Krásné dni v Aranjuez

Handkeovské blábolenie môže byť rovnako znudené, ako objavné. Nedávno som napríklad počul takmer dokonalé spracovanie “Proč kuchyň?” z českého divadla. Aranjuez by ma možno bavil v nejakej avantgardnej verzii s nahotou a futuristickými kostýmami, tu si ale Wenders moc práce nedal, a absurdné dialógy, akokoľvek podnetné, v podaní dvoch nesympatických hercov stredného veku, sediacich niekde na záhrade, nevystačia. A tých pár klasických songov to nezachráni, pretože zvyšných cca 75 minút šumenia lístia a štebotania vtákov, skrátka nie je žiaden podmaz. (05.05.2023)

Samozřejmě že jsem měl obavy, že půjde o nejhorší Wendersův film. Jenže nakonec se mi ukázalo, že jeho nejhorší film to rozhodně není a těch 43% z tohohle filmu podvědomě dělají průser, kterým není. Ano, žádná sláva to není, ale 43% si ten film fakt nezaslouží. Wendersovým typickým filmovým prvkem je symbol cesty. Ten tady ale naprosto chybí a Krásné dny v Aranjuez jsou hodně minimalistické, jelikož se vlastně celý film odehrává v jedné zahradě, s třemi (vlastně čtyřmi, když připočtu Nicka Cava hrajícího na klavír) postavami, z čehož dvě vedou dialogy a ta poslední si je zapisuje. A ono je to celé celkem zručně natočené (sice jsem ten neustále se pohybující kameře zpočátku nevěřil, ale jo, nakonec to fungovalo), perfektně ozvučené a díky tomu se Wendersovi nějak podařilo vytvořit zajímavou a celkem podmanivou atmosféru, díky které mě to moc nenudilo a v kině bych to nejspíš zvládl bez problémů. Jistě, ne každé povídání zaujme a místy ty dialogy působí nerealisticky a až směšně, ale většina mi jich zas tak špatná nepřišla - ačkoli hlavní dvojice mi zrovna nesedla. Ani ta hudba tu být nemusela, ale i tak mi nevadila. Akorát jsem nakonec čekal něco hlubšího. Má to své chyby a není jich málo, s Wendersovými nejlepšími filmy se to vůbec nedá srovnávat, ale nepřipadá mi to jako takový průser, jakým se to na první pohled zdá. 3* (18.06.2020)

Ja osobne mám minimalizmus rada a v poslednom období sa držím hesla „menej je viac“. A to vo všetkom. Wim Wenders je režisérom mnohých tvárí. Niekedy sa snaží zachytiť a zvečniť úplne konkrétny okamih (Lisbon Story, Palermo Shooting, Alice in the Cities), tentoraz zase zvečňuje bezčasovosť. Na to je altánok v teplom letnom vánku ako stvorený. Muž, žena, medzi nimi záhradný stolček. Rekapitulujú sa tu osudové okamihy, no čakala som aj tak niečo hlbšie. To neprišlo, keďže to pokašlal už autor predlohy Handke. Má to niečo evokovať, ale ako celok mi to nakoniec evokuje slávnu „kocku v sklze“ z reklamy na McDonald. Z nej sa človek nenaje. (18.05.2017)

Wenders už se dávno "vytočil", to je jasný. O to svobodněji teď působí jeho zatím poslední filmy, tento a třeba i "Až na dno", a to jak po myšlenkové, tak formální stránce. Zvláště pak Krásné dny v Aranjuez jsou "své", jako málokterý dnešní film. Chvílema jsem myslel na touhu a snahu začít dělat filmy od znova, jinak, na oproštění filmového jazyka od naplaveniny posledních několika desítek let (podobný pocit jsem měl například u Alonsovy Jaujy). Divadelní předloha nebo některé iritiující "herecké výkony" mě proto ve výsledku moc nezajímaly, měl jsem pořád nad čím přemýšlet a hlavně - na co se dívat. Dlouho neviděný experiment. Fajne! (16.05.2018)

Typický artový film, ve kterém postavy vedou sofistikované literární dialogy, kterým není příliš rozumět. Bezradný spisovatel zřejmě moc neví, o čem má psát. Představuje si rozhovor muže a ženy. Žena začne vyprávěním o mystickém sexuálním probuzení v deseti letech na houpačce a pak převážně prezentuje své znechucení muži. Muž se občas na něco zeptá a především pak vypraví "poučné" historky ze života zvířat a rostlin. Výsledkem je zjištění, že láska není možná a je to jen nenasytná vlčice. Bylo to celkem sugestivně několikrát zopakováno, takže jsem tomu uvěřil. N. Cave tam ještě zazpívá Into My Arms. Spisovatel už to napětí nemohl vydržet, šel na procházku do lesa a pak se z toho všeho rozplakal. Vše končí pohledem do obrazu na stěně. Každopádně atmosféra zahrady uprostřed léta s hmatatelnou tíhou mezilidských vztahů a života vůbec byla vlastně docela působivá. (12.08.2022)