Moonfall

Včera v testovacím Apollu 10 1/2 dneska v regulérní 11ce... Emmerich ničí planetu, podobně, ale zase trochu jinak. Možná je všechno tak nějak línější a destrukce není tak opulentní jako v předochozích katastrofických hitech jako byla 2012 nebo klimatický Den poté. Na druhou stranu ta destrukce hraje tentokrát spíše vedlejší roli. Hlavní je cesta do středu Měsíce a tajemství Dysonovy sféry, zábavné blbnutí s mrakem a předpotopním raketoplánem, rodiné hodnoty a hlášky. O několik chlupů horší než předchozí Emmerichovky, ale pořád solidní zábava na dvě hodiny, kde může jet mozek na volnoběh. (03.04.2022)

Mix Independence Day a 2012, ale ani jednomu to nesahá po kotníky. Jasně, tohle je primárně lehká zábava, či snad Emmerichovina, chcete-li. Tedy ještě lehčí než obvykle, protože to prací s postavami, dialogy a levelem stupidity překonává i jeho vlastní Godzillu a to už je sakra co říct. Překvapivě ani trikové veletoče neoslňují nijak extrémně a kdysi tak vynalézavý trikový mág spadl do průměru zeleného plátna, na kterém mastí jednu omalovánkovou scénu bez nápadu za druhou. What would Elon do ? Určitě by nenatočil tuhle občas vtipnou patlaninu. (15.05.2022)

Nooo, tak to byla řádná měsíční řiť! A neutřela jí ani ta přestřelená antigravitační přílivová vlna... Té skutečné blockbusterové zábavy tu bylo do deseti minut a Emmerichovy filmy začínají být vyčpělé jak cejlonský čaj po pěti vylouhováních... Hrozivý rozpočet se scvrknul do ani ne třetinového výdělku a prachy na další film může dát režisérovi maximálně tak strejček Skrblík... (29.04.2022)

Režisér Roland Emmerich si to sexuálně rozdal s Majkou z Gurunu, následně se jeho tvůrčí fáze dostala na nebetyčně imbecilní úroveň a tým psychiatrů mu doporučil trávit chvilky s operou Rusalka, kdy Měsíček na nebi nenapáchá žádné škody. Hlavně ty duševní. Mistr scenáristické debility nás tentokrát straší šíleností, že se Měsíc vychýlil ze svého orbitu a v brzké době jeho obří úlomky zasypou Zemi. A na záchrannou vesmírnou misi v raketoplánu je následně vysláno trio astronautů ve složení Halle Berry, výkonná ředitelka NASA a bývalá astronautka, Patrick Wilson, kontroverzní zkrachovalý astronaut, a John Bradley, obtloustlý konspirační teoretik z rychlého občerstvení. Není ani tak důležité, že nikdo z hereckého ansámblu příliš do své role nezapadá. Ostatně Emmerich nikdy nebyl typem režiséra, který by se staral o to, jak mu v jeho filmech ladí nebo neladí herecké obsazení. Od jeho sci-fi katastrofických opusů se čeká hlavně bohatá triková smršť, která má kvalitní i kreativní zpracování. A v tomto jeho filmu se něčeho takového nedočkáme. Většina filmu je bůhvíproč natočená v tmavých obrazových tónech. Nějakou kvalitně nasvícenou scénu aby jeden pohledal. Abych to upřesnil, něco jako triková smršť se postupem dvouhodinového časového intervalu, který je pro film vyhrazen, dostaví, ovšem vypadá to pořádně podřadně a hlavně nezajímavě. První velká katastrofická scéna má podobu záplavy. Kompletně se odehrává v noci a je úplně nudná. Další větší trikové orgie si Emmerich nechal do vesmíru. Nikoho nevzruší hnusně digitálně vyvedená gigantická hmota mimozemského původu útočící v jedné chvíli na vyslanou posádku astronautů. Nic zajímavějšího už se ve vesmíru nedělo, respektive neocenil jsem to kreténské počínání. Na Zemi se také děly věci, panečku. V autě si to na místo určení razila omladina, kterou vedl tak trochu odcizený syn (Charlie Plummer) zneuznaného kosmonauta. A ti byli přepadeni jakýmsi ozbrojeným gangem, a jaksi jsem pořádně nepochytil, co po nich vlastně chtěl. Celý film je naprosto a úchvatně směšný. I pouhopouhý vesmírný amatér, který sotva vyjmenuje planety sluneční soustavy, musel zažít s filmem příjemné psycho chvilky, kdy byl po skončení filmu odvezen sanitním vozem doktora Chocholouška. Technické zpracování filmu má béčkové proporce, vůbec se neblýskne nějakou vizuálně nápaditou složkou. Emmerich stvořil úpěnlivě katastrofální dílo. A dobře mu tak. Pro diváky už to tak dobré není. Emoce a prožitek na nule. 2/10 (17.02.2023)

Tak zase prečo nie... podobné výplachy máme aj tak najradšej od Rolanda. Niežeby nemal najlepšie časy už za sebou, ale predsa je to stále on. Bohužiaľ na Zemi to už príliš nejde, tam sa opakuje tak, že vidno, že ho to už nebaví. Potešila aspoň scéna prvej antigravitačnej vlny. Sekvencie v horách boli ale podstatne slabšie. No a kto by to bol povedal, že to Rolanda bude baviť pri Mesiaci, respektíve priamo v ňom. Tieto scény, paralelne strihané s horskými, boli oveľa zábavnejšie a spektakulárnejšie. Suma sumárum je ale výsledok dosť rozpačitý, film pôsobí tmavo, vizuálne nevýrazne (občas ale ohúri) a občas má človek dojem, že tu chýba medzi niektorými scénami nadväznosť. Ono sa to totiž dosť divne celé rozbieha. (11.02.2022)