Pravý rytíř
A True Knight
Réžia:
Martin DolenskýScenár:
Petr HudskýKamera:
Ferdinand MazurekHudba:
Petr WajsarHrajú:
Lukáš Vaculík, Jan Komínek, Lucie Černá, Táňa Pauhofová, Michal Novotný, Martin Kraus, Jiří Korn, Marek Němec, Jitka Ježková, Markéta Zehrerová (viac)Obsahy(1)
Vincent (Jan Komínek), rozvážny a mierumilovný mladík, ktorý rád číta a maľuje, je pravým opakom svojho otca (Lukáš Vaculík). Ten má ako vyslúžilý a ambiciózny rytier silnú potrebu svojho syna neustále opatrovať a zahŕňať ho dôležitými radami. Dokonca ho sprevádza aj na skusy do sveta. Na ceste sa stretnú s černokňažníkom, vystavia nebezpečenstvu ríšu víl a musia svoju chybu napraviť. A samozrejme oslobodiť aj krásnu princeznú (Lucie Černá). Nakoniec rytier pochopí, že nie všetko sa dá vyriešiť mečom, a Vincent si uvedomí, že so zlom je nutné bojovať. Láska krásnej princeznej a pol kráľovstva k tomu je potom zákonitou odmenou... (TV Markíza)
(viac)Recenzie (340)
Mišmaš. Jaromír Hanzlík s tím nosem působil spíš směšně. ()
Letos se mi to zdálo obzvlášť bídné. Česká televize by se měla zamyslet, jestli by nebylo lepší místo několika nových spotřebních pohádek každý rok, které si každá domácnost k tomu stromku ze setrvačnosti pustí stejně jenom proto, že nic jiného nikde nedávají, natočit třeba jenom jednu pohádku ob rok, do které by se investovalo víc peněz i tvůrčích sil a dalo by se na ni koukat. Třeba i opakovaně. Když už se teda musí točit nové a na jiný typ vánočního filmu tu nikdo koule nemá. ()
Na poprvé jsem myslel, že jsem pohádku asi málo vnímal. Ze záznamu na podruhé jsem si ale všiml nepochopitelného příběhu. Buď se jedná o jedinou pohádku, kterou pochopí jenom děti a nebo je někde mezi obrazovkou a scénářem chyba. ()
Jasné pohádkové béčko. Braková hudba, poloochotnické herecké výkony, nulová chemie mezi postavami, nulové charisma. A postsynchrony by měly být v pohádkové tvorbě už konečně zařazeny mezi zločiny proti lidskosti. ()
,,UDĚLÁM Z TEBE NEJLEPŠÍHO RYTÍŘE VŠECH DOB!...“ /// Fotr rytíř a jeho syn vyrážej na výpravu - zachránit princeznu. Kluk je sečtělej, ale taťka z něj chce mít drsňáka, takže se zdá, že to bude prdel. Po cestě naberou dva srágoráče a zápletka je celkem jasná. To nevadí, ovšem co sere, je postupnej úbytek ftipu a přechod k jakýsi TV inscenaci. Tady asi pomůže snad jen sváteční atmosféra… (asi jak komu!). /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Celej život jsem si vystačil mácháním mečem. /// PŘÍBĚH *** HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne ()
Nejslabší z tří letošních pohádek dali na Štědrý den? Zajímavá politika. Řemeslně pod úrovní ČT, myšlenkově uprostřed středověku. Nejpasivnější trofejová princezna od Super Mario Bros. a příběh odvyprávěný bez sebemenší snahy o cokoliv. Absolutní tvůrčí i produkční rezignace. ()
Plakal jsem, plakal. Ne dojetím, štěstím nebo nadšením, ale smutkem. Někdo tady zase sice možná viděl nebo četl pár příběhů (mezi nimi i epizodu Psirény z Červeného trpaslíka), které se pokouší napodobit, ale nemá k tomu ty nejmenší předpoklady. Anebo má za to, že děti jsou nenároční diváci, kteří zbaští cokoli, co se jim předhodí, zkrátka že děti jsou blbci. Od základu všechno špatně, základní rodinné poměry nevěrohodné, žádné vztahy nebo respekt mezi postavami, tohle že má být nějaká rodina? Jako kdyby se všichni viděli pět minut. Vaculík se čestně snaží, ale nemůže hrát za všechny ostatní. Synátor je špatně napsaný a ještě hůř zahraný (otec bojuje s loupežníky a on se jen dívá, vlastně celou dobu neudělá nic pořádně, ani ten meč nakonec nepoužije), mezi ním a princeznou není naprosto žádná chemie a v neposlední řadě nám zůstane utajeno, kde že se stal tím pravým rytířem. Čaroděj je směšný, král nemá ani charisma ani trochu královské vystupování, princeznu skoro nevidíme. Vedlejší dva nezvedení rytíři měli zřejmě zastupovat vtipné postavy, ale jsou k pláči. Loupežníci loupí přímo před čarodějovou spálenou říší a ještě hrdiny varují, že tam nikdo nechodí. A na koho jako teda číhali? Boha jeho. A ty dialogy, to jsem umíral. "Vede tam jediná cesta..." a toto řečeno u brány s jedinou cestou. Ještě tam chyběla cedule "Tudy pro kouzelný náhrdelník" a šipka k tomu. Prosím tvůrce, když se pokoušejí o něco takového: především mějte na paměti, že nestačí obšlehnout Prince a Večernici, Stardust a jiné podobné příběhy, chce to mít taky talent vůbec vytvořit ten svět tak, aby ho bylo možno brát aspoň trochu vážně, hrdiny, kteří si zaslouží sympatie nebo si je aspoň dokážou v průběhu děje získat, vedlejší postavy, které zapadají do příběhu a u kterých mám dojem, že jsou to lidi z masa a kostí s nějakou minulostí, pohnutkami a tak dále, a v neposlední řadě normální dialogy a hezký češtin, ne tu pařeč, kterou oplývalo toto dílo. Ne to takhle odfláknout s tím, že stačí nacpat tam pár klišé, která jsou navíc podřadně provedená, a dítěti to bude stačit. Kvůli Vaculíkovi to nehodím do odpadu (jestli ve filmu měl někdo blízko k pravému rytíři, byl to on), ale on je opravdu to jediné, co se dá na "PR" pochválit. Všechno ostatní je odfláklé, na půl plynu, unylé, zvadlé, chcíplé. ()
Jásat není nad čím, ale rvát si vlasy zoufalstvím už u téhle pohádky, nezbude člověku na hlavě ani chlup pro děsivou příležitost, kdy se jako divák setká se slátaninami mnohem horšími z let minulých, nebo s letošní Slíbenou princeznou, kterou bych slíbila tak zubaté s kosou a litovala bych snad i té kosy. Pravý rytíř má mnoho negativ, nedomyšleností a sem tam, vlastně docela zhusta, se vyskytne i nějaká vyložená pitomost; demonstrativním výčtem: Teodor má po šesti letech války šestiletého synka, o němž nevěděl, protože si nebyl při svém analfabetismu schopen přečíst dopisy své ženy, králi se ovšem bez zjevného časového odstupu vzápětí po konci války narodí dcerka. Královny jsou snad těhotné jinou dobu než devět měsíců? Vincent je o ca šest let starší než princezna, přesto vedle ní vypadá jako její mladší bratr (ve skutečnosti jsou od sebe představitelé věkem vzdáleni o rok, není to pravidlem, ale tady jde zkrátka vidět, že je ten kluk strašný ucho). Vzdálenost říše čaroděje od říše vodní víly se plynule mění, jak je zrovna podle režiséra pro spád děje potřeba. Královna víl pomateně sundává náhrdelník se svou duší z krku a jak to boží tele s ním mává nad hladinou; přesně to dělá každý s artefaktem, v němž je zakletý jeho osud i osud jeho říše. Hlavní hrdina se chová jako pako, i když uznávám, že jeho koníčky a zájmy jsou mi bližší, než třeba sledování fotbalu (obrážení turnajů, ať to převedu na středověké poměry). K mé úlevě, když byl hlavní hrdina intelektuál, neměl nikdo tendenci zajistit rovnováhu světa tím, že by princezně dal do ruky meč. Rodiče hlavního hrdiny jsou sympatický pár, docela se mi líbila píseň v titulcích a i když jsem nebyla nijak oslněna, podle komentářů a hodnocení jsem to čekala neskonale horší. Je tedy pravdou, že pokud byl Vincent (nebo se to pravé rytířství vztahovalo k Teodorovi?) pravý rytíř, nechtěla bych vidět ty, kteří by byli shledáni levými. ()
Sympaticky to začíná, ale dlouho to nevydrží. Jaromír Hanzlík si tohoto záporáka za rámeček asi nedá, nicméně jeho fanoušci ho možná ani proklínat nebudou, protože ho s velkou pravděpodobností ani nepoznají, a také hlavní mladí hrdinové (i když sympatičtí) jsou jaksi mdlí. Trochu zajímavě hrají jen Lukáš Vaculík, Jitka Ježková a Táňa Pauhofová. Nápad zbraně vs. vědomosti byl dobrý, ale chtělo to asi přidat více humoru. ()
Napsat zajímavou pohádku je hodně velká fuška. Navíc tu čeká houf místních kritiků jako hladový supi, aby jí hned hodilo do odpadu. I přes partný záměr postavit proti sobě knihy a vzdělání s mečem a hrubou silou, měl příběh spád. Uvítala bych víc humorných situací a replik. ()
O špetku lepší než Piráti z Karibiku co nám slíbili vyjetou princeznu, ale pořád nic moc. Co se pohádek týče, tak tenhle žánr už pro mě co jsem vyrostl není přitažlivý, ale přesto mě dokáže fascinovat do jakých sraček se dneska propadnul možná bych měl ještě přehodnotit ty starý kousky... A nebo radši ne, konec pitvání.10% ()
Má to milé momenty, Vaculík je super, ale tá absencia rozpočtu strašne bije do očí. A v druhej polovici je to už aj dosť nuda 5/10 ()
Tady je zase nazvraceno, jen co je pravda, přitom tahle pohádka si to absolutně nezaslouží. Ok, možná to nemusela čt dávat na štědrý večer, jelikož nemá ani za mák vánoční atmosféry, ale to Pravého rytíře nedělá špatným, to ani omylem. V první řadě je tu moc fajn premisa, která se nenuceně vine celou pohádkou, kdy se naznačuje, že pero je mocnější meče (a umění vědět a myslet mocnější umění dát levej hák), ale ani v nejmenším to neznamená, že je pohádka méně rytířská, naopak se tu ctnost galantní rytířskosti a vědění skvěle doplňuje, takže výsledek není trapný, ani příliš jednoduchý, což vůbec není snadné, leč tvůrci to zvládli. A pak je to také dobře zahraná dobrodružná pohádka, kde sice titulní rytíř působí na první pohled jako slizký prznitel gumových kachniček, ale na druhý už je to adekvátní sympaťák, obzvlášť v konfrontaci s padouchem Jaromíra Hanzlíka, který si svého zlořáda náležitě vychutnal. Sice bych ocenil alespoň nějakou choreografii soubojů na meče (odmítám tuto nazývat šermem, byť scénickým), tohle máchání zleva doprava vypadalo hrozně pitomě, ale jinak si tak nějak od tv produkce nemůžu přát víc, než to, co jsem dostal, je to prostě dobrá dobrodružná pohádka. "Strašidlo..? Jaký strašidlo?! Já jsem přelud!" ()
Další film o Vincentovi, který je malíř (nedávno jsem viděl S láskou Vincent). Tento Vincent kromě toho, že je malíř je i rytíř. I když ortodoxnějším (nemyšleno pravoslavnějším) rytířem jeho otec Teodor. Dokážou se navzájem ponaučit. Jaromíra Hanzlíka jsem v roli černokněžníka nepoznal. Věkový rozdíl mezi princeznou a Vincentem nevěrohodný, přerostlý trpaslík pobavil. Jsem sice vůči českým pohádkám laskavým divákem. ()
Zbytečně podhodnocovaná pohádka, na stávající poměry a produkci, nadprůměr. 70% ()
TV/// Obsazení 7/10 Děj 7/10 Hudba 7/10 Prostředí 8/10/// PLUS: předně se mi to po obrazové stránce a vlastně i hudební moc líbilo, nikdo z herců nepřehrává, Hanzlík si opět vystřihl zápornou postavu, stejně tak jsem si užil Martina Krause, řekl bych dobře a samozřejmě čitelně napsané postavy. MÍNUS: jednodušší, nenáročné a v některých věcech fakt televizní, vadila mi hovorová čeština/// Shrnutí: Vytvořit v dnešní době za současných podmínek pohádku je podle mě nelehký úkol, spousta námětů už byla zpracována a pokud si někdo troufne na originalitu, může na to doplatit. Pravý rytíř je nenáročná pohádka, která ovšem zabaví a rozhodně nenaštve, tak jako se to často stává u jiných. Bude zajímavé sledovat jako obstojí ve srovnání s dalšími vánočními snímky./// Celkem 72%/// ()
Jediným kladem pohádky jsou KOSTÝMY! Jinak jsem podstoupil masochisticko kinematografický maso. Tak jo, kde začít. Tak zvaná pohádka jak přes kopírák s dalšími moderními výplody našich neumětelů. Ne vážně, fakt u nás není nikdo, kdo by neměl odvahu natočit hernajs pořádnou pohádku, kde ze sebe herci nedělají pitomce, nepřehrávají, kde je kloudný děj atd??? Pojďme popořadě. Hanzlíkův čaroděj nepředstavuje ultimátní zlo, ale trapnou směšnost. Opravdu jsem nepochopil jeho lascivní touhu po obřadu s princeznou, když už ji unesl. To je čaroděj tak staromódní, že potřebuje papír?? Totálně nevěrohodná motivace!!! Trpaslík byl tajtrlík trpící komplexem "na velikosti záleží", tohle že má být trpaslík!? Bože, proč musí být všechny postavy jen pouhé pitomé karikatury?? Proč do všeho cpete nucený "humor"?? Ono teda smát se pitvoření herců fakt nedá, nene. Novotný s Krausem to taky pěkně schytali. Jen si vybavte pohádku O statečném kováři a Ondru s Matějem, kteří byli galakticky lepší než tragicky napsané a bohužel stejně tak odehrané postavy Novotného s Krausem. Zdejší písničky si nikdo při práci zpívat nebude. Princezna sympatická, ale chemie mezi ní a Komínkem nebyla namíchaná dobře. A všude trapný, nucený humor, chacha, chichi, budeme strašně vtipňoučcí, aby si rodinka u cukroví s dárky oddechla a vytrávila toho právě dobagrovaného kapra. Milí tvůrci - přečtěte si článek o pohádkách v časopise Nový prostor (prosinec 2016). A jinak vše podstatné shrnul ve svém komentáři kolega flanker.27. ()
5/10 ()
"Dobrý den" - "No, tak to nevim" - jediná fajn hláška, kterou lze vnímat též jako reminiscenci na Hudským napsanou loňskou zdařilůstku Korunní princ. Letos zklamal naděje, které jsem do něj tudíž vložil a co nezabil sám, pohřbil nový rejža. Základní myšlenka a koncept o.k., taky pěkný kostýmy, Vaculík dobrej, ušatý torpédo je taky v pohodě, ale jinak zlo. Zase je to celý jak od nějakýho slepýho střeva tvořícího metodou "pro děcka stačí". Střídá se plochost, dějová pitomost a hodně laciný kýč. Vaculíkova postava je asi jediná, o níž nelze v žádném momentu říci, že tvoří stafáž. Asi jediný moment, který opravdu zaujme, je, když darebák na první dobrou sejme Královnu víl střelou z kuše do zad, to se v pohádkách hned tak nevidí. Jenže ona tam pak smrtelně raněná polehává ve scenérii jak z Fili koníčků, obklopená zjevně se nudícími víly předstírajícími brécami. A proč tam strkáte Hanzlíka (těšil jsem se na něj), když z něj není poznat ani obličej, ani hlas, ani herectví a celá jeho postava působí stejně digitálně jako "exteriéry"? A proč Korna, když neumí zahrát ani ty tři věty, co jste mu tam napsali? A proč se Česká televize už dávno nevyhodila do povětří? ()
Česká pohádka Pravý rytíř od svého natočení v roce 2016 úspěšně unikala mé pozornosti celé tři roky, ale o letošních vánočních svátcích roku 2019 jsem si ji ze své pohádkové knihy hříchů odmazal. Paradoxně jsem se trefil do televizního vysílání a tak jsem ji regulérně shlédl na obrazovce české televize, ačkoliv už dva roky tato pohádka okupovala místo v mém počítači. Když už jsem se takhle trefil, rozhodl jsem se vydržet do konce 79 minutové pohádky, i kdyby čert na koze jezdil. Nicméně žádný rohatý se v tomto televizním filmu neobjevil, což byla škoda, protože čerti jsou moji nejoblíbenější pohádkové postavy. Přesto jsem byl spokojen, jelikož Pravý rytíř nebyl na vymyšlené postavy skoupý, když nabídl regulérní království s čaroději, kouzly a vílami. Děj byl zasazen přibližně do první poloviny 15. století, což jsem odhadl podle tvrze Kestřany a hradů Landštejn, Roštejn, kde se pohádka natáčela. Bezpečně jsem poznal také populární Dolský mlýn, říčku Kamenici při plavení na voru a Jindřichův Hradec. Příběh začal návratem krále Jakuba (Jiří Korn) a jeho věrného rytíře Theodora (Lukáš Vaculík) z několikaleté války domů, přičemž se každý z nich odebral na své sídlo. Theodor po příjezdu na tvrz ho s radostí přivítala manželka Alžběta (Jitka Ježková) a také šestiletý syn Vincent (Michael Decastelo), jenž se narodil až po odjezdu svého otce. Maminka z něj zatím vychovala slušného kluka s uměleckými sklony, což se tatínkovi nelíbilo a začal jej převychovávat na rytíře. Brzy se královi Jakubovi a královně Elišce (Markéta Zehrerová) narodila dcera Isabela a věrný rytíř jí přinesl dary. Během audience u krále se u dětské kolébky objevil tajemný člověk, který princezně vložil do kolébky tajemný drahokam a pak zmizel. Pak jsme se přenesli v čase, kdy už princ Vincent (Jan Komínek) měl přibližně 24 let a i když jej tatínek něco naučil, čtení se nevzdal a stal se tak moudrým a rozvážným člověkem. Udatný rytíř Teodor se v něm však vzhlížel a naplánoval mu celý život a neustále mu říkal, co má dělat. Jednoho dne, když bylo princezně Isabele (Lucie Černá) 18 let, tak se drahokam rozzářil červeným světlem a když jej odnesla ven, najednou zmizela a zůstal po ní jen ohnivý kruh. Samozřejmě král Jakub dal vyhlásit, že ten kdo dceru najde, dostane půlku princezny a celé království. Nebo opačně ? No to je jedno, důležité bylo, že když se dozvěděl rytíř Theodor, prahnoucí po boji, okamžitě se vydal ji hledat a pochopitelně vzal sebou i syna, kterému měl pouze radit v boji a dohlížet na něj. Cestou se zastavili v hospodě na jídlo, kde se setkali s věčně hladovým rytířem Bernardem (Michal Novotný) a jeho přítelem Damiánem (Martin Kraus). Za dalším hledáním princezny se pak vydali spolu, přičemž díky Vincentovým znalostem z knih věděli, že se mají vydat na východ do spálené země, kde vládl ohnivý a zlý čaroděj (Jaromír Hanzlík). Byl to právě on, kdo před lety vložil do kolébky drahokam, který v 18 letech přenesl princeznu do jeho spáleného království, aby z ní udělal svou ženu. Jednoho dne se skutečně podařilo čtveřici zachránců dorazit na černokněžníkův hrad a vzápětí s ním svedli předem prohraný souboj. Potom rytířům nabídl zajímavý obchod - když mu z říše víl přinesou náhrdelník jejich královny (Tatiana Pauhofová), propustí všechny i s princeznou domů. Samozřejmě s výměnou souhlasili a tak se vydali na další putování, tentokrát do pěkné země plné květin a radosti. Cestou však na ně čekaly přeludy, které je lákaly, aby sešli z cesty, čímž se pak ocitli v jejich moci. Tyto přeludy působily na slabé stránky každého z nich, takže hladový rytíř Bernard uvízl v Dolském mlýně na parádní hostině. O něco později zase rytíř Theodor nezvládl provokace jiného přeludu, kterým byl rytíř (Tomáš Jeřábek) jenž ho nazval zbabělcem. Od té chvíle sváděl Theodor věčný souboj na krásném gotickém mostě nad řekou. Do říše víl tak dorazili jen Damián a Vincent, přičemž oba očekávali zlou čarodějnici a ona to byla krásná víla. Bohužel vychytralý Damián ji střelil šípem, zmocnil se náhrdelníku a ukradl vor, na němž za vílou připluli. Vincentovi bylo víly líto, protože o ní četl v knihách jako dítě a věděl, že není zlá, takže tušil, že si pohádku o zlé čarodějnici černokněžník vymyslel. Zraněná víla mu sdělila, že se zlý čaroděj nesmí zmocnit jejího náhrdelníku, protože v něm sídlí její duše a síla a že se jí tak chtěl pomstít za to, že se nechtěla stát jeho ženou. Vincent rychle zamířil za Damiánem, ten však k čaroději dorazil dříve a náhrdelník mu předal. Ten jej hodil do ohně a drahokam měl do úplňku shořet a tím se pak čaroděj měl zmocnit říše víl. Vzápětí přišel Vincent a marně bojoval s čarodějem, který za odměnu proměnil Damiána v koně a svého sluhu (Marek Němec) ve psa. Aby neublížil také Vincentovi, souhlasila Isabela se sňatkem a tak jej propustil a s princeznou se vydal do jejího království, aby se spolu vzali. Mezitím se probral rytíř Theodor z přeludu a také připlul k víle, která jej vyslala pro svůj drahokam na opuštěný černokněžníkův hrad. Dvě hlavní víly (Alena a Barbora Mudrovy, které jsou ve skutečnosti jednovaječná dvojčata) doprovodily rytíře Theodora k tajné chodbě a ten skutečně náhrdelník zachránil a vílu tak osvobodil. Vzápětí se přenesli do království krále Jakuba, kde se schylovalo ke svatbě a čaroděje proměnili v psa. Pohádka tak dobře skončila, a mne potěšilo, že přinesla jedno důležité poselství všem divákům, neboť při dobrodružném putování rytíř pochopil, že ne všechno se dá vyřešit mečem a jeho syn si zase uvědomí, že se zlem je nutné bojovat. Nebyl to sice kdovíjaká kvalitní pohádka a spousta událostí se dala předpokládat, ale potěšily mne záběry krásných hradů a přírody, což vhledem k tomu, že se jednalo o televizní film, nebylo úplně jasné. I k tomu jsem při hodnocení přihlédl a i když jsem původně zamýšlel udělat pohádce dvě cípaté, rozhodl jsem se nakonec jinak. Suma sumárum, pohádka Pravý rytíř ode mne dostala tři pravé hvězdičky ***. () (menej) (viac)