Krásné dny v Aranjuez
Les Beaux Jours d'Aranjuez
Die schönen Tage von Aranjuez
Os belos dias de Aranjuez
The Beautiful Days of Aranjuez
Obsahy(1)
Je krásny letný deň. V záhrade, na terase pod stromami, sedí muž so ženou, povieva ľahký letný vánok. V nekonečnej diaľke, za rozľahlou pláňou, sa rysuje silueta Paríža. Rozhovor sa môže začať. Muž so ženou si dávajú otázky, vymieňajú odpovede. O sexuálnych skúsenostiach, o spomienkach na detstvo, o podstate leta, o rozdieloch medzi mužom a ženou, medzi ženskou perspektívou a mužským vnímaním. V susednom dome, kúsok od terasy, sedí spisovateľ, predstavuje si dialóg a píše. Alebo je to naopak? Je možné, že mu v skutočnosti tento dlhý, záverečný rozhovor medzi mužom a ženou diktuje dvojica z terasy a Nick Cave mu k tomu hrá na piáno? (CinemArt SK)
(viac)Recenzie (19)
Samozřejmě že jsem měl obavy, že půjde o nejhorší Wendersův film. Jenže nakonec se mi ukázalo, že jeho nejhorší film to rozhodně není a těch 43% z tohohle filmu podvědomě dělají průser, kterým není. Ano, žádná sláva to není, ale 43% si ten film fakt nezaslouží. Wendersovým typickým filmovým prvkem je symbol cesty. Ten tady ale naprosto chybí a Krásné dny v Aranjuez jsou hodně minimalistické, jelikož se vlastně celý film odehrává v jedné zahradě, s třemi (vlastně čtyřmi, když připočtu Nicka Cava hrajícího na klavír) postavami, z čehož dvě vedou dialogy a ta poslední si je zapisuje. A ono je to celé celkem zručně natočené (sice jsem ten neustále se pohybující kameře zpočátku nevěřil, ale jo, nakonec to fungovalo), perfektně ozvučené a díky tomu se Wendersovi nějak podařilo vytvořit zajímavou a celkem podmanivou atmosféru, díky které mě to moc nenudilo a v kině bych to nejspíš zvládl bez problémů. Jistě, ne každé povídání zaujme a místy ty dialogy působí nerealisticky a až směšně, ale většina mi jich zas tak špatná nepřišla - ačkoli hlavní dvojice mi zrovna nesedla. Ani ta hudba tu být nemusela, ale i tak mi nevadila. Akorát jsem nakonec čekal něco hlubšího. Má to své chyby a není jich málo, s Wendersovými nejlepšími filmy se to vůbec nedá srovnávat, ale nepřipadá mi to jako takový průser, jakým se to na první pohled zdá. 3* ()
Ja osobne mám minimalizmus rada a v poslednom období sa držím hesla „menej je viac“. A to vo všetkom. Wim Wenders je režisérom mnohých tvárí. Niekedy sa snaží zachytiť a zvečniť úplne konkrétny okamih (Lisbon Story, Palermo Shooting, Alice in the Cities), tentoraz zase zvečňuje bezčasovosť. Na to je altánok v teplom letnom vánku ako stvorený. Muž, žena, medzi nimi záhradný stolček. Rekapitulujú sa tu osudové okamihy, no čakala som aj tak niečo hlbšie. To neprišlo, keďže to pokašlal už autor predlohy Handke. Má to niečo evokovať, ale ako celok mi to nakoniec evokuje slávnu „kocku v sklze“ z reklamy na McDonald. Z nej sa človek nenaje. ()
Chápu, čemu se lidi v sále smáli. Taky mi tam přišlo pár míst pitomých a ta ženská mě často iritovala (což nemusí nebýt záměr). Nepotřeboval bych asi ani žádnou muziku, ani Cavea. A divadlo přenášené do filmu prostě nefunguje dobře skoro nikdy. Ale všechny slabší místa mnohonásobně převyšuje myšlenkový potenciál díla a jeho celková odvaha, ta otevřenost a vážnost. Tomu filmu, tedy jeho tvůrcům, o něco jde - jaká příjemná změna oproti většině dnešních filmů! Je to výpověď mužů jedné generace, kteří zažili cosi v 60. letech na Západě a to, co přicházelo dál, a teď o tom všem z odstupu přemýšlejí, pro mě velmi zajímavě. No a je tam konečně těch pár momentů, které jsou opravdu kinematograficky i samy o sobě nádherné (např. kolem dialogu o jamkách v písku). Ten film pro mě má velkou cenu už jen pro jednu nenápadnou větu, která tam zazní - "Krása je krásou, jen když je otevřená a otevírající." Ale je v něm mnohem víc. Film určený k přemýšlení. ()
Handkeovské blábolenie môže byť rovnako znudené, ako objavné. Nedávno som napríklad počul takmer dokonalé spracovanie “Proč kuchyň?” z českého divadla. Aranjuez by ma možno bavil v nejakej avantgardnej verzii s nahotou a futuristickými kostýmami, tu si ale Wenders moc práce nedal, a absurdné dialógy, akokoľvek podnetné, v podaní dvoch nesympatických hercov stredného veku, sediacich niekde na záhrade, nevystačia. A tých pár klasických songov to nezachráni, pretože zvyšných cca 75 minút šumenia lístia a štebotania vtákov, skrátka nie je žiaden podmaz. ()
K shlednuti na dafilms.cz ()
Já nevím. Přitahoval mě obraz. Zahrada, zeleň, léto, šumění stromů, barvy...Zatímco slova jakoby procházela skrze mne...Nedokázala jsem se na ně soustředit.."Krásné dny v Aranjuez končí. Byli jsme tu zbytečně. Nejsem uspokojen" ()
Wenders už se dávno "vytočil", to je jasný. O to svobodněji teď působí jeho zatím poslední filmy, tento a třeba i "Až na dno", a to jak po myšlenkové, tak formální stránce. Zvláště pak Krásné dny v Aranjuez jsou "své", jako málokterý dnešní film. Chvílema jsem myslel na touhu a snahu začít dělat filmy od znova, jinak, na oproštění filmového jazyka od naplaveniny posledních několika desítek let (podobný pocit jsem měl například u Alonsovy Jaujy). Divadelní předloha nebo některé iritiující "herecké výkony" mě proto ve výsledku moc nezajímaly, měl jsem pořád nad čím přemýšlet a hlavně - na co se dívat. Dlouho neviděný experiment. Fajne! ()
Film na hranicích snesitelnosti. Pokud by to točil nějaký mladík, tak bych mu to nežral. Ani pokud by to natočil někdo mého věku. Ale Wenders si něco takového může dovolit. Jo a je to první film, u kterého mělo opravdu smysl 3D. ()
Pre Krista Pána. Čo sa zadistické hovado toto napíše, sfilmuje a pustí medzu ľudí? ODPAD! ()
Nesympatiští herci, dialogy až moc lyrické a nevěryhodné, tak jako umelecké dílo ok, ale skutečně těžko koukatelné. Atmosféra i kamera krásná, ale dějově - dialogově jsem to nedal. Za mě subjektivně 6/10 ()
Ja sa neustále čudujem, že takéto filmy sa niekomu môžu páčiť. Snaha o artovú konverzačku odohrávajúcu sa na predmestí Paríža, z ktorej sa vám akurát tak zakrúti hlava a unudíte sa takmer k smrti. Jednu hviezdičku dám akurát za Caveov hudobný podmaz, ale inak to bola fakt strata času. 20 % ()
Masochismus pro ty, kteří chtějí mít pocit, že se dívají na umění. ()
Další důkaz, že divadelní hru je velmi obtížné přenést na filmové pláno. A v tomto případě se jedná o pouhé přenesení divadelního výkonu z prken před kameru do zelených kulis. Ano, myšlenky jsou možná hluboké, ale důležitá je srozumitelnost. Od filmu přece jen divák čeká něco trochu jiného. ()
Už Every Thing Will Be Fine bola sračka a vlani v Benátkach právom zapadla. Tentoraz si Wenders pre istotu nevybral naivnú melodrámu, ale filozofujúcu konverzačku s predstaviteľmi extrémne nesympatického vzhľadu. Tárajú o nesmrteľnosti chrústa, kamera sa bezradne motá okolo nich, v pozadí strihá stromy Handke, pod stolom sa znudene povaľuje rovnako nesympatický pes a na piano k tomu hrá ešte nesympatickejší Cave. Masochistom, ktorí v kine potrebujú trpieť, aby nadobudli pocit, že sledovali Umenie a že mu rozumejú, se to bude líbit. ()
Typický artový film, ve kterém postavy vedou sofistikované literární dialogy, kterým není příliš rozumět. Bezradný spisovatel zřejmě moc neví, o čem má psát. Představuje si rozhovor muže a ženy. Žena začne vyprávěním o mystickém sexuálním probuzení v deseti letech na houpačce a pak převážně prezentuje své znechucení muži. Muž se občas na něco zeptá a především pak vypraví "poučné" historky ze života zvířat a rostlin. Výsledkem je zjištění, že láska není možná a je to jen nenasytná vlčice. Bylo to celkem sugestivně několikrát zopakováno, takže jsem tomu uvěřil. N. Cave tam ještě zazpívá Into My Arms. Spisovatel už to napětí nemohl vydržet, šel na procházku do lesa a pak se z toho všeho rozplakal. Vše končí pohledem do obrazu na stěně. Každopádně atmosféra zahrady uprostřed léta s hmatatelnou tíhou mezilidských vztahů a života vůbec byla vlastně docela působivá. ()
Sorry jako, ale ty "duchaplné" plky se nedaly poslouchat ani jako kulisa při práci. – Je nádherné jak se zobrazují písmenka při psaní tohoto komentáře, pod tichým klapáním kláves bílé klávesnice v nočním tichu panelákového bytu. Každé písmenko je jako symbol zcela zbytečné činnosti pronášení myšlenek, které plynou pravděpodobně aby bylo cosi řečeno a přitom se ozývaly jen zmatené bláboly plynoucí z nesoustředěné mysli, aby pak člověk ve své hlubokomyslnosti dospěl k závěru, že je zcela úplný kretén plácající si játra místo toho aby se šel vyspat. – Jediným kladem byl Nick Cave, to ale ani na jednu hvězdu nestačí. ()
Súvisiace novinky
Be2Can: Filmy z Berlinále, Benátek a Cannes
Festival Be2Can, který se uskuteční v kinech v Praze, Brně, Ostravě, Olomouci a Zlíně od 6. do 12. října 2016, zveřejňuje kompletní program, jehož ozdobou bude čerstvá držitelka Ceny poroty z Cannes,… (viac)