Moonlight

Křehký a citlivý film o ránách dospívání a nelehkém vylézání z pevností, které si sami kolem sebe proti té bolesti stavíme, což platí pro všechny bez ohledu na etnickou či sexuální identitu. Jenže pro některé jednotlivce je to ještě náročnější a bolestivější právě kvůli okolí. Prostředí afroamerické komunity v chudých čtvrtích v žádném případě není v tomto ohledu výlučné, ale rozhodně je výmluvné právě pro to, co v ohledu maskulinních vzorů chování a rolí vídáme kdekoli jinde na světě. Barry Jenkins ve svém vynikajícím scénáři rozvádí téma osobní identity skrze tři časové roviny i tři jména hlavního hrdiny, která si příznačně nikdy nezvolil sám, ale současně se s nimi zkouší sžít. Ani jedno z nich ale jeho nevystihuje a o to drásavější je pak finální napětí, jestli dokáže odpovědět na otázku, kdo je. "Moonlight" je jeden z mála filmů, které si tu problematickou cenu Oscar za Nejlepší film vskutku zaslouží, protože neodráží nějaké dobové trendy, kampaně či politiku, ale představuje jeden z ideálů kinematografie - osobní a osobité dílo, které díky perfektnímu využití celého spektra výrazových prostředků od herectví přes narativní strukturu po formální postupy destilované z rozmanitých vzorů (tady přiznaně např. Wong Kar-Wai a Hou Hsiao-hsien) rezonuje hluboko v nás a vede nás ke katarzi týkající se témat osobních i obecně lidských. A vedle toho nás vystaví ohromnému náporu emocí, byť je většinu času skrývá pod povrchem. (03.05.2020)

Ok, takže v roce 2017 stačí k získání Oskara za nejlepší film, abychom hrubě sestříhali tři životní etapy nezajímavého černošského homosexuála, proložili je řádkou těch nejpoužívanějších sociálních klišé o matičce feťačce, moudrém mentorovi-dealerovi či školní šikaně a pozlatili poetickou scénou o očištění v mořských vlnách. A přitom abychom jedinou linii vyprávění nerozvedli tak, aby měl divák šanci k hlavní postavě přilnout nebo poznat, co je mu vlastně primárně sdělováno - na příběh o vyrovnávání se s homosexualitou je ve filmu málo sexuálního náboje (no vlastně díky Bohu), na zpověď o adaptaci na vlastní prostředí je moc zkratkovitý a nepřekvapivý. Opravdu potěší jen věrohodní herci v čele s Naomie Harris, která by si paradoxně jako jediná Oskara zasloužila, a vymazlená kamera, jejíž součinnost s mrazivým soundtrackem buduje dobrých 80% celkové depresivní atmosféry. Moje oko pak ještě speciálně potěšila kráska Janelle Monáe, i když tu působila trochu moc..... studeně. Hodně slabé 3* (27.02.2017)

Konečne som si pozrel v novom roku - 2017, PORIADNY, päť hviezdičkový film, ktorý ma takmer na dve hodiny, načisto PRIKLINCOVAL do sedačky ! Maximálne nadčasový snímok, rozdelený do troch časových rovín, kde sa venuje postave, černochovi Chironovi, prezývaný - little, neskôr aj black, vôbec vo filme vystupujú samí černosi, s bledými tvárami, sa tentokrát nepočíta, a nie je to na škodu, vážení. Drsný príbeh chalana, ktorý žije so svojou mamou Paulou v nemilej štvrti v Miami. Má to doma ťažké, pretože mamka je extrémne závislá na drogách, ktoré jej predáva chlapík, menom Juan, u ktorého nájde čoskoro útočisko, pred výbuchmi svojej matky. Totiž, raz ho nájde, ako sa schováva pred spolužiakmi, v drogovom rajóne, v akejsi hnusnej budove, v ktorej sa to hemží hlodavcami, odpadkami a injekčnými striekačkami... Od tohto okamihu, sa ho ujme, chce mu pomôcť. Spriatelia sa. Juan má sympatickú priateľku Teresu, ktorá ho dá, onedlho do kopy. To je jedna stránka mince, ktorá spočíva v tom, že ak má doma problémy, že nemôže doma spať, nemá, čo jesť, môže sa k nim uchýliť, do kedy bude potrebovať. Poznámka : Little nemá ani tušenia, odkiaľ jeho mamka kupuje drogy, a dozvie sa to. Druhá stránka mince spočíva v tom, že je v škole extrémne šikanovaný, kvôli svojej orientácii. Spolužiaci si ho pekne doberajú, a On sa musí, či chce, alebo nechce, cez to všetko premáhať, ak živý plánuje ostať... Na život si nesiahne, a začne byť čoraz vytrvalejší, aby sa stal, tým, kým spočiatku neplánoval byť... A ani sa nie je, tomu, čo čudovať, dalo sa to očakávať, pokiaľ sa tak stane, prežije si toho požehnane, a nie je to príjemné... Pozeral som sa na život homosexuálneho černocha, v troch životných etapách, od školáka, cez stredoškoláka, až po dospelosť, a verte mi, nie je to dva krát príjemné, to celé absolvovať. Silný a odvážny film, ktorý si dovolí veľa, ale nejde, až do úmoru, neukazuje explicitné scény, je tu len jedna, na pláži, a tá mi úplne stačila. Naopak, celé je to len náznakové, nedeje sa tu nič také, čo by ma znechucovalo. Skôr sa réžia a scenár zapodieva tým, čo musí takýto človek, neustále znášať, deň, čo deň, keď mu to vyhadzujú na oči, je ponižovaný, až sa ocitá na samom spoločenskom DNE ! K obsadeniu, výhrady žiadne nemám. Ali je vynikajúci, i na ten krátky čas, ktorý tu v úvode strávi, a zaujme !!! Harris, ktorá stelesnila hrdinovu mamku, je pozoruhodne strašidelná ! A herec, ktorý stelesnil Chirona, do tretice, sa náramne podobal na amerického rappera 50 centa. Kamera Jima Laxtona, je veľmi nevšedná, až depresívna, s parádnymi filtrami, vyčerpávajúca. Brad Pitt, a jeho produkčná spoločnosť PLAN B, má očividne veľký ČUCH, na vynikajúce, nízko - rozpočtové PROJEKTY, ktoré diváka načisto OHROMIA ! Jenkinsovi a spol, sa to určite podarilo, na takýto film, sa len tak nezabúda. Som zvedavý, či na tohtoročných Oscaroch - USPEJE ? (03.02.2017)

Téma hledání vlastní identity není ve světové kinematografii nic ojedinělého. V roce 2016 vznikly na toto téma hned dva snímky, konkrétně francouzské drama V sedmnácti a zde hodnocený Moonlight. Rozporuplné a většinou odmítavé ohlasy v českém, respektive slovenském prostoru nikterak nepřekvapí, protože hlavní hrdina vyrůstá ve zcela specifickém sociálním prostředí a navíc se musí vyrovnávat s jinakostí ve vlastní menšině, na což není není mainstreamové publikum nijak zvyklé. Jenkinsův snímek nijak nesklouzává k patosu, dialogy - hlavně ty v závěrečné třetině - jsou fantastické, herci a herečky ze sebe dostávají maximum, zní tu skvělý soundtrack a kamera výborně zachycuje nijak nepřikrášlenou atmosféru miamské afroamerické komunity (v kině ona kamera vynikne ještě lépe). Brad Pitt coby hlavní producent dobře věděl, kam investovat svoje úspory. Oscar za nejlepší film byl udělen právem. (02.03.2017)

Ty Oscaři opravdu rok od roku klesají, když tam najdu aspoň jeden film, který se mi líbí, tak je to pomalu zázrak. Ale toto? i) Malý otloukánek - než se stihnete vzpamatovat a pobrat kdo je kdo, tak se film plynule přehoupne do ii) Velký otloukánek a vzhledem k časovému skoku tápete v tom, co se stalo, vysvětlení ale nehledejte. Film tedy nějakou nezáživnou chvilku pokračuje a pak se stejně rychle přehoupne do iii) Ranař. A ani tehdy nemá cenu hledat v tom nějaké smysl. Posune se to o spoustu let dopředu a nikdo vám nepodá vysvětlení co se stalo, jak se to stalo, prostě nic. V podstatě to nejzajímavější přeskočí a zbude z toho nudná vata, která by nikoho nezajímala, kdyby byla natočena s jinými herci. Jenže takhle je to najednou film hodný ocenění, i přesto, že se tam vůbec nic nestane. 2* (07.02.2017)