Poltergeist

Poltergeist funguje hlavne ako film, ktorý skvele vystihuje atmosféru 80tych rokov a spôsob točenia ako hororov, tak rodinných napínavých filmov. Nie je to masaker ako Hellraiser, nie je tak zameraný na teen publikum ako Nočná mora z Elm street, nie je to klasická vyvražďovačka ako Halloween, je to niečo ako Krotitelia duchov bez humoru v jednom dome. Pozrite si tieto filmy a budete mať predstavu, ako vyzeral žáner v predposlednej dekáde minulého storočia. (30.07.2012)

Prvá hodina filmu je dokonale natočená plná existenciálneho podtónu a krásnych hlbokých myšlienok o "svete na druhej strane", ktoré najviac ovplyvňuje hrozivá a tajuplná hudba Jerry Goldsmitha. No nasledujúce scény po prvej hodine, postupne objasňujúce celý dej, mi prídu nanajvýš neskutočné a hluché. Spielberg sa nehrá na veľkého maestra hororu, takmer všetky scény sú natočené s mierou a s odhodlaním neurobiť z diváka hlupáka. Nebyť niektorých scén, ktoré prekračovali hranice primeranosti a uveriteľnosti, bolo by to za 5*. (01.11.2007)

Podíl Hoopera a kreativní kontroly značky Spielberg na celkovém výsledku už asi navždy zůstane zahalený tajemstvím, ale to u těchto nepatrně drsnějších Krotitelů duchů není podstatné. Zajímá mě mysteriózní atmosféra první poloviny, schopnost odlehčit situaci i výbava dětského pokojíku, která je svou autenticitou víc retro než všechny díly Stranger Things dohromady. Aktivity včelky Máji a následné neříkej Hop, dokud nejsi v Holiday Inn, sice lehce trpí nadužíváním tehdejších schopností ILM, ale jako jeden ze základních kamenů žánru si to respekt zaslouží. Jen doufám, že jej nepoložili na lidské ostatky.. (22.11.2022)

Poltergeist je v mnohém velice zvláštním hororem. Už samotný přístup k látce vypovídá o tom, že Tobe Hooper nechtěl natočit tradiční žánrovku, ale trochu si se snímkem pohrát. Pokud se zaposloucháme do mimořádně se hodícího hudebního doprovodu, můžeme v něm identifikovat něco jako náznaky dětské ukolébavky, což samo o sobě ukazuje, že tady také půjde zejména o ty malé caparty a hrůza se bude čerpat převážně skrze ně. Jenže to je právě tím největším problémem, děti jsou tu extrémně nesympatické, hlavně ten fakan Robbie, kterého naštěstí scénárista pěkně odklidil, aby se moc nepletl. Vlastně se celou dobu nic mimořádného neděje, až na pár scén, které se opravdu povedli a zachraňují tak film před potopením se do podprůměrných močálů. Mezi ty opravdu povedené patří závěr, který se nese v ultrabéčkovém stylu, jinak je to jenom vata a zase vata. (03.07.2006)

Hodně se spekuluje o tom, do jaké míry měl nad projektem kontrolu jako režisér uvedený Tobe Hooper či produkující Steven Spielberg. Co do celkového stylu a motivů snímek zapadá do Spielbergovy osmdesátkové režijní a producentské tvorby. S tou sdílí jednak přesazení fantaskní premisy do dobového esenciálně domáckého prostředí předměstí, ale i motiv rodinné pospolitosti coby absolutního dobra. Sice bychom našli také paralely s Hooperovou filmografií, předně v motivu hrůzostrašných či strašidelných domů, ale na druhou stranu jeho vlastní projekt "Invaders from Mars" jej usvědčuje z toho, že neuměl pracovat s dětskými herci, čímž se "Poltergeist" rozhodně nevyznačuje. Každopádně jejich společný výtvor můžeme považovat za počátek osmdesátkového trendu dětských hororvě laděných filmů. Byť oproti nadcházejícím snímkům "Poltergeist" více stojí v hájemství hrorou, děti a mládež představují jeho primární publikum (ne náhodu distributor požádal MPAA o přehodnocení ratingu na PG), což se projevuje i tím, že namísto děsu staví na zneklidnění a bojácném údivu. Jinými slovy je "Poltergeist" vynikající horor pro celou rodinu, ze kterého budou především děti mít oči navrch hlavy. (12.10.2015)