Záhada Silver Lake

Film je zbytečně zdlouhavý mindfuck o tom jak bohatí lidé kontrolují celou společnost a rozkazují skrze skryté zprávy, vyskytující se takřka ve všem. Náš hlavní hrdina je prostý člověk co se shodou okolností do této bubliny snaží proniknout, aby zachránil dívku, kterou ani nezná a vlastně ji pouze jednou šmíroval polonahou z balkónu. Mohu pochválit akorát kameru, ale jinak to celé stojí za starou bačkoru, neboť je to zdlouhavé a nudné. Ani konečné vyvrcholení mi moc uspokojení nepřineslo, jelikož veškeré předchozí snažení bylo zbytečné a film se od začátku až do konce ani nikam neposune. Nemohu říct, že bych si ty 2 hodiny a 20 minut užil a vlastně je docela obdivuhodné, že jsem to vůbec dokoukal až do konce. Sledování zpětně nelituji, ale divnější film jsem pravděpodobně nikdy neviděl. A to jsem shlédl i Kulky Spravedlnosti, Sbrský Film a Rubber. PS: Paradoxně si s odstupem času z celého filmu pamatuju jen tu jebačku na začátku. To vypovídá o zajímavosti celé poselství. (01.10.2021)

Zdlouhavé bloudění po LA, potkávání lidí a zažívání bizarních věcí, které ale spolu ne a ne zajímavě zasouviset a něco někam posunout. Atmošku má film fajnou, noirovou, s odkazy na Hitchcocka i Lynche. Nemluvě o sexy holčinách, především hlavní femme fatale, která Garfieldovi zamotá hlavu. Scénáristicky je ale film nefunkční, rádoby intelektuální prolínačkou neo-noiru s popkulturními ornamenty a hlavně slabým rozulením, ve které divák marně věřil jako v záchranu. Fajn (popkulturní) soundtrack. [Cannes] (17.05.2018)

Občas se prostě odnikud zjeví film, kterej stačí vidět klidně jenom jednou, ale člověk ví, že se do něj bezmezně zamiloval, a že je to láska na celej život. A protože největším a nejspolehlivějším divákovým motorem je zvědavost, tak nezapomínejte mít po celou dobu tohohle roztomilýho mindfucku oči doširoka zavřený, aby vám náhodou neunikla nějaká sladká haluz. Mrazí mě ještě dlouho po skončení titulků a věřim tomu, že láskyplnější pomník Hitchcockovi, X-files a Donniemu Darkovi už po Silver Lake nikdy nikdo nepostaví. Rozhodně ne v dohlednejch éonech. (13.01.2019)

Porovnávat tenhle film atmosférou s Davidem Lynchem je trošku mimo. On totiž není zase tak zvláštní, jak na první pohled vypadá. Spíš je to rádoby thriller s noir prvky, kde se lidi chovají prostě jenom dost divně hlavně proto, že divný prostě jsou. Andrew Garfield tu má nejdivnější roli v dost možná celé jeho kariéře a možná by bylo i lepší, kdyby ji v portfoliu radši neměl. Přes dvě hodiny se tu totiž děje cosi, co zobrazuje lidskou marnotratnost v Hollywoodu a dělá to tak nenápadně, že podle mě místní ani nepochopí, že film naráží zrovna na ně. Celou tu dobu jsem alespoň čekal, že z toho vyleze něco kloudnějšího, ale nanicovatej závěr to utnul a v podstatě potvrdil, o čem tenhle film je. V podstatě o ničem. (29.01.2019)

Hobo´s ///. Mulholland Drive 2018 aneb WTF³, které pěkných pár dekád bude podněcovat diskuze, analýzy kde čeho a pozpátku přehrávané zpomalené zvukové záznamy sousedčina papoucha. Jenže oproti obdobným samoúčelným onanistickým mindfuckovým neuchopitelným divnostem pro divnosti, má tahle jednu nepřekonatelnou výhodu, která ji řadí po bok výše zmíněné nejlepší lynchoviny či Donnie Darka. Funguje totiž sama o sobě, bez jakéhokoli divákova snažení o objevení zašifrovaného významu všehomíra, čistě jako filmařsky majstrštykově vypiplaná hypnoticky podmanivá výprava do hlubin fantazijního šílenství/zdvižený prostředníček všem(u). Kdybyste i tak chtěli mermomocí vědět, o čem že to sakra je, asi bych vám řekl "(ne)perfektnost + huličská komedie + paranoidní schizofrenie + Henry: Portrét vraha = pocta klasickému Hollywoodu a noiru", ale mnohem (jakože mnohem) výstižnější by bylo prostě jen zaštěkat... Čili vrrr, haf, haf! (05.10.2018)