Reklama

Reklama

VOD (1)

Nový veľkolepý sci-fi film od majstra blockbustrov Rolanda Emmericha. Zásah asteroidu zmení obežnú dráhu Mesiaca, a ten sa rúti priamo na Zem. Vesmírna posádka sa vydáva na záchrannú misiu s jediným cieľom. Odvrátiť zánik ľudstva a skazu našej planéty. (Magic Box)

Videá (13)

Trailer 11

Recenzie (550)

Tosim 

všetky recenzie používateľa

Elon Musk by si to všechno koupil. Nevím, zda je to nepřítomností Deana Devlina, ale od jisté doby Emmerich rutinně ničí to, co už bylo dávno zbořeno, jeho postavy (jakkoli byly vždy jednoduché) postrádají popcornovou zajímavost a vtip předchozích filmů a všechno je takové rychlé a i přes vynikající trikovou stránku stejně odfláknuté. Závěrečné vysvětlování, které má připomínat inteligentní sci-fi ve stylu bří Strugackých nebo Lema, je spíš zbytečná nadstavba. 50%. ()

Rimsy 

všetky recenzie používateľa

Digitální destrukce v masivním měřítku, postavy s generickými konflikty vykreslovanými jen pro umocnění závěrečného heroismu, nesmyslná logika fungování světa a poctivá dávka patosu. Tak by se daly popsat nejen nejznámější Emmerichovy katastrofické filmy, ale rovněž aktuální Moonfall. Dekádu po jeho údajně poslední katastrofě 2012 se do svého oblíbeného žánru vrátil znovu, aby... udělal totéž. Film působí značně anachronicky, jako by do obrazu kinematografie roku 2022 moc nezapadal – což ale pro leckoho může být přednost. Nebezpečné přibližování Měsíce k planetě Zemi je vysvětleno tím snad nejšílenějším možným způsobem a celkově přemýšlení nad vtíravou otázkou „proč“ skutečně bolí. Ještě víc ale zamrzí, že atrakce nejsou zrovna originální, Emmerich evidentně hrál na jistotu. Nikdo asi nečekal moderní, jízlivý pohled na žánr třeba v duchu K zemi hleď!; Emmerichova oslava tradiční rodiny je ale natolik banální a předvídatelná, že nakonec skýtá i jisté kouzlo. Není to film, který by vás ohromil, ale při vhodném přepnutí mozku do módu „vypnuto“ se přes vás tahle staromilská vlna převalí docela bez újmy. Více zde. ()

EvilPhoEniX 

všetky recenzie používateľa

Má to trochu pachuť Independence Day 2. Emmericha mám rád, trikové atrakce on zvládat umí dobře, ale ten zbytek je znatelně horší od konkurence. Přišlo mi, že se zde vše neskutečně sune kupředu ( je docela paradox, že Don´t Look Up dokázal celou tu hrozbu podat mnohem zajímavěji, vyhroceněji a intenzivněji), což je škoda, věřím, že se silným backgroundem by to mohlo být velmi dobré. Zároveň je škoda, že zde musel Emmerich přimíchat i Umělou inteligenci a Alieny, za jiných okolností bych to uvítal, ale zde by stačila jen hrozba s měsícem a celé to mohlo mít hned serióznější nádech. Je to cheesy a celkem zábavné a škoda, že samotné destrukce trvají chvíli. 5.5/10. ()

filmfanouch 

všetky recenzie používateľa

Roland Emmerich by nejspíš z fleku mohl napsat knihu 100+ 1 možností, jak zničit svět. Filmy jako Den nezávislosti, Den poté či 2012 ostatně Emmerichovi vynesli přezdívku mistr filmové destrukce a to i přesto, že ve své kariéře natočil třeba i historická dramata (Patriot, Anonym, Bitva o Midway) či regulérní akční filmy (Útok na Bílý dům). Právě filmy o destrukci planety Země ovšem budou nejspíš Emmerichovu kariéru ztělesňovat nejvíce, čemuž napomůže i fakt, že se Emmerich takových látek hodlá očividně chopit i nadále. Důkazem budiž jeho novinka Moonfall, kde tentokrát může Zemi zničit Měsíc a s rozpočtem 146 milionů dolarů jde o jeden z nejdražších nezávislých filmů všech dob. Což je ovšem ve finále bohužel na celém Moonfall to nejzajímavější. Roland Emmerich si svou pověst mistra filmové destrukce rozhodně nezískal pro nic za nic, jeho filmy sice většinou spadali do kategorie guilty pleasure, dalo se na něm ovšem fakt koukat, v rámci velkolepé destrukce si Emmerich nebral servítky a velkolepé destrukce či lámání litosférických desek v jeho podání vždy stálo za to. Moonfall ovšem působí v rukou Emmericha vyčpěle a potencionálně signalizuje, že by měl Emmerich odejít do důchodu dříve, než bude ještě hůř. Síla Emmerichových destruktivních filmů nikdy netkvěla v silném scénáři, ale ve velkoleposti, kde Emmerich i ve 21. století točil tak trochu sympaticky devadesátkovým způsobem. U Moonfall ovšem jakoby rezignoval tak trochu na vše. Aby to hezky vypadalo, aby postavy a jejich úloha v příběhu byli alespoň trochu nosné a především, aby ta destrukce byla opravdu velkolepá a vyrazila dech. Jakoby Emmerich najednou rezignoval na vše, co mu dříve tak moc šlo. Emmerich prostě tentokrát nenatočil další solidní zábavu ani slušný výplach. I tentokrát se tu Emmerich snaží tak trochu ambiciózně otevřít vrátka pro novou velkolepou intergalaktickou ságu, i tentokrát servíruje příběh hrdinů, kteří mohou spasit svět i jejich blízkých a i tentokrát ve velkém boří svět. Jenomže ve všech ohledech mnohem méně funkčněji než kdykoliv předtím. Ve finále není ani moc prostoru pro to, aby si člověk užíval tu destrukci, aby s hrdiny pociťoval osudové utkání o osud Země a aby alespoň chvíli skutečně pochyboval nad tím, zda se svět podaří spasit či nikoliv. Emmerich má alespoň štěstí na obsazení, kdy Patrick Wilson potvrdí pozici herecké jistoty, Halle Berry je ve své úloze fajn, John Bradley i přes fakt, že hraje postavu, na jejichž bedrech leží pozice otloukánka protkaného těmi nejstupidnějšími hláškami hraje společně s Wilsonovou postavou jedinou postavu s nosným příběhovým archem a ve vedlejších rolích neurazí ani Charlie Plummer a Michael Peña, své si v malé roličce odehraje i Donald Sutherland. I z jednorozměrných a víceméně dvakrát nezajímavých postav ti herci vymačkávají maximum a alespoň částečně dokážou působit i dojmem, že si natáčení Emmerichovo novinky užili. Nemá přitom dvakrát cenu řešit, že učitelé fyziky či experti na astrofyziku budou při Moonfall nejspíš nonstop kroutit hlavou. A musí se nechat, že piplat vizuální efekty nejspíš dalo strašně moc práce. V tomto případě se ovšem hodí známé „To muselo dát práce, přitom taková blbost ´´. Jinak to vlastně celé skutečně působí dojmem, že se Emmerich tentokrát dvakrát nesnažil a Moonfall díky tomu dokáže působit i jako dílo jeho obdivovatele/napodobitele s výrazně menším měřítkem. I potenciál zobrazení toho, jak na blížící se konec reaguje veřejnost je ve finále promrhán, přitom je pozdější linka odehrávající se ve světě, kterému hrozí brzký konec světa rozhodně nejzajímavější v porovnání s linkou ve vesmíru, kde zásadní odhalení posune stupiditu celého námětu do ještě větší výšiny. Emmerichovy destruktivní filmy přitom byli vždy naivními blbiny (navzdory několika funkčním vážným momentům), u Moonfall jakoby ovšem v jistých momentech vyloženě chybělo ono sebeuvědomění. Především v momentě, kdy se odhalí, co za ústřední zkázou stojí a rázem se skutečně objeví potenciál, který by mohl být natažen na celou trilogii. Jenže by se jí musel ujmout člověk s razantně jiným přístupem než Emmerich, který jakoby se rozhodl, že už nic nikomu nemusí dokazovat. A na stará kolena natočil neskutečně slabý odvar toho, v čem neměl konkurenci. Kamenem úrazu je i fakt, že film trvá 2 a čtvrt hodiny, kdy nohy podkopává především slabý rozjezd. Jakmile se definitivně s ústřední trojicí vydáme zpět do vesmíru a souběžně se věnuje poměrně slušné před-apo rovině tak to má alespoň nějaký spád a čekání na začátek závěrečných titulků není tak útrpné. Opět ovšem platí, že dvakrát na ničem nezáleží a osudové vyvrcholení nemá dvakrát takovou váhu, jakou sám Emmerich nejspíš chtěl. A když to celé ani v IMAXU nepůsobí dvakrát kolosálně, je něco prostě rozhodně špatně. Emmerich se dost možná v rámci katastrofických filmů vyčerpal. Tentokrát z toho není zábavná jízda ani obdivuhodný návod na zničení Země, ale neskutečně neživelná, neatraktivní, rutinní, , nezajímavá, promrhaná a především pitomá (i v kategorii Emmerichových katastrofických filmů) záležitost, která dvakrát neobstojí ani na tom největším plátně s tím nejlepším zvukem. Zrovna od Emmericha velké zklamání a dost možná i varovný signál, že je definitivně ideální čas na to jeho kapitolu tvorby katastrofických filmů uzavřít..... () (menej) (viac)

Galéria (92)

Zaujímavosti (16)

  • KC (John Bradley) ve filmu popisuje incident, při kterém na povrch Měsíce spadla nádrž s palivem a Měsíc se rozezněl jako zvon. Tato událost se skutečně stala a měsíc skutečně vydával dunivé zvuky podobné zvonu. (NiWi)
  • Roli KC Housemana (John Bradley) původně dostal Josh Gad, ovšem kvůli nabitému rozvrhu z ní musel nakonec ustoupit. (NiWi)
  • Při setkání konspirátorů v hotelu má místnost na stěnách stejné tapety jako má hotel v kultovním hororu Osvícení (1980). Jedná se o narážku na skutečnost, že některými lidmi je přistání na Měsíci považováno za nahrané a že ho měl režírovat Stanley Kubrick. (NiWi)

Súvisiace novinky

Komiksový Morbius se odkládá

Komiksový Morbius se odkládá

05.01.2022

Fanoušci Jareda Leta a komiksového univerza od Sony (do kterého se zatím počítají jen dva Venomové) dostali ze začátku roku špatné zprávy. Snímek Morbius se totiž odsouvá rovnou o tři měsíce dál,… (viac)

Krásné Vánoce a PF 2022!

Krásné Vánoce a PF 2022!

24.12.2021

Přestože bylo letos velkých filmů obecně méně, protože kina začali otvírat až na konci května a Tomu Cruisovi se ještě nechtělo riskovat s Mission: Impossible 7 a Top Gunem, dočkali jsme se několika… (viac)

Emmerichova novinka našla hlavní hvězdu

Emmerichova novinka našla hlavní hvězdu

13.05.2020

Chystaný katastrofický snímek Rolanda Emmericha (Den nezávislosti, 2012) Moonfall obsadil představitele hlavní role. Bude jím herec a komik Josh Gad (Kráska a zvíře). Film vypráví o tom, jak je Měsíc… (viac)

Roland Emmerich zničí Měsíc

Roland Emmerich zničí Měsíc

09.05.2019

Režisér Roland Emmerich (Den nezávislosti, 2012) má pověst tvůrce, který rád ničí věci. Města, planety, kariéru Williama Shakespeara – ve jménu zábavy to zničí všechno. Jeho nový velkofilm Moonfall… (viac)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bolo zmenené