároveň skládám hlubokou poklonu. Sám mám ty místa, které jsme tu měli možnost vidět nachozené i včetně pár vrcholů, fyzičku mám dle mého střízlivého odhadu docela slušnou a i nějaké ty kila v posilovně nazvedám, ale nosit pravidelně v 60letech na Rysy, Zbojnickou či Téryho chatu 100, 120 či 130 kg, to je vážně něco úžasného a skoro až neuvěřitelného. Ta láska a pokora těchto lidí k jejich oblíbeným horám a místům je skutečně upřímná, ryzí a bezelstná, bez jakékoli falše či vypočítavosti a vězte, že ony vám to ty hory potom všechno mnohonásobně vrátí. Ten kdo je na hory správně naladěn a dokáže čerpat jejich energii ví o čem mluvím a onen duševní rozvoj, který se vám tam dostane (pokud o něj tedy vůbec stojíte), vás posune daleko za hranice normálnosti dnešního uspěchaného světa a udělá z vás bezpochyby o mnoho lepšího člověka. Jsem moc rád, že takoví lidé ještě stále existují a dokonce mají i své nástupce v mladší generaci. Zkrátka jedno z mála míst, kde je svět ještě v pořádku...:) (09.06.2017)

Barabáš se tak trochu snaží o Obrazy starého světa v Tatrách s nosiči, kteří tam tak prostě žijí, ale nemá na to. Téma je sice zajímavé a neokoukané, ale moc se o něm divák nedozví a co se veškerých řečených mouder týče, často jsou to jinak řečené fráze stejné myšlenky, takže je to i na tu hodinovou stopáž docela chudé a časem až monotónní. Stojí za to to vidět pro originalitu tématu, krásné záběry Tater a pár vyloženě dobrodružných scén, které vždy to nepovedené umí povýšit, ale víc jak průměrné hodnocení to ode mě nedostane, když je to vlastně průměrný dokument. Sice bez mluvících hlav a ve stylu, který mám rád, ale fungujícím jen na půl plynu. 3* (03.05.2023)

Nošení nákladu na horské chaty jako životní styl. Konfrontace vzpomínek na někdejší reální svět “tam dole” se současným vykonáváním nejtěžší možné práce v horách je jádrem tohoto dokumentu. Senioři, kteří za nic neopustí to co dělají, dokud jim to jejich těla dovolí dělat. Protože je to naplňuje více než třeba hraní v orchestru v nejprestižnějším koncertním sálu světa. Jejich moudrost z poznání, možnosti porovnat, kterou dostane v životě málokdo (kvůli čemu jsou lidé nespokojeni a často až nešťastní, i když k tomu nemají důvod). Vnitřní klid a vyrovnanost jsou odměnou těchto borců za všechnu tu “báječnou dřinu”. (02.02.2021)

Každý, kdo byl někdy ve Vysokých Tatrách, zamiloval si tamní přírodu a majestátnost tohoto pohoří, potkal horské nosiče při vynášce a obdivoval, jak dokáží nést takovou zátěž a ještě si udržovat tempo, které mnohdy nemají ani někteří "nezatížení" turisté, dokáže patřičně ocenit i tento dokumentární počin Pavla Barabáše. Laco Kulangu jsem poznal osobně na jeho Skalnaté chatě, Petera Petrase zatial nie, ale jeho knihu Na chodníku chodník jsem již četl a byla neuvěřitelně čtivá. Touto odbočkou chci pouze poznamenat, že dva ze zde uvedených "herců" stojí za to. Když se Vysoké Tatry stanou vaši vášní a dostanou se vám do krve, budete se tam neustále vracet a každý obdobný počin vám udělá obrovskou radost, protože dokáže vaši mysl během chviličky přenést ze vzdálených míst do nejmenších velehor světa. (09.10.2018)

Netušil jsem jak riskantní to je co krok to riziko...Hodně porovnaní chlapi... Koľko zarobí nosič? Je to lukratívne zamestnanie? Viktor Beránek z Chaty pod Rysmi sumarizuje: „Nosič urobí za deň jednu vynášku, ale musí aj regenerovať. Za mesiac tak vyjde zhruba dvadsaťkrát, za čo pri náklade šesťdesiat kíl nezarobí ani päťsto eur. Lepšie sú platené práce na chate. Kto k nám príde kvôli peniazom, je veľmi rýchlo odsúdený na zánik." (31.03.2023)