Záhada Silver Lake

Halucinační neo-noir, který si střílí z diváků vyžívajících se v řešení neřešitelných filmových hlavolamů, z konspiračních teorií a z internetové generace, nezdravě posedlé popkulturou. Nakolik si ho budete užívat, nebo se u něj nudit, to záleží na tom, jak moc přistoupíte na jeho absurdní logiku. Ta připomíná logiku starých videoherních adventur z 80. a 90. let, ve kterých jste coby hráči prozkoumávali různé lokace, v nichž jste sbírali nejrůznější předměty a museli jste přijít na to, jakým způsobem je zkombinovat, abyste pokročili dál. Způsob, jakým jste je kombinovali, byl často nelogický, což vás dohánělo k šílenství a k obsedantnímu nutkání neustále kombinovat všechno se vším („je tenhle starý časopis obyčejný časopis, nebo se dá použít k něčemu důležitému?“). Ale nedali jste si pokoj, dokud jste nepřišli např. na to, že když podrbete sochu Jamese Deana, tak se vám zjeví král bezdomovců, který vás zavede do tajemného podzemí. Stejně tak je na tom hlavní hrdina Záhady Silver Lake, kterého pátrání po zmizelé sousedce přivede k rozkrývání popkulturní superkonspirace za oponou malebného Los Angeles. Poté, co začne objevovat kódované stopy všude kolem sebe (v reklamách, písničkách a filmech), nedokáže se ubránit pocitu, že všechno je se vším propojené. Režisér Mitchell výše zmíněnou absurdní logikou záměrně frustruje své diváky, ale dokáže je za to odměnit pohlcující atmosféru a zábavnou hrou s diváckým očekáváním a žánrovými konvencemi. (16.09.2019)

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] (17.05.2018)

Pošahanost, kde se dobrá atmosféra a soundtrack střídá s nápady, které neměly opustit papír skicáku soudruha scenáristy. Nedokoukáno, usnuto, uvidíme jestli bude druhá šance. EDIT 27.8.2019: Dokoukáno, tvůrci by neměli hulit, protože předložit divákovi 140 minut u t a h a n ý n u d y chce fakt odvahu. DRM budiž zatracen, i kdyby před tím natočil cokoliv. REM v závěrečných titulcích? (02.03.2019)

Šíleně sofistikované hollywoodské kopce. Jeden by řekl až přehnaně. Jsem si jist, že existuje sorta diváků, kteří se tetelí při zjištění, že vznikl film, v němž mohou hledat skryté odkazy (na cokoliv), a jsou u vytržení, když pak následně v daném filmovém unikátu skutečně nějaký ten skrytý odkaz (na cokoliv) najdou. Já k nim nepatřím, tetelil bych se ale, kdyby Riley Keough odhodila šat, když tak vehementně dámskému obsazení kazila "nahatý" průměr a když už se většina děje točila kolem ní a jejího zmizení. Tahle záhada hollywoodských pysků nedala spát hrdinovi, který potkává v ději různorodé postavy, jejichž pronášeným blábolům rozumí jen sám jejich autor, neb přes dvě hodiny se trmácet losangelskými zákoutími uliček, v nichž pološeru nejeden artový milovník spustí mastubarční čardáš, je opravdu výkvět debility. Andrew Garfield na sebe poutá pozornost, ve filmu je nahý, přesvědčivě udivený (nad veverkou padající z nebe), souloží, ovšem určitě natočil i normální filmy, pro běžného diváka stravitelné. Tohle bylo postupem času natolik nepoživatelné, až jsem se divil, že jsem to ustál. Vypadalo to, že režisér David Robert Mitchell, který se rád vysmívá hollywoodským konvencím, lépe řečeno jde proti nim, požil přemíru omamných látek. Následně natočil tohle. Navíc se mně zrovna nechtělo naladit mysl na sofistikovanou frekvenci. Pár scén ovšem i tak mělo něco do sebe a kus originality se také našel. 4/10 (04.01.2019)

Dostal jsem něco trochu jiného, než jsem čekal, nejde o žádný thriller ani "meandrující neo-noir", ale o mysteriózní komedii, takový mix filmů Donnie Darko a Hele vole, kde mám káru (zde: Hele vole, kde mám sousedku), (nechal jsem k žánrům doplnit komedii, ke dni 7.10.2018 tu uvedena nebyla). Ale to si nestěžuju, sice rozhodně nejde o festivalový film (a nominace na Zlatou palmu, to se asi někdo z organizátorů festivalu v Cannes uklikl), ale po těžkých dramatech typu Soumrak nebo Zloději šlo o balzám a moc jsem si to užil. Je to zábavné, ujeté a plné supermodelek. Pouze to snad meandruje až příliš dlouho.____cywe, ač jsem to viděl pouhých pár hodin po Jack staví dům, vůbec jsem nepoznal, že Sarah je stejná herečka, které Jack uřezal kozi._____ cywe č. 2, a jedna ze supermodelek je ta muslimská holčička z filmu Towelhead! (07.10.2018)