Godzilla

Takřka sedmdesát let stará, a stále neskutečně fascinující japonská vykopávka. Ačkoliv screentime pro Godzillu je pouhých 8 minut (což utváří pomyslnou temnou siluetu zápletky), jedná se o nezaměnitelný fragment japonský kinematografie a pravoslavného tatíčka subžánru tzv. kaiju filmů, který si díky své megalomanské fetišizaci destrukce zaslouží svůj status kultu.... #leguándomikrovlnkynepatří (22.04.2021)

Dnes již kultovní klasika byla ve své době velice oblíbená a stala se inspirací k natočení mnoha dalších monster filmů a pokračování v němž Gojira figuruje. Hlavním záměrem tvůrců nebylo diváky ani tak vystrašit, jako spíše poukázat na nebezpečnost jaderných zbraní, které dokáží ovlivňovat život na naší planetě neskutečným způsobem a mají nevýslovný dopad na floru a faunu nejen v oceánech. Asi největším plusem celého filmu je to, že je černobílý. Díky tomu dokázali zakrýt většinu nedostatků. Samotná Gojira se totiž po trikové stránce může zdát mnohým spíše k smíchu. Ale své osobité kouzlo neztratil ten chlapík v převleku ani poletech. Každopádně stísněnou atmosféru se tvůrcům podařilo navodit dokonale a to i díky skvělému hudebnímu a zvukovému doprovodu. (10.07.2011)

ゴジラSpadla mi brada. Protože tohle je esence čistokrevného monster filmu. Nechápu proč jsem takovou dobu otálel se na tento počin podívat. Už úvodní titulky s hororovým zvukovým doprovodem mají předzvěst něčeho strašlivého a možná se pro mě staly nejlepšími úvodními titulkami všech dob. Gojira se naplno ukáže až od půlky filmu, protože první část buduje hutnou atmosféru s nástiny monstra. Plná síla kaiju se projeví po vstupu do Tokia, kde za monstrem zůstává jen oheň a hromady sutin. Záběry města v plamenech se siluetou Godzilly jsou orgie pro oči. Kaiju se oproti ostatním filmům pohybuje pomalu a neohrabaně a tím přidává na opravdovosti. To samé armáda, která tu opravdu má nějaký efekt a tak stíhačky dokáží netvora zahnat do moře. Filmu neskutečně sluší černobílá, která spolu s hudebním doprovodem dělá film temným a strašidelným. Jedinou výtkou tak pro mě zůstává část, kdy se řeší přemlouvání profesora Daisuke Serizawa-hakase. Přišlo mi to zbytečně natahované, ale chápu, že se jedná o snímek natočený po hrůzostrašné válce a tak se lamentuje nad zkázonosnými vynálezy. Obětování se pro lidstvo a páska přes oko profesora Serizawa, z něj však v mých očích dělají neskutečného frajera. (13.03.2018)

Debut klíčový ikony Kaiju filmů je atypicky temný a spíše než sci-fi monster filmem je vyloženě ponurým hororem. To že miniatury v černobílém provedení pod rouškou deště a tmy působí stále až překvapivě realisticky je sice impozantní, ale spíš než o realističnost tu jde o jejich charakter. Ohrnovat nos nad současnými CGI efekty je dnes velmi populární a člověku je mnohdy skoro až líto všech těch grafiků a 3D výtvarníků, kteří jsou často mistři svého oboru. Nelze se však čemu divit, filmy jako tento jsou ukázkovým příkladem toho, že praktické filmové triky a efekty v sobě skrývají nekonečnou porci charismatu. Postavit skutečné modely, správně je nasvítit skutečným světlem, v případě Godzilly je efektivním způsobem skutečně rozdupat a celé to natočit na skutečnou kameru a skutečný film je jednoduše FILMOVÉ umění. A Godzilla z roku 1954 je tohoto umění plná. (09.06.2015)

Naprostá klasika, která-nehledě na rok vzniku-může děsit i dnes, pokud je divák dost vnímavý, chápe tu historickou metaforu a je si vědom aktuálnosti celé té myšlenky.... Navíc, je to start neuvěřitelné série, která je sice na povrch jen zábavná, levná, popkulturní a kvalitativně velmi nestabilní, ale při hlubším pohledu vytváří-víceméně nevědomky-(s trochou nadhledu) padesátiletou zprávu o japonské společnosti. Skrze Godzillu se japka vypořádávají s traumaty své historie(WW2, atomové bomby..), upozorňují na problémy přítomnosti(devastace životního prostředí) a varují před nebezpečím číhajícím v budoucnosti(přetechnizovanost, nekontrolovatelný vývoj)... Na tohle prostě nedám dopustit a mám to rád. (04.04.2007)