Moonlight

Skvěle střižený příběh o hledání sebe sama, jenž je zasazen do působivých reálií okrajových částí Miami. Režisér Barry Jenkins neobyčejně citlivě a s notnou dávkou empatie rozvádí životní osudy a strasti mladého Chirona do takových mezí, že chvílemi Vás pohled na film bude "bolet". Filmu rovněž k dobrému výslednému dojmu pomáhá rozdělení do tří kapitol, které jsou také zrcadlem životních etap Chirona. Přičtěte si k tomuto všemu skvělé herecké výkony a dostanete film, který kromě dlouhé stopáže nemá jediné špatné místo. Je totiž krásně nenucený, civilní a svým způsobem se dotýká každého z nás. Jsem moc rád, že se takovéto filmy točí a že neunikají pozornosti mainstreamového diváka, potažmo i Akademie samotné. „Let your head rest in my hand. Relax. I got you. I promise. I won't let you go. Hey man. I got you. There you go. Ten Seconds. Right there. You in the middle of the world.“ (02.02.2017)

Dvojsečný film. Skoro každá věc, která je na něm pozoruhodná, má i svojí odvrácenou stranu. Krom hereckých výkonů, které jsou vůbec to nejsilnější, co Moonlight nabízí. Rozdělení do tří částí a spoléhání na výpustky vychází střídavě, někde tak vznikne působivé napětí mezi nedořečenou příčinou a následkem, jinde film působí trochu rozpadle, děravě. Laxtonova kamera, která dovede vykouzlit omamnou vířivou trajektorii, někdy sklouzává k manýristickým konvenčním detailům. Hudební dramaturgie občas vysušuje, někdy ale skvěle souzní s tím, co není přímo řečeno (scéna v restauraci ve třetí části). Je to problematický emancipační film na obou rovinách – vytváří hlavní postavu, která je spíš přibližná než strhující. A vypovídá o identitách minority bez toho, aby je odvozovala od jejího vztahu k utlačující většině (jako 12 let v řetězech) nebo aby z tohoto vztahu vůbec dělala nosné téma. Spíš než radikálním sociálním obrazem je tak Moonlight lyrickým portrétem osobnostních proměn – a právě tady má značné limity. Zážitek z něj je tak velmi inspirativní a neuspokojivý... Respekt smíšený s pochybami. (22.02.2017)

Rob Roy to v komentári vystihol úplne presne.Ten vývoj, ktorý by bol pri klasickom filme najdôležitejší a ktorý v Moonlighte vlastne vôbec nevidíme, ten bolí najviac. To bol bez preháňania geniálny ťah, natočiť ten film takto. Hodnotiť jednotlivé kapitoly zvlášť, dal by som ***, **** a *****, ale strašne tam chcem dať 5. Nie za pár vypätých scén, naopak, práve za tie zimomriavky, keď je ticho. Výborný film. (05.03.2017)

Zkrocené ghetto. Chápu všechny, kteří tenhle film odsoudí, neboť ten levicově liberální aktivismus, ba čirá ideologie z toho jen čiší...do kteréhož kontextu pak patří i udělení Oskara, dřív stačilo natočit drama o rasové segregaci či historický exkurz do období otrokářské minulosti Spojených států, dnes už to nestačí, dnes musí být hrdinové nejen z černošské menšiny, ale ještě navíc i z gay komunity a sociálního dna společnosti, z prostředí narkomanů - jakási menšinová triáda - rasová, sexuální i sociální. Už chybí jenom transgender osoba, pedofilie a zoofilie, nebo jakým směrem to dál půjde... Na druhou stranu je Moonlight skutečně dobrý film, výborně promyšlený, natočený i zahraný, jemný a zároveň syrový. Jen ta umělecká kamera mne občas dost rušila, té kinetiky a výkyvů bylo místy až příliš... PS: Mnohem lepší a především ideologicky nijak nepotřísněné drama z amerického černošského ghetta nabízí tento rok Kecky debutujícího Justina Tippinga... (28.02.2017)

Skrotená hora v "čiernom kabáte", zasadená do modernej doby chápania, kedy sa vzťahom "ala homo", nevyhli ani členovia drsných školských lavíc americkej kultúry. Rozmýšľam, prečo sa ma tento snímok nijak mimoriadne nedotkol .. hm .. buď nebol vhodný čas na gay romantiku, alebo to vďaka príbehu ani z ďaleka nebola taká dráma, ako spomínaný film z úvodu. Alebo, alebo kombinácia OBOCH dôvodov ... (24.02.2017)